Asizora a Hanička

Můj muž Zdenda pochází z malého průmyslového městečka, kde každý zná každého. Jeho rodiče mají známou jménem Hanička. Hanička je ideálem maloměstského života a rodinné spokojenosti s až dětským náhledem na svět. Z toho vyplývá mnoho historek, které Hanička přivedla na svět svou úsměvnou prostotou.

Hanička se třeba jednou s tchýní do krve hádala, že ta kabelka je brčálově modrá. Smáli se, vysvětlovali, co je to brčál, Hanička si to nenechala vymluvit, podle ní je brčálová prostě sytá barva a hotovo. Poté jí kabelku pochválili, že je skladná. Ona říká, že rozhodně není z Kladna, ale z Litoměřic.

_{(pixabay.com)}

Jednou takhle potkala tchýni. Byla jsem zrovna těhotná s jejich v pořadí prvním vnoučetem. Jako hrdí prarodiče to šířili všude po městě.

Hanička nadšeně gratuluje tchýni a ptá se, jak že se to robátko bude jmenovat.

"Bude se jmenovat asi Zora." Nadšeně jí sděluje tchýně.

Hanička vytřeští oči: "Asizora? To je ale exotický jméno!"

Už je to sedm let, dnes, když potkáme Haničku, volá už zdálky "Ahoj Asizoro!"

Nese si svou kabelku. Tu už nemá brčálově modrou, ale hráškově červenou ale stále skladnou.