Krutá pravda o badmintonu

Obě děti máme zázrakem udané u prarodičů a skoro až panikaříme, co všechno musíme stihnout. Takže včera to byla thajská masáž a večeře a při večeři jsme se domluvili, že následující den půjdeme zkusit badminton. Naposledy jsme hráli před deseti lety takhle squash a Zdenda pak skončil v nemocnici s ledvinovou kolikou, otřesy mu uvolnily ledvinový kámen.

_pixabay.com

Těšíme se, jak se na našem zdraví projeví tento zdánlivě nevinný sport. Skoro takový andělský nadpozemský něžný sport, představujeme si sami sebe, jak plachtíme s lehkostí baletek národního divadla něco jako labutí jezero, kolem nás létají ty opeřené nádherné míčky a my se blaženě usmíváme směřujíce k nebeským zítřkům.

Co si budeme nalhávat, realita byla trochu jiná a pokud se stejně jako my někdo chystáte provozovat tento ušlechtilý sport, zde je pár pravidel nebo postřehů, která by vás mohla uchránit před nepříjemným překvapením.

Zjištění č. 1. Badminton je sport - ano, opravdu, pořádají se v něm i mistrovství. Není to jenom to plácání na pláži, u rybníka, za barákem. Je to fakt sportovní disciplína, věřte mi, právě jsme si to pustili na youtube a co je na youtube, to musí být pravda

Zjištění č. 2 Míček - je to divný, má to brka, rozhodně to není kulatý a fakt se tomu říká míček.. divná záležitost, celou hodinu jsem tomu říkala košíček, ale je to vážně míček. Našla jsem to na google a když je to na google, tak to musí být pravda.

Zjištění č. 3 Míček neskáče - jmenuje se to míček, ale můžete s tím švihnou t o zem jak chcete a zaboha se neodrazí. Což znamená celkem nepříjemnou věc, že musíte doběhnout, ano, opravdu "DOBĚHNOUT" a trefit se do něj ještě než dopadne na zem. Zapomeňte na squash a tenis, chvilku to trvá, než si na to člověk zvykne.

Zjištění č. 4 Trefa: V pohodičce doběhnete a máte míček pěkně před sebou, v klídku se napřáhnete, naplánujete do které části hřiště to soupeřovi nasolíte a švih do prázdna. Trefit se do tý chlupatý mrchy je dost náročný a první půl hodinu z nás stříkal doslova pot z toho, jak jsme se pro míček každé dvě vteřiny shýbali na zem.

Zjištění č. 5 Potíte se. Ano skutečně, nejdřív se potíte z toho sbírání a když druhou půlhodinu už dokážete míček trefit, potíte se z toho lítání. Squash utřel nudli a šel domů. Tenis pláče tiše v rohu. Badminton je smějící se bestie.

Zjištění č. 6 Raketa má okraje. Ona to není celkem žádná novinka, ale 99% ran na začátku v podstatě hrajete jen těmi okraji. Co to znamená v praxi? Míček se skoro neodrazí a buď zahrajete totálně geniální sviňárnu soupeřovi těsně za síť, anebo - a to spíš, míček popoletí tak metr a padne mrtvý na zem. Trefit se doprostřed rakety je kumšt a možná se to někdy naučíme. Když se trefíte doprostřed rakety, ozve se takové nádherné "pink", zvlášť v začátcích, kdy je "pinků" ještě málo, vás každý "pink" dovede k téměř orgastickému zážitku vítězství a radosti z tohoto sportu.

Badminton posledních pár let zažívá úspěšný comeback, squashová centra jsou předělávána na badmintonová, je to zábavné, je to in, pokud začínáte jako my, přeji mnoho krásných "pinků". Celkem nás to chytlo a přemýšlíme od kolika let se tak můžou děti nechat samotné na hodinu doma, aniž by došlo k přírodní katastrofě.

Sportu zdar!

Nem tudom

Komunistické dovolenkové destinace táhnou. Loni jsme se chtěli podívat na Rujánu, hodně jsme o ní slyšeli, zejména z učebnic němčiny, ze kterých jsem se sice učila už po převratu, ale vyšly ještě před ním. Rujána nevyšla, všechna ubytování byla plná. Někdy to ještě zkusíme, ale letos jsme se vrhli na další oblíbenou destinaci našich rodičů, k Balatonu.

Cestou samozřejmě ani jedno z mládeže nezamhouří oko a nudí se. Tablety jim kupovat nebudeme, ať se kochají přírodou. Zabaví se počítáním přejetých živočichů a dloubáním se v nose. Kvítkův nos ale dloubání neustál a půlku cesty krvácí. Pak řve že se mu chce sát. "Na kojení jsi už dost velký", říkám mu, brečí a kroutí se. Na logopedii je teprve u L, když prý se pořádně naučí L, R mu naskočí skoro samo, ujišťovala nás paní logopedka. Takže mi celkem rychle dochází, že mu ještě nenaskočilo R a stavíme na odpočívadle. Jsme už v Maďarsku. Na odpočívadle mají piknik uprchlíci. Ne to není piknik, to byl asi porod. Jedna uprchlice nese malé fialové miminko k omytí na těch hnusných smradlavých záchodcích. To miminko buď něco hroznýho chytne, nebo bude mít nadosmrti skvělou imunitu. Nic mezitím. Kvítek se "vysal" a můžeme pokračovat.

Jsme u Balatonu, vypadá to tam moc pěkně, jeden by řekl, že je u moře. A hurá k vodě. Půjčujeme šlapadlo. Zdenda stojí ve vodě a hlídá děti klouzající se do vody (šlapadlo má klouzačku) a mně nadává ať držím kurz. "Doprdele jak se drží kurz na šlapadle na Balatonu? Tak si pojď šlapat sám", řvu na něj. Vyměníme si ještě pár urážek v té vypjaté situaci na tom klidném Balatonu. Neumím si přestavit, co bychom dělali třeba na hausbótu, nebo nedejbože na jachtě. Z hádání nás přeruší hlasité skřípání. Je to zvuk, jako když se holým tělem sklouznete po suché klouzačce. Na vedlejším šlapadle je německá rodina, která právě prožívá něco podobného jako my, hádají se. Jsem si téměř jistá, že taky o držení kurzu, o čem jiném se dá na šlapadle hádat, že. Německý otec chtěl ukončit hádku sebevraždou a vrhnul se na dětskou klouzačku po břiše do mělkého Balatonu. Zasekl se někde uprostřed a jeho žena ho střídavě tlačí a tahá zpátky. Každopádně jejich rodinu to zase stmelilo krásně dohromady. Jdu se taky smočit, tedy radši ne po klouzačce. Když lezu zpátky na šlapadlo, jednou nohou se zaseknu nahoře a druhá mi visí bezvládně dolů. Sakra kde jsou vidět ty hodiny v posilovně, na józe a na plavání, když se nevytáhnu ani na šlapadlo? Zjišťuju hroznou věc, asi jsem se zasekla. Ne asi, ale určitě. Zdenda se chechtá a má blbý poznámky o záchraně velryb, vyjmenovává všechny druhy včetně vorvaňů, běluh, plejtváků, keporkaků a kosatek a náramně se baví. Pak má proslov o tom, že mám být ráda, že není v okolí nikdo z Greenpeace. Myslím, že jsem předčila německého tatínka. Visím tam, nadávám, Zdenda se řehtá a nikdo se netváří, že by mi pomohl. Nakonec se slituje a vyvrhne mě na palubu. Prý udělal něco šlechetného pro místní přírodu. Vzteky sedám za pedály a šlapu zpátky na břeh. Děti a Zdenda vlajou ve vodě za šlapadlem.

Co maďarská gastronomie? Skvělá. Langošům neholduju, ale ochutnala jsem jejich lečo, ryby, rybí polévku Halaszlé . U těch ryb bych se pozastavila. Polévka Halászlé je něco jako gulášovka, ale místo masa je tam kus kapra nebo něčeho podobného. Znáte ten vopruz kdy vožužláváte vánočního kapra a plivete kosti a kůstky? Tak Halázlé je vyšší level. Nevybíráte totiž kosti jenom z toho masa, ale i z polévky, což tento pokrm staví na pomyslnou příčku nejvoserovatějšího jídla. Těsně za ním je smažená bělice, kterou místní restaurace také s oblibou nabízí a vypadá moc lákavě, nicméně si vynásobte kosti v kaprovi tak 100x a máte počet kostí v bělici. Takže když to shrnu, tak to lečo v rámci mého zdravého jídelníčku jistota, kter jsem se držela po celý pobyt. Zdenda ten okusil i méně zdravé části maďarské kuchyně a moc si to pochvaloval. I když segedín se třeba dost odlišoval od našeho, je to vlastně spíš zelí v troše omáčky. U nás je poměr surovin přesně naopak.

Kvůli velkým vedrům jsme bohužel nevychutnali všechny možnosti vyžití, muzea, hrady a že je tam toho požehnaně. Zalézali jsme jen do vody a do jeskyní. Když to shrnu, je to ideální dovolená pro rodiny. Spousta míst na koupání když jsou vedra. Při horším počasí památky a termály, ukázky řemesel, levandulové farmy. Není tam draho a lidi jsou tam fakt milí. Určitě se tam někdy ještě vrátíme.