Fanatici všech zemí vyližte si prdel

O politickém a náboženském fanatismu už toho bylo napsáno hodně. Fanatismus z jakéhokoli oboru má fatální dopad na vývoj lidstva, rozkládá rodiny, vymývá mozky a zabíjí. Zdá se nám, že je nám vzdálený, žijeme si ty svoje spokojené životy, a myslíme si, že se nás to netýká. Mám pro vás novinku, posaďte se, uvolněte se a zhluboka dýchejte. Všichni jsme fanatici. Každý najdeme v koutku svojí duše kousek fanatismu. Že ne? Tak se rozhlédněte. Mluvím teď o marketingovém fanatismu. Jak může být marketing proboha fanatický, ptáte se? Marketing není fanatický, ale dělá všemi svými nástroji fanatiky z nás, hebkých tučných ovcí. Já se na reklamy nekoukám, slyším snad od všech známých. Už dávno to není v televizních či internetových reklamách. Je to v komunitách. Patříte do nějaké komunity? Pak určitě u někoho z komunity vidíte něco pěkného, co by se vám taky hodilo, on k tomu přihodí pár slov chvály a vy už surfujete na internetu a objednáváte jak hebké tučné ovce. Přestanu už blábolit a zmíním nějaké příklady pro lepší představu a hned začnu s vlastní zkušeností:

Babyfanatismus

Začíná to dvěmi čárkami na testu. Pomalu, nenápadně.. vybírá se kočárek, postýlka, dudlíky, někdo to vybírá sám, někdo se sdružuje s ostatními fanatiky v diskuzích. Jak se to narodí a vy se z toho neproberete, točíte se ve spirále "tomusímmítaky" anebo "tobysenámtakyhodilo". Začnete kupovat plastový nesmysly, odrážedla, houpadla, domečky, bazénky, marketéři uchcávají blahem, marketingoví ředitelé si honí ega na rostoucích grafech, peněženka krvácí, děti jsou přehlcené a vy zjistíte že jste..BABYFANATICI. Přiznám se bez trápení, byla jsem babyfanatikem, teprve předevčírem mi to došlo. Už třetí den nejsem babyfanatikem a je mi dobře. Babyfanatikem člověk zůstává až do raného pubertálního věku svých potomků a někdy i déle.

Fanatické lesany

Je to taková podskupina babyfanatiků, která nepořizuje odrážedla, houpadla, a podobný kraviny. Dítěti postačí pár klacíků a polen, v pozdějším věku i sekyrka a je o zábavu postaráno. Lesany k tomu přistupují zdánlivě s rozumem, ale jsou také obětí marketingu. Nekupují kočáry, kupují šátky. Šátkování je skvělá věc, ale často se zvrhává v zamilovanost v látky, barvy, materiály vrcholící závislostí na nakupování různých šátků. Protože google všechno ví, zjistíte, že jeden šátek je pružný, druhý pevný, teplý, chladivý, široký, úzký, dlouhý, krátký. Navšítívíte kurz jak vázat šátek, ideálně se stanete poradkyní pro ostatní lesany a vážete šátky, dáváte si na svůj facebook, instagram a bůhvíkam ještě fotky dítěte v dalším a dalším šátku s hashtagem #mojenovalaska a nemluvíte o svém miminu, ale o tom šátku. Čímžto neodsuzuji nošení dětí v šátku, to je skvělá věc, ale nesmí se z toho dělat nové náboženství.

Sportovní fanatici

Nemluvím o fotbalových fanoušcích, ti už patří k tomu skutečnému fanatismu. Zase ten marketing. Sportovat už nemůžete v teplácích a bavlněném tričku, tedy můžete samozřejmě, ale cítíte se prostě divně, když jdete na túru v džínách a míjíte lidi v krásných multifunkčních outdoorových dýchajících termo- eko- bio- gore- poro -anti- něco oblečkách, slabší jedinci to prostě nevydrží a když uškudlí nějakou tu korunu, už se hrnou do kabinky v hudy sportu. Vyjedete si na kolo v obyčejných legínách a bavlněném triku a cítíte se až nadpozemsky, nebo spíš mimozemsky, protože vás předjíždí skupinka pětiletých dětí v závodnických dresech s vycpanými rozkroky. Odoláváte, držíte se zuby nehty, ale stejně aspoň v tom Lídelu koupíte legíny se sexy vycpávkou mezi nohama a nějaké funkční triko, protože jste prostě podlehli tomu fanatismu. Běhání to je kapitola sama pro sebe, je to skvělá věc, hodně lidí běhá, a to se musí pořizovat měřiče tepu, inteligentní náramky, programy které vám z mobilu postují vaše trasy rovnou do celého světa, protože ani tak nejde o to běhání, ale o to podělit se se svým okolím, že se jako hýbete a že na to máte zbrusu nové legíny a svítivé podkolenky a vychováváte si další fanatické kamarády, kteří radši ani běhat nejdou, poněvadž nemají ty pěkné podkolenky. A to je přesně to, o co těm firmám jde, běhejte a sdílejte že máte nové boty, ať si je co nejvíc ovcí taky koupí. Posilovna, to je takový vstup do dalšího tématu, do "bodyfanatismu"

Bodyfanatismus

Aneb posedlost vlastním tělem. Každý z nás něco na sobě řeší, to je asi v pořádku, ale vocamcaď pocamcaď. Fotit se při každém tréningu v posilovně s vyhrnutým tričkem, fotit svoje tetování, fotit svoje vlasy, fotit svůj zadek, prsa, bicáky, našpulenou hubu ze všech směrů, svoje nehty, novou kosmetiku a nový piercing. Odnoží bodyfanatismu je dietafanatismus. Neříkám že se o sebe lidi nemají starat, to ani náhodou, ale ne tomu podřídit úplně všechno, prostě s mírou, fakt nemusíte vyšilovat a žrát a ještě fotit svoji zdravou svačinku quinou, granolu, chia a to vše polité kokosovým olejem. Ono to co se vypěstuje tady a jsme na to zvyklí je taky dobré, akorát to by marketéři neměli co žrát, že..

Petfanatismus

A do toho se sklouzne stejně snadno jako do ostatních fanatismů. Pořídili jste si zvíře a objevili jste zoohit. A už to jede. Porovnáváte savost kočkolitů, složení granulí, nebo se rozhodnete pro některý z nových trendů a máte plný mrazák syrového masa, protože obilniny z granulí by vám psa nebo kočku ucpaly, kočka by se nafoukla a buď by si hrozivě prdla, nebo by explodovala jako nafukovací balonek. Když pak napíšete na nějakou diskuzi, že jste psovi dali levné granule nebo kočce kravské mléko, pomalu na vás přijdou s loučemi a vidlemi a zvíře násilně odeberou a pošlou k převýchově do náhradní rodiny. Existují šampony pro kočky, i když to je proti přírodě, ale marketing je svině, prostě tu kočku budete každý týden máchat ve vaně jak idioti, i když má od přírody vtisknutou péči o srst. Budete zvířatům cpát prvotřídní granule, když deset tisíc let žrali zbytky od lidí a to později včetně kravského mléka a obilnin. Další level je pak zkoumání u zvěrolékaře, který orgán zvířeti funguje dobře, který hůře, zda je zvíře celiak či alergik a teď mě asi petfanatici zabijou, ale takhle lidi nepečují o sebe ani o své děti. Okolo zvířat je obrovský marketing, od žrádla, přes hračky, pelechy, oblečky až po oblečení páníčků, existují opravdu speciální obleky pro výcvik psů a to je něco pro mě, když nerozdýchám ani cyklodres. Jinak já miluju lidi i zvířata, máme králíka, kocoura a staráme se o ně moc hezky, jen to prostě nehrotíme.

Tákže lidi, všeho s mírou a vocamcaď pocamcaď. A jestli si myslíte, že přesně fanatici nejste a že děláte všechno správně, vítejte ve skupině "Fanatičtí odpůrci fanatiků" . Vedoucí skupiny jsem já a přibírám další fanatiky.

Takže tak

_{obrázky zdroj: pixabay.com}

Zázrak v second handu

Ráno není moc dobré, musím vstávat brzo do práce a jelikož nejsem ranní ptáče, dává mi to pořádně zabrat. S kyselým obličejem se sunu do práce a pomalu se startuju. Odpoledne jdeme do sekáče. Sekáč je zvláštní místo, tedy aspoň ten náš. Do sekáče chodím s Livií. Sekáč je relax, sekáč je dobíječka energie, sekáč je balzám, sekáč je jiný svět. Prohrabujeme se v ramínkách, chce to trochu tréningu, člověk musí umět hledat a lovit, rychle a strategicky projít všechny nejlepší pozice a přitom po očku sledovat nově přidané zboží.

Když mě Livie vzala do sekáče poprvé, musím se přiznat, že mě z hrabání pěkně bolely ruce, strávily jsme tam hodinu a půl a druhý den jsem měla regulérně namožené svaly, nechápu, navrhnu v posilce, aby tam dali ramínka s hadrama do různých výšek a ať v tom lidi aspoň půl hodiny přehrabují.. na co přístroje, nedají vám ty správné hrabavé svaly. V jedné ruce jsem nezkušeně držela hromádku na vyzkoušení a druhou hrabala. Byla jsem sekáčová prvnička, takže jsem nevěděla, že si věci můžu třeba položit na k tomu určený pult a poté hrabat oběma rukama.

_{zdroj:textilehouse.net}

Teď už to máme vychytané, a posunky, které jistě znáte ze zásahů jednotky rychlého nasazení z akčních filmů, naznačíme "ty jdi na pravý kout, já ti jistím záda " plíživým nenápadným krokem se přesuneme do připravených pozic a rozjíždíme akci. Při akci nenápadně stíháme sledovat úlovky ostatních žen a hlásíme si "pěkná halenka na třech hodinách" nebo "sleduj kalhoty na severo severo východě".

Textile house - tak se jmenuje ten náš oblíbený sekáč. Mají tam prodej formou obrácené aukce, všechny hadry postupně po týdnech zlevňují, až zbytek vyhodí a navezou "novou kolekci". Ano, skutečně novou kolekci!! Cháá, když mi to poprvé prodavačka oznámila, že novou kolekci budou mít za 5 týdnů, šla jsem do kolen s hrdelním dušeným smíchem. Samozřejmě se vší úctou k jejich geniálnímu systému. Ještě teď mě ta myšlenka náramně baví: představuju si módní návrháře a týmy hipsterských fiflenek. Všichni tráví své dny a noci navrhováním nových kolekcí do second handů. A je to tady, dorazila nová kolekce vážení přátelé, modelky kráčejí po mole, fotografové se tlačí, aby ty modely měli ve hledáčku jako první. Znalci v prvních řadách tleskají a uznale kývají hlavou. Ve Vogue se následující den objevuje dlouho očekávaný článek "Do Sekáče dorazila nová kolekce" s náležitou fotodokumentací.

Nová kolekce končí v našem sekáči, jooo wow. Mám pocit, že nakupuji v nejdražším butiku, když vidím na dveřích, že právě dorazila nová kolekce. Musím podotknout, že prodavačky tam jsou extrémně milé, vždy s úsměvem, pořád tam pobíhají, rovnají, přináší, odnáší, zdraví nahlas a vřele, hlásí průběžně, že právě začíná šťastná hodinka, nebo že na všechno zboží je 30 % sleva. Tohle člověk v nákupních centrech nezažije. Připadáme si jako hvězdy. A evidentně to tak nepůsobí jenom na nás. Jako bychom se ocitly v nějakém makrosvětě uprostřed města. Ve světě, kde lidi roztají, mají dobrou náladu, usmívají se, broukají si, navazují hovory ačkoliv se vůbec neznají. Je to jiná dimenze. Zavírám oči a poslouchám, většinou tam hraje Frekvence 1 ty jejich odrhovačky, slyším minimálně tři ženské, jak se spokojeně přehrabují v hadříkách a broukají si tu píseň také. Jo broukají si. A víte co? Já si tu hroznou šílenou trapnou odrhovačku broukám taky! Já největší necita a skeptik si broukám a usmívám se. Tančím v uličkách a sbírám, poměřuju, zkouším.

Problém je fronta u kabinek. Nechce se nám čekat, prostě si to tam v rohu začneme zkoušet a hned se k nám přidávají další ženy, ta kooperace! Jedny statné ženy stíní vlastními těly, druhé se oblékají, pak se vystřídáme. Je to neuvěřitelné. V dnešním kyselém světě plném nevraživosti, závisti a věčného nadávání na všechno, jsme si tady v sekáči všichni rovní. A spolupracujeme. A usmíváme se. A povídáme si. A broukáme si. Opravdu, nekecám, zkuste si to. Fakt to funguje!

Takže tak..