Sushi které běží

Od té doby, co se v našem městě objevil podnik typu "Running sushi", nemluví Zora o ničem jiném. Je to dost drahá sranda, tak jsem návštěvu oddalovala seč jsem mohla. Takový klidnější týden, výplata na účtě, Kvítek u babičky, volné odpoledne před sebou, Zora škemrá, tak jo. Jdeme na Running sushi. Usedáme k pásu a hladově sledujeme kroužící talířky. Dáváme se první kousky sushi, já ho miluju, je dobré a vypadá i čerstvě. Zora chutná jedno s lososem a plive vzápětí zpátky na talířek.

Je fajn zjistit v sushi baru, že nejíš sushi.

Ale nevadí, na pásu kolují i talířky s nudlemi, jarními rolkami a jinými asijskými čuňárnami. Po chvíli si všímáme, že průhledné pokličky, které zakrývají talířky, jsou odklopené, u jiných úplně chybí. Podívám se podél pásu a vidím dvě malé snědé ručičky, jak zvedají pokličky. Vyháním dítě, které si udělalo malou degustaci. Tu odklopí pokličku, tu ochutná, tu olízne prstíček. Připadám si jako ve špatném snu. Degustátor přivedl staršího bratra a scénář se opakuje, teď už je vyháníme společně s obsluhou sushi baru. Naproti nám přes pás sedí chlap jak hora, dva metry na výšku, dva metry na šířku, říkám si kurnik, ten kdyby se zvedl a ty spratky vyhnal, už by se nevrátili.

Zora se soustřeďuje na jarní rolky, já na sushi. Sledujeme, co k nám míří, Zora se raduje, tleská, "Mami, právě přijíždí jarní rolka!... aha a vzal si ji pán" přidává smutný dovětek. Byl to ten pán 2x2m, talířky bere z pásu po pěti. Zora opět zbystří a číhá na jarní rolku, dvoumetrák je bezednej, rolky do něj padají jak Němci do krytu. K nám přijíždí už jen plněné mušle, které nikomu nechutnají. Jsme po jídle, platíme, odcházíme.

Zora si začíná stěžovat, že je jí zle. Paráda. Jde spát a v pět ráno nám přijde Kvítek oznámit, že právě Zora blije na koberec. Paráda. Jdu pro kýbl a než se stihnu vrátit, kocour radostně vybírá kousky masa z hromádky. Takhle brzkou snídani nečekal a přivítal ji s nadšením. Chvilku rozespale přemýšlím, jestli úklid nemám nechat na kocourovi, ale uznávám, že je to dost nechutný, tak ho vyháním. Zora pak ještě celý den zvrací chudák malá. Myslím, že na Running sushi už nikdy nepůjdeme. Běží rychle, běží pěkně, běží dovnitř, ale běží rychle i ven.

Takže tak.

Blití zdar.

Helga

Hedvábně hebký

"Mami, Kvítek stříká kondicionér na kocoura!", žaluje Zora, která pět minut předtím vozila kocoura po domě v zavřené krabici, koukala mu z ní jen hlava, i když krabice byla zavřená. Nechci vůbec vědět, jestli po dobu projížďky mohl vůbec dýchat.

"Kvítku polož ten kondicionér!"

"Já na něj nestříkám."

"A od čeho je mokrý?"

"Vyválel se v umyvadle."

Byl to perný den, z práce sprint do posilovny, mám čas rozplánovaný přesně na minuty, rychle odcvičit a do družiny, jedno dítě na kroužek, druhé dítě na kroužek a ještě nakoupit. Je to takový zmatený bizarní den, dnes obzvlášť. Začne to už v posilovně, zatímco cvičím, přiběhne chlapík, tipuju věk kolem šedesátky, nikdy jsem ho tam předtím neviděla. Zaujme mě svérázným pojetím rozcvičky. Nejdřív vitálně přiskočí ke stojanu, na kterém zcela mírumilovně a klidně visí asi šest podložek. Začne do nich boxovat. Poskakuje u toho celkem přesvědčivě, zřejmě bývalý boxer. Do toho metá kotouly. Trochu se bojím vstoupit do jeho teritoria, abych nedostala po hubě. Vidí moje obavy a praví: "Neboj se malá, ty mi neublížíš." Fakt se mi ulevilo.

Pak podle plánu družina, kroužky, nákup. Kupuji perníkové koření, pokladní zřejmě jede na tom samém co kolega boxer, a jak uvidí perníkové koření, začne zplna hrdla zpívat: "Po roce Vánoce Vánoce.." Zubím se na ní, že je jako moc milá a zpříjemní nám nákup svým výstupem. I přes svůj mizerný plat a mrzkou náplň práce dokáže být s písní na rtech nad věcí. Jen ukáže prstem na displej kolik mám zaplatit a začíná druhou sloku. Zaplatila jsem a chci jí popřát hezký den. Nepustí mě ke slovu, zpívá právě refrén. Když odcházím, mává na mě a volá konec písně.. "šťastné a veseléééé!" Perníkové koření mám v tašce, pokladní má zřejmě perník v krvi.

Je večer, sedím tupě na gauči a hladím kocoura, nad ničím nepřemýšlím, jen jsem unavená a zítra mě čeká další perný den. Hladím a hladím, kocour přede. Byl to fakt divný den. V hlavě mi zní stále dokola "Po roce Vánoce přicházejí", a kocour je tak hedvábně hebký, opravdu velmi velmi hebký.

Takže tak.

P.S. Nechcete-li vyhazovat peníze za vitamíny a výběrové granule pro vaše domácí miláčky, hebké srsti dosáhnete i levným kondicionérem.