Tentokrát jsme šli s žáky 6. tříd sbírat odpadky do jejich vesnice. Děti dostávají instrukce, nesbírat exkrementy, stříkačky, tekutiny, zdechliny a nic, co neznají.
"A co to jsou exkrementy?" Hlásí se první vtipálek.
"Nikdy nesbírej hnědé papírové kapesníčky." Doplňuje náš vedoucí dobrovolník.
Vystřeluje další ruka do vzduchu: "A žluté kapesníčky sbírat můžem?"
Les rukou, překřikující se hlasy: "A když najdu vajgl, můžu ho dokouřit?"
"Když najdu peníze, můžu si je nechat?"
Vyrážíme po okolí. Sem tam se objeví odpadek. Natěšeně si rozdáváme pytle, protože po zkušenosti z Kladna máš takový 60 l pytel plný tak na deseti metrech čtverečních. A tady? Tady nic přátelé. Ze sběru odpadků se stává hledání svatého grálu. "Odpadek!" zvolá kdosi, a třicet dětí se rozeběhne tím směrem. "Jé, to je jenom list." Zklamaně se hlouček rozchází těkajíce očkami po zemi, jestli přece jen nenajde aspoň ten vajgl.
Připojuje se ke mě chlapec jménem Jan. "Jak se jmenujete?" "Rád vás poznávám Helgo", zdvořile odpovídá. Pak že cestování v čase neexistuje. Ten kluk sem musel dorazit z jiné doby. Nezapadá a já jsem ráda, takového jedince nepotkáte ani mezi dospělými. Povídáme si, občas i najdeme nějaký ten odpadek. Snaží se konverzovat, padají z něj vtipy a dospělé řeči. Míjí ho tříčlená partička ze třídy, každý ho zdraví "Čau Honzo." "Čau Honzo." "Čau Honzo." dívají se mu provokativně do očí . Je to sice jen pozdrav, ale cítím z toho úplně všechno. Ten kluk to nebude mít mezi vrstevníky jednoduchý.
Konec, sneseme všechny poloprázdné pytle na hromadu. Asi jsme těmi pytli vygenerovali víc odpadu, než jsme sebrali. Vlastně jsme rádi. Aspoň někde není binec. Loučím se s Jenem, namířím na něj dlaň "Tak čau, placáka!" "Těšilo mě" podává mi způsobně svou dvanáctiletou ruku. Moje high five zahanbeně klesne a podáme si ruku jako dva dospěláci. Doufám, že se tou základkou popere úspěšně, držím mu palce.
Takže tak, jinakosti zdar.
Vaše Helga
Inu, i já vás rád poznávám, Helgo, byť dvanáctiletou ruku nabídnout nemůžu :-).
OdpovědětVymazat:D Těší mne
OdpovědětVymazatKouzelné! :-) Jako učitelka bych byla nadšená (mimo jiné proto, že pro všechny "jiné" studenty mám slabost), ale v kolektivu bych se o něj tedy bála dost. Nezbývá než držet palce, stejně jako všem ostatním jiným dětem :-) Těšilo mě!
OdpovědětVymazatje to poklad, dokonce na druhou návaznou akci v Praze se tak těšil, že přišel v saku a kravatě, prý to je pro něj velká událost.
VymazatTo musel být moc hezký den!
OdpovědětVymazatbyl a musím říct, že jsem si tak zlehounka čichla na následující akci k pedagogickému zaměstnání, musím smeknout před učiteli, je to sakra náročná práce, zvlášť pro mě kancelářskou krysu
VymazatMilá Helgo, ráda jsem Tě znovu našla. :-)
OdpovědětVymazatJiný chlapec to teď možná nebude mít úplně lehké, ale zato v pozdějším životě by se mu to mohlo fakt hodit. Asi nejsem jediná, kdo mu bude držet palce.
Ahój! Osobně si myslím, že o něm ještě někdy uslyším :-)
Vymazat