Ano, topná sezona se blíží, ale o té tento článek nebude. Některé ženy v krizi středního věku flirtují s muži, my s Alenou flirtovaly s kraulem. Přihlásily jsme se loni do kurzu kondičního plavání, kde krom jiného budeme po absolvování oplývat nebesky ladným stylem kraulu. Myšlenka to byla vzrušující. Natěšeně pořizujeme barevné plavecké čepičky, je to praktické, nelezou vlasy do brejlí, a samozřejmě, teď když se dáváme na profesionální dráhu, musíme taky vypadat profesionálně.
 |
| budoucí plavecká hvězda |
Po první hodině si vzpomenu, proč jsem přestala se Zorou chodit na kojenecké plavání: "Tak a příští kurz se budou potápět i maminky!" Hysterie, panika. Neumím se potopit bez zacpaného nosu!
Splýváme. Na zádech, dobře, na břiše, dobře, ale na boku? Prohrávám svůj boj s fyzikou. Trenérka je přísná, prohrávám i boj s psychikou. Tady vůbec nejde o kraul nebo znak, všichni na kurzu si něco neseme, strach z vody, trenérů, topení se. Kuckáme, chraptíme, odkašláváme, chroptíme. Nejsme v tom sami. A to nás žene kupředu. Takový psychologický kurz beze slov. Chrchlologický kurz.
Jediné, co si pamatuji ze školních let z kurzů plavání, je cesta kolem sprchujících se kluků do šatny. Stejný bazén, stejné sprchy, 35 let později, jen místo těch klučičích žížal se tam teď mydlíme my ženy středního věku připraveny na smrt utopením. Jediné, co zůstalo stejné, je plavání s destičkami. Taková nostalgie! Hurá destičky, pohladím ten extrudovaný plast se slzou v oku.
Naučíme se pěkně prsa, obstojně znak a něco jako kraul. Jde to ztěžka. Zvlášť když máš v žaludku kubík chlorované vody. Už vodu nechrchlám, když do mě vejde, prostě ji přijmu. Aspoň jednou za týden mám splněný pitný režim. Nemyslím na složení vody.
Plavání je očista duše i těla. Musíš myslet na ruce, na nohy, tělo, aby pohyby nebyly křečovité a vůbec největší výzva je dech. Není čas na deprese, na přemýšlení, co zítra uvařím, co nakoupím a koho kam odvézt. Kam se hrabe jóga. Do budoucna bych si prosím přála žábry, nebo aspoň šnorchl a pár plic navíc.
Letos pokračujeme, však teď už ten kraul dopilujeme.
Takže tak,
plavání zdar!
Vaše Helga
Čepička je cool a ty taky!:) Přesně si v sobě nesu ta traumátka, já osobně ani ne tak z potápění, jako spíš z povinných skoků ze skokánku (jestli neskočíš sama, tak tě tam strčíme...) a z tý příšerný zimy (kůže jak krepák a promodralé rty). Tak ať si ten kraul ve finále užíváš jako královna bazénu:)
OdpovědětVymazatPozitivní vztah k plavání má koukám málokdo, a já se ptám, kde je sakra chyba? Co je to za experty, kteří nás to učili?
VymazatOni ty školní plavecký kurzy asi nemaj jinou ambici, než naučit lidi se neutopit... :-) Což +/- asi plněj...
VymazatPravda ale je, že já bych si docela rád dal kondiční plavání, ale v podstatě nemůžu, protože plavu jen, jak tu zaznělo, na pani radovou a to prý člověk zejména krční páteři zrovna dobře nedělá...
to tě právě na tom kurzu naučej neplavat na paní radovou, ale zásadní zjištění pro mě je, že když se plavou prsa správně, tak zase trpí kolena, a pak prý že plavání je nejzdravější pohyb
VymazatAť plavu, jak plavu, vždycky je to blbě... :-D
VymazatCo těm kolenům vadí?
správně mají být kolena u sebe - max na šířku pánve a ta "žabička" má zabrat jen od kolene dolů, takže jdou nohy do celkem nepřirozeného úhlu v tom koleni jak se vytočí ven. Takže je to taková Sofiina volba, buď si odděláš krk, nebo kolena.. nebo třeba i obojí :D
VymazatPlavu jak paní radová a nemíním na to měnit. Mám ucpávky v uších, plavky v celku a nejlepší z celýho plavání je to pivo pak.
OdpovědětVymazatucpávky uší jsou top, to si ani nepokecáš s ostatními paními radovými :D, tím padá celá společenská funkce plavání.
VymazatJako celoživotní neplavec, který se ubránil všem povinným vlnám plaveckého vzdělávání, to čtu jako sci-fi :-).
OdpovědětVymazat:D
Vymazat