Koupila jsem sýr. Parmezán. Vůbec mi nepřišlo divný, že by 800 g blok stál 60 Kč. Doma Zdenda otevírá ledničku, aby provedl každodenní rituál uctění svaté lednice (o rituálu více na konci článku), a povídá, že jsem hrozná frajerka. Jeho kompliment mě děsně potěšil a trochu se i červenám. "Jsi frajerka, že kupuješ sejra za pětikilo!"
Pak mám asi pětiminutový výpadek paměti. Když se probírám z mdlob, uvědomuju si, že ta cena byla za sto gramů, což by u Parmigiano Reggiano asi i odpovídalo. "Ale.. ale.. ale.. mělo to oranžovou cedulku, to znamená, že je to hrozně levný a že to musím okamžitě vsunout do košíku! " Bráním se, supím, nadávám na Lidl, na marketingové oddělení Lidlu, na prodejní oddělení Lidlu, i na ty chudáky na kase, nenávidím tu hnusnou oranžovou cedulku, ale ve skutečnosti jsem naštvaná sama na sebe, jaký jsem debil.
pixabay.com
Od té doby se stává sýr Zdendovou měrnou jednotkou. Hledali jsme například na netu, kolik stojí nějaká bankovní služba. Mně se zdálo 1500Kč za rok moc, Zdenda mne něžně pohladil po vlasech a říká mi, že to jsou jenom tři sýry, to zvládnem.
Další den něco hrozně páchne v ledničce. Zdenda koupil francouzský plísňový sýr za "pouhou" stovku, něžně mě hladí po vlasech a říká "Vidíš, jde koupit i levnější sýr". A nezapomene podotknout, že ho celý velký nákup stál stejně jako moje tři sýry. Dneska byli se Zorou u kadeřnice, ještě se ani nevyzuje a už na mně volá, že ta kadeřnice pro dospělého a dítě stojí míň, než můj sýr.
Už týden večeříme špagety s parmezánem. 200 g je už spotřebovaných, tak ještě 3 týdny a můžeme tuhle sýrovou kapitolu uzavřít. Zdenda ji tedy neuzavře asi nikdy.
A k tomu ledničkovému rituálu. Každý večer se jako muslimové modlící se k Mekce modlíme kdekoli v domě směrem k ledničce. Poklekneme, klaníme se, děkujeme za ty dary. Poté ji posvátně otvíráme a nahlížíme, co v ní je nebo spíš není. No a pak se nažereme. Říkáme tomu bílý sex. Znáte bílý sex? Lednička, mrazák, mikrovlnka, sporák..