Předchozí díl cestování po Slovinsku zde
Hory, řeky a jezera nechaly laťku
hodně vysoko. Druhá destinace je ve vesnici Korte, tedy jižně,
blízko moře. Bydlíme v bytě přímo u věže kostela uprostřed vesnice. Cestička se k němu vine úzkými romantickými uličkami, které
byly stavěny tak akorát na šířku dvou koňských zadnic. Odřít
zde auto je skoro nutností, nicméně nám se to naštěstí
nepodařilo. Cesta k našemu bytu:
Kvalita ubytování má sestupnou tendenci, tedy byteček je pěkný, prostorný, nic mu nechybí, jenže to spaní.V ložnici je společná deka! Po 17 letech partnerského života se chcete v noci zejména vyspat. U apartmánu s palandou a s manželskou postelí se musí počítat s tím, že tam nejedou dva milenci na líbánky, nýbrž dvě strhané trosky připravené zemřít ve spánku. A rády by zemřely pokud možno každá pod svou dekou. První dvě noci se přetahujeme, třetí noc vypínám klimatizaci a světe div se, Zdendovi je vedro, kapituluje a deku mi přenechává. V noci průběžně štěkají psi, ráno v 6:30 bijí zvony ve vedlejší vesnici, v 7:00 ten náš. Proškrabujeme krví podlitá očka a přemýšlíme, proč ty kostely bijí takhle postupně. Chodí Bůh po vesnicích podle pořadníku? Kdyby ho zvony volaly najednou, byl by přepracovaný? Málo kostelníků? Jeden kostelník přejíždí na mopedu mezi jednotlivými věžemi? Proč vůbec zvony bijí? A co na to říká Jan Tleskač? Ale abych bimbání jen nekřivdila, večer zvoní náš zvon přesně ve 21:15, čas zahnat děti do postelí a mezitím vyprávět o slovinských klekánicích, které se živí dětskými zadnicemi. Vím, moje výchova není nic moc, ale je to aspoň sranda, když už nic. Když už jsme u té legrace, tady bydlí jeden povedený páreček:

Jsme obklopeni vinicemi a jedním červeným „welcome
vínem“ v lednici. Víno je tak tmavé, že ho místní nenazývají
červeným vínem, ale jako víno černé. Takže Blackwine. V okolí se kromě vína
pěstují i olivy. Vyjíždíme na výlety do opravdu krásných
křivolakých uliček měst Piraň, Izola a Koper. Absence turistů
podtrhuje malebnost pobřežních městeček. Místo vypadá velmi
italsky, a dokonce když se zaposloucháme do hovoru místních,
vsadila bych se, že má slovinština v těchto končinách hodně
italský přízvuk.
 |
Piran |
 |
Piran
|
V Koperu ochutnáme „Koprski
piškot“. Dal by se přirovnat našemu lineckému cukroví.
V Izole testujeme dezert zvaný Izolanka, který má
pomerančovou chuť, a tradiční sladkost zvanou „Gibanica“ je
to plněné těsto mákem, ořechy a jablky, podává se ohřáté:
Já jsem živa každý den o grilovaných kalamárech, mají je
všude, člověk ví, že to bude čerstvé, lahoda.
Zdenda a děti
konzumují obvykle čevabčiči, které se někde podávají s
ajvarem, nebo i s hořčicí, záleží na oblasti. V horách se
jedlo hodně zelí na tisíc způsobů, tady se blíží kuchyně té
středomořské Sladoled neboli zmrzlina je záhada, která nás
provází celým Slovinskem. Prodávají se na porce. Jedna porce je
1 až 3 kopečky, vtip je v tom, že nikdy nevíte dopředu, jakou
nálož dostanete. Když si chcete dát dva kopečky, dostanete třeba pět. Když ukážete na tři příchuti, tak dostanete šest až osm kopečků. Když chcete dvě příchuti a snažíte se to vysvětlit, dostanete jeden kopeček namíchaný ze dvou zmrzlin. Snažím se celou
dobu rozklíčovat tu logiku, vysvětlujeme, jak to chceme, nic. Záhadu jsme prostě
nerozluštili.
Vyjíždíme k moři, ale je tu celkem
problém s parkováním, výjimkou není ani parkovné 2 EUR za
hodinu, i tak jsou pláže dost plné. Jak mi dosvědčili sami
Slovinci, letos zůstávají všichni místní ve Slovinsku a toho moře mají fakt
malý kousek (47km pobřeží) a většinou se jedná o betonové pobřeží se schůdky do vody. Kvítek se cestou z pláže kroutí a
tahá si za kraťasy a opět poblíž ojedinělé české rodiny,
tentokráte takové trochu nóbl, řve, že si měl vzít slipy,
protože se mu ty kraťasy lepí na pinďoura.
Nakonec hledáme spíš
sladkovodní koupání, zadařilo se, máme skoro soukromé jezero,
které během roku vyschne a opět se další rok zaplní vodou. Ještě nevyschlo.
 |
Takový menší rozmarýn |
 |
Hrad Predjama |
Vydám se jeden večer hledat vavřín neboli bobkový list, že si pár lístečků uzmu, ale nějak se zapomenu a ujdu tak daleko a vysoko, že mi přijde sms "Vítejte v Chorvatsku" zapadá slunce, trochu kýčovité, ale prostě musím. Bobkový list jsem nenašla.
Slovinsko je země mnoha tváří, a mají opravdu všechno, hory, řeky, moře, pláně, úrodnou půdu, termály, země zaslíbená. Příště se podíváme na zoubek třetí naší destinace - lázeňského a historického města Ptuj.
Takže tak
Vaše Helga