Slovinsko – Škofja Loka – Visoko při Poljanah

Do poslední chvíle nevíme, jestli budeme vpuštěni do země naší plánované dovolené. Situace se neustále mění, ale pár dní před odjezdem je to jasné, ČR dostává na semaforu zelenou, můžeme jet. Cesta probíhá vcelku dobře, až na jednu zácpu před Karavanky tunelem i plynule. Budeme bydlet na třech místech, abychom poznali co nejvíce slovinských koutů. Míříme k městu Škofja Loka na severozápadě v podhůří Julských Alp. Bavíme se nad nápisy ve slovinštině. První postřeh, slovinština nezná tvrdé y! Všechna „i“ jsou ve slovech měkká! Děti mumlají, že to není fér a my uznale kýváme hlavou, jak jsou ti Slovinci chytří. „Měření hitrosti“ mihla se u silnice další cedule. Voláme dozadu na děti s hranou panikou v hlase: „Děti, děti, tvařte se inteligentně! Tady se měří chytrost!“ Kvítek nasadí svůj nejbystřejší výraz, Zora naši lest prokoukla. Další nápis: „Pozor, otroci!“ a na fotografii jsou dvě děti. Se Zdendou se nám rozzáří obličeje a vysvětlujeme dětem, že ve Slovinsku dřou děti v domácnosti jako otroci a vyjmenováváme jim úkoly, které budou muset během celé dovolené plnit, aby měli z této země autentický zážitek. Děti začínají zlobit a pošťuchovat se, díky beznadějným vyhlídkám na další nejhroznější dovolenou v jejich krátkém životě.

Snažím se situaci zachránit zábavnou hrou o hledání nejvtipnějšího názvu města. Vyhrává Gabrk, to je podle mě vhodné citoslovce pro říhnutí.Znělo by to asi takto: „Náš indický kamarád dojedl dezert a na důkaz díků hostiteli se z jeho úst ozvalo grandiozní „gabrk“. Další zvukomalebné slovo je „sladoled“ čili zmrzlina, o té se rozepíšu v příštím přímořském díle. 

Přijeli jsme na malou farmu, místo se jmenuje „Visoko pri Poljanah“, kde máme pronajatý apartmán. Jsme tam jediní, ostatní návštěvníci z jiných zemí nedostali zelenou. Přivítá nás vůně krav, kdákání slepic a zurčení blízké říčky (Poljanská Sora). Prostorný byt, milí majitelé, děti dostávají povolení vybírat ráno vajíčka slepicím, zhostí se tohoto úkolu poctivě a v sedm hodin ráno hned po probuzení ještě v pyžamu jdou týrat slepice. Oblast je velmi úrodná, pěstují se tu zejména brambory alias krompir a cibule zvaná čebula v údolích. A kde končí pole, se zvedá krajina do mohutných kopců, u nás už by bývaly zvané horami, zde jsou to jen takové halabala kopečky.

Poljanská Sora

Tady bydlíme

 

Přemluvím Zdendu a zastavíme na jednom statku, chci koupit dvě kila krompir. Vítězoslavně si odnáším pět kilo brambor a dvě kila čebule. To znamená jediné, už víme, co budeme jíst příštích čtrnáct dní.

Každý den se koupeme v ledových řekách a kocháme se místní přírodou a večeříme brambory s cibulí. Kvítek rozbije svoje potápěčské brýle o Zoru, zjišťujeme, že sklo z nich není žádné plexisklo, všichni se pořežeme o miliardu miniaturních střípků. Na jezeře Bled, se ptá Zora, jestli na plovárně budou záchody, zrovna za námi jde jiná česká rodina, Kvítek jí odpoví dostatečně hlasitě: „Se dyštak vysereš do vody.“ Slovinsko přepíná ČR na barvách semaforu na oranžovou. Uf, to bylo o fous. Z následujícího ubytování nám píší, že půjdeme do karantény, až tam přijdeme. Odepisujeme, že nepůjdeme, protože už tu týden jsme. Za pár dní jsme opět zelení, teda ne my, ale semafor, takže se nás v obchodech nemusí už nikdo štítit. 

Pokračování již brzy.

Koupaliště na jezeře Bled

Bledsky grad

jezero Bled

Soutěska Vintgar

Nádherně zbarvená voda soutěska Vintgar

Náhorní plošina "Veliká planina"

Vítací kocour Ivan

Škofja Loka