O feťácích a pepřových slzách

Zkusila jsem běhat, ale pak jsem si jednou změřila tep a číslo na hodinkách se ocitlo mimo škálu lidských tepových frekvencí. Právě jsem si vygooglila, že srdce kolibříka vyvine 1000 tepů za minutu. Jsem kolibřík. A asi jsem si odrolila všechny klouby, tak raději jen rychle chodím. Prý je to zdravé, člověk má nějakej ten aerobní pohyb, nadýchá se vzduchu, potká pár úchylů a našlápne si na každou nohu psí bobek. Přísahám, že kdybych měla pět nohou, přinesu domů pět hoven. Rekord jsou tři, a to mám nohy jen dvě, dá se to, stačí na chvíli vzhlédnout nedejbože do korun stromů. 

Na chození mám systém, týden po výplatě do přilehlého městského lesa nechodím, protože se tam motají feťáci, co okamžitě utratili svojí výplatu za omamné látky. Je mi to celkem jedno, ať si každej do sebe cpe co chce. Špatný je, že mají blbý nápady vůči kolemjdoucím. Ideální je chodit v dešti, říkám si, kterej úchyl by chodil po lese v dešti. Leda Helga. Také jsem si řekla, že je na čase najít starý pepřák, když bych zase natrefila na partičku se špatnými nápady. Už si to zase šinu lesem, od výplaty uběhl už více než týden a poprchává. T

Ten pepřák mám už vlastně asi osm let, přemýšlím, jestli on není už náhodou prošlý. Přikradl se mi do hlavy skvělý nápad. Vyzkouším ho. Odjistím, stříknu a tenký proužek zrzavé vody mi steče po ruce. Nádoba ztratila tlak. Páchne to po chilli, ruku otřu, hodinku se svižně procházím lesem a myslím intenzivně na to, abych si hlavně rukou nesáhla do oka. Dotkla jsem se omylem rtů. Ruka pálí, rty pálí. Jdu domů. Říkám si, že to je teda slabý čajíček, když nástup bolesti je tak pozvolný. Doma poznávám pravou sílu zbraně. Ve sprše se z ruky začne uvolňovat ten pravý odér, abych se regulérně dusila, brečela a kuckala. To jako vážně? Já bych na nějakého recidivistu stříkla sprej, on by mě ještě v klidu znásilnil a pak by si doma ve sprše pobrečel a konec? Ještě druhý den jsem si párkrát neprozřetelně zažmoulala oko a poplakala si, tak silně zažraný byl sprej v ruce. Sprej jsem vyhodila. Mám doma ještě jeden, mnohem starší, příště ho také otestuju, ale tentokrát si beru rukavici, snad už si nepopláču. Nebo ho možná rovnou vyhodím a koupím nový.

Takže tak.

Vaše Helga

Přikládám fotografie pořízené v lesíku. Ať to není zase jen všechno negativní.