V létě mě známá, pro uchování anonymity jí budu nazývat Šárka, požádala, zda bych jí během dovolené nepřišla zalít květiny. Ví, že doma nějaké květiny mám, a že rostliny poměrně prospívají, tak tuto důležitou funkci přidělila mně. Rostliny na mých parapetech jsou odolní sparťani, kteří si svá místa vydobyli svou odolností a schopností přežít i po dvouměsíčním nezalévání, to Šárka nevěděla. Svá morčata a papoušky obdobně rozdělila mezi ostatní známé. Je důležité nemít vajíčka v jednom košíku, jak říkávala naše profesorka ekonomie.
Dostala jsem klíče a instrukce. Abych nemusela lézt na balkon, všechny balkonové plodiny, jako rajčata, lusky, jahody, byly úhledně připraveny v tmavé kuchyni, připraveny absorbovat každou kapku vody, kterou jsem je hodlala obšťastnit. Tak se i stalo, první zalévání dopadlo na jedničku, nevynechala jsem jediný květináč a truhlík.
Zalévání No2.
Hrášek začíná usychat, já si tedy myslím, že už skončilo jeho plodící období, hrdě na něm visí dva lusky zaplněné zakrslými třemi hrášky celkem. Je na řadě další generace, která bude pokračovatelem rodu. Nicméně se snažím hrášek resuscitovat mocným zalitím. Před odchodem zvolám směrem k truhlíku, ať hlavně neodchází za světlem. Rajčata jsou stále vlhká. Jahodám navzdory (nebo možná díky) hojné závlaze začínají schnout první listy.
Zalévání No3.
R.I.P Hrášek. Byl jsi dobrým svěřencem, určitě to není moje vina, zpytuji svědomí, jestli jsem ho zalila moc nebo málo, každopádně je po něm. Game Over. Už loví ve věčných luštěninových lovištích. Jahodníku něžně pohladím seschlé listy, pokropím vlastními slzami, odchází, dávám mu poslední sbohem, větu o světle si neodpustím, ale už je pozdě.
Můj zarmoucený pohled skončí na posledním hrdinovi, rajčatech. Pod listy se skví zelené bobulky, ta nebožátka nestihla ještě ani dozrát a já jim zabiju matku. To ne Helgo! Pět minut zblízka všemi smysly analyzuji vlhkost substrátu. Rajčata jsou stále vlhká, když je teď zaleješ, tak je zabiješ, proběhne mi hlavou. Přísahám že keřík je úzkostně skrčený a bojí se mě. Bojí se, že ho odkrouhnu, stejně jako jsem mu odkrouhla kamarády.
Tentokrát je tu se mnou i Zdenda a potřebuje si odskočit. Zjišťujeme děsivou věc. Je ucpaný záchod. To by ani tak nevadilo, kdyby Zdenda vykonal potřebu "number one", ale on musel jít na "number two" a když Zdenda něco dělá, tak to dělá pořádně. Mísa téměř přetéká naředěnými.. "number two".. a my netrpělivě čekáme, až to rychlostí 1 ml/min odteče. Příjezd Šárky je až za pár dní, to snad do té doby vyřídíme. Necháváme domácnost mrtvou a zasranou. Posílám Šárce první přípravnou zprávu na menší ztráty, o záchodě zatím mlčím.
Zalévání No 4.
Už nemám co zalévat, všechno je buď mrtvé, nebo mokré. Již jen zalévám záchod savem, neboť no ehm.. čemu bych to přirovnala. Když máte rybník se žabincem a ten rybník by měl uprostřed díru a vodu bychom vypustili, tak si žabinec usedne po všech stranách rybníka a uschne. Tak takhle nějak vypadal ten záchod. Po zbytek dní chodím šťouchat, prorážet, oškrabovat, otesávat, zalévat a čistit záchod. Na kytky už kašlu, těm už není pomoci.
Šárčina dovolená je u konce. Musím s pravdou ven, Šárce popíšu situaci s velikými omluvami jí předávám klíče. Není nadšená, když k tomu přičte jendo mrtvé morče od dalšího pěstouna, má skoro slzy v očích. Já si oddychnu, že jsem nehlídala žádného živočicha, jeho úmrtí bych si nikdy neodpustila, stejně tak jako stále vzpomínám na mou rukou zavražděné rostliny.
U mě vydrží jenom sukulenty, to Šárka nevěděla |
Tohle sice není sukulent, ale hortenzie a naučila se vyžít s minimem vody. |
Helgo, vzhledem k prezentaci Tvých vlastních květin, je jasné, že za ten mord nejsi zodpovědná Ty, leč nemístně tmavá kuchyň bez dostatku slunečních paprsků.
OdpovědětVymazatJá se opotím už jen při představě, že zalévám něčí oblíbené či dokonce milované rostlinky. Já mám ale tu výhodu, že mě požádat o tuto laskavost by nejspíš nikoho ani nenapadlo.
tak podprahově a podvědomě opravdu směřuji k očistnému názoru, že za to může tma v kuchyni a zejména rozmazlenost rostlin, kdybych je měla už od sazeniček, byly by vydržely celou dovolenou bez kapky vody.
VymazatNo, sukulenty, milá Helgo, sice zůstaly. Ale jak vidno, POSPÍCHAJÍ PRYČ od tebe na vratkých oranžových nožkách také... ;-) :-D
OdpovědětVymazatPravda :D, to mě nenapadlo, příště je nebudu radši dávat do květníků s nohama
VymazatPanejo, jak dlouhá ta dovolená byla? Nedovedu si totiž představit, že by tohle všechno (včetně toho morčete) šlo zvládnout během jediného týdne! :-D
OdpovědětVymazatTo vypadá, že Šárka musela byť minimálne na dva týždne v Zanzibare.
Vymazatbyla dva týdny v Tatrách :D
VymazatJá mám taky hodně "vytrénované" kytky v kanclu a ty zas pro změnu málem nepřežily solidární zálivku v první vlně home officů - kdy kdo se dostal do práce, tak ostatním kytky zalil taky :-)
OdpovědětVymazat:D jo to je fakt, u nás se o to tedy stará nějaká firma, ale někteří aktivisté třeba slévají zbytky nedopité vody ze skleniček do květináčů na přilepšenou, efekt je podobný
VymazatNie si jediná, ktorá má so zalievaním problém. Tiež tam patrím. Už som takto “ku kytkám” poslala pár exemplárov. Ono totiž niekedy nie je jasné, jestli rostlina usychá z preliatia alebo zo slabého zaliatia 😁
OdpovědětVymazatJe to těžký, ale cítím že čím jsem starší, tím mám ke květinám lepší vztah. Třeba doma je prostě nezalévám a když začnou vykazovat známky dehydratace, tj zoufalé pohledy, zvadlé listy atp, tak jim trochu vody dám. Jenže fakt mám většinu sukulentů a pár orchidejí a jedna květina, takové červené trojlístky, nevím jak se to jmenuje, ta vodu celkem i chce, když jí nedostane, tak totálně odumře, ale jakmile ji zaliju, hlízy znovu ožijí a ona znovu vyroste, přezdívám jí Fénix
VymazatMá kamarádka Radka je naprosto stejný případ, za dva týdny mi odrovnala deset rostlin hybridních orchidejí, které navíc neměla vůbec zalévat!!
OdpovědětVymazatOny totiž vydrží ty dva týdny bez vody. Jen jí prostě těch rostlin bylo líto.
Když jsem jí viděla brečet, nezbila jsem jí, ale musela jsem se ovládat :))
A to zase náhodou vím, orchideje nějaké mám, sice né hybridní, ale tak deset let zpátky jsem takhle na dva roky na jednu orchidej na velmi tmavém místě v kuchyni zapomněla, ale žije dodnes. Asi se živila vesmírnou energií nebo výpary z vaření. Jenom ty plodící rostliny mi dělají problém, ty neudržím naživu ani u sebe, buď to zkonzumují mšice dříve než my, nebo zkonzumuje králík, nebo to uschne..
VymazatU mne nejlépe prosperuje malý kaktus, na který si vzpomenu tak dvakrát za rok. Rád bych přidal zkušenosti s péčí o další rostliny, ale když ony se tak rychle střídají! :-)
OdpovědětVymazat:D když jsem byla v pubertě, zabila jsem i kaktus, tak to ber jako velký úspěch!
VymazatHelgo, myslím, že někteří lidé vyzařují přirozenou energii, jako je radioaktivita. To není výtka, ale soucit člověka, který vraždí rostliny pouhou přítomností - v tom si můžeme podat ruce. Vědecky si myslím, že šlo o přelití a uhnívání kořenů, což je následek přirozeně radioaktivních lidí - ta přehnaná snaha, že tentokrát to vyjde a nezabijeme bližního zeleného svého. Celkem by mě zajímalo, čím bylo přelitý a přežraný to morče, ale to už je jinej příběh:)
OdpovědětVymazat:D myslím že morče určitě zhynulo ze stejného důvodu, hlídač se tak strachuje, aby neumřelo hlady, tak ho určitě překrmí k prasknutí.. prask.. ale vlastně jednou jsme hlídali andulku a přežila, ale je fakt, že umřela asi až za dva měsíce, u nás akorát hodně zrychleně dýchala, ale přežila
VymazatTo jsem taky zažila - hlídání potkana, který svým přepočteným věkem a kondicí připomínal stoletého staříka stiženého dýchavičností a pevným rozhodnutím zemřít u nás a ztropit tím skandál. Úplně jsem cítila, jak je Zubatá blízko, bála jsem se i větrat:)
VymazatMiluju tyhle vtipný komentáře...!!!
VymazatHlídání je vlastně velký stres pro všechny, já bych třeba po svých zkušenostech komukoli jakékoli úmrtí čehokoli v mé domácnosti odpustila.. to si ale člověk musí prožít sám, aby mohl odpouštět.
VymazatSměju se nahlas, díky. :-D
OdpovědětVymazatOdebrala jsem Druhorozenému z pokoje rostlinu, která byla čtyři roky bez světla a vody. Přesadila jsem ji, něco samo odpadlo, osprchovala a v práci mi dělá velkou parádu. Sedí na světle, zalévám ji a ona je z toho úplně na větvi.
teď jsem na fb narazila na lidi,kteří krmí toulavé kočky a žádali o poslání konzerv, aby mohli krmit dál.. tak si říkám, kdybys dala někam příběh této květiny, jak jsi ji zachránila před holou smrtí, že by ti třeba někdo poslal hnojivo, vodu, nebo nějaký lepší substrát? Jinak zpátky k těm kočkám, už vím, proč náš Pošuk chodí z procházek z venčí tak zasycen, že odmítá žrát doma.
VymazatDěkuji ti za tento článek, mám smíchy slzy v očích, nejvíce mě dostal žabinec... Moje pěstitelské schopnosti jsou také mizerné, mě nepřežijí ani ty kaktusy a sukulenty :D
OdpovědětVymazatgratuluji, jsi ještě na vyšším vražedném levelu než já :-)
Vymazatvěta: "Necháváme domácnost mrtvou a zasranou." mě odpálila :'D Helgo, jsi boží! :D
OdpovědětVymazatdíky moc za tuto zpětnou vazbu :-), já si nikdy nejsem jistá, jestli už to není třeba moc..
VymazatZnám intimně, nechávám k dispozici svoji kuchyň i počítač. Ze sedmi mých vnoučat se těší do školy jen dvě, ostatním stav vyhovuje, učí se podstatné, odpadl balast, kamarádi online i na živo někdy. Já se ale těším, i moje kuchyň s počítačem.
OdpovědětVymazatNo jo zajistit kytky, to je vždycky potíž...
OdpovědětVymazat