Od kosočtverce k metalu

A už je to tady. Zora se uculuje:

"Mami, tohle je sprostý?".. a už maluje kosočtverec s čárkou.

"Jo Zori, a víš co to znamená?"

Zahihňá se: "Pindíka?" a ukáže přitom prostředníček.

Koktáme, doplňujeme se a vysvětlujeme. Vzpomínáme, že je to slovanský nebo keltský znak pro plodnost nebo ženu, vaříme z vody, ale fakt to tak plus mínus je. Předpokládáme, že keltský/slovanský znak už nebude tak vzrušující vyrývat do lavic a od kosočtverce se mladá odprostí tak rychle, jak k němu přišla. Uf, mrkneme na sebe a jsme rádi, že tuhle rodičovskou zkoušku jsme zvládli.

"A tohle je taky sprostý?" Chvilku kouzlí s prsty a vykouzlí něco jako paroháče.

"Jo, to je taky sprostý", tady už ale tápeme, potíme se, vzpomínáme na Kelty, vzýváme slovanské bohy, ale ani ti nám moc nepomáhají. Zdendu osvítilo, říká Zoře, že tohle můžou akorát dělat metalisti na koncertě.

"A co je to metal, to je něco jako rokenrol?"

Chytám se za hlavu, protože vím, co bude následovat. Zdenda napojuje PC do TV, tudíž i na zesilovač a repráky, a vyhledává na netu metal. A už to tu duní. Balím se a odcházím na domluvenou schůzku a jsem velmi ráda, že se seznamování s metalem vyhýbám.

Přicházím domů, kočka má ještě vytřeštěnější výraz než obvykle, Zora paří na metal a mává pěstičkou se vztyčeným ukazováčkem a malíčkem, Kvítek maluje na papír už asi stopadesátý kosočtverec.

A doprčic, je mi jasné, kdo zase dotáhne do školky kosočtverce a paroháče..

Tak tohle neokecám, Kvítek Kelty, Slovany ani metalisty ještě nebere. Uklidňuju se, abych mohla lépe spát:

Má nosit ze školky sprosťárny, nebo do školky sprosťárny, výsledek je stejný..

Kosočtvercům a metalu zdar.

Miluj automobil svůj

Zdenda leští každý druhý víkend auta, to rodinné, i tu nákupní tašku, kterou jezdím já. Myslím si, že auta vůbec nebere jako neživou věc, jsou to jeho miláčkové. Jsou to jeho kovové lásky. Jednou se mi přiznal, že má pocit rychlejší a plynulejší jízdy, když je auto čisté.

V sobotu nastal opět ten slavnostní okamžik. Zdenda si zabalil hadry, čističe a vyrazil. Ve vedlejším mycím boxu si všiml soka. Frajer s Oktávkou. Hodil po něm nevraživým okem.

Vyzýval ho tiše na souboj.

Souboj hadříků a sprejů.

Souboj dvou čistotných chlapů.

Souboj na špínu a na čistotu.

Vzájemně si nenápadně obhlédli přepravky s čističi a hadry. Zdenda si promnul ruce, prokřupnul klouby "Tak se předveď frajere".

_{^{(pixabay.com)}}

Frajer vytáhl tlakovou pistoli a začal omývat auto.

Zdenda vytáhl tlakovou pistoli a začal omývat auto.

Frajer z přepravky obřadně vyndavá čistič disků a už myje kola.

Zdenda si ho změří pohledem, uchechtne se, zatřepe čistícím sprejem a čistí disky taky.

Frajer dočistil disky a hrne se na kokpit, překvapil Zdendu novým zeleným hadrem z mikrovlákna, speciálně určeným jen na čištění kokpitu. Sprej na kokpit je ve stylové černé lahvi, ale vůně je trapně levandulová, line se až ke Zdendovému nosu.

Zdendu ale jen tak nic nerozhází, vytahuje červený hadr "Kokpit 3000" z mikrovláken třetí generace, posvátně ho vyklepe, aby to frajerovi neuniklo. A třímá v ruce nanočistič AutOnano5000 a od boku, až s téměř nedbalou elegancí stříká na kokpit nanotekutinu a roztírá ji slastně mikrovláknem.

Frajer vypadá trochu rozloženě. Třesou se mu ruce. Ale nevzdává to vážení přátelé, dočistil kokpit a hodlá jít do finále s čištěním okének. Co to ale vidím? Obyčejný iron? To snad není možné, takto zahodit šanci! Chce ještě překvapit superjemným hadříkem z mikrovlákna třetí generace. Skrývá své emoce pod neprofesionální pokerface a leští svá okna vně i uvnitř automobilu.

Zdenda už má vítězství téměř v kapse, ze své bedýnky právě pomalu a majestátně loví svůj nejnovější ještě nenačatý Windowcleaner4000superior. S pohrdavým úšklebkem nastříká Windowcleaner4000superior na okénka, z balíčku hadříků vytáhne ten správný na okna a hbitě leští.

Frajer zhrzeně nastupuje do auta a odjíždí, ani se za Zdendou neotočí.

"Ještě jsi nenavoskoval frajere!" Vítězoslavně se směje Zdenda a mává za frajerem hadříkem z mikrovlákna.

Zdenda navoskoval, dívá se na tu nádheru, je mu dobře. To se to zase pojede, to to bude svištět po silnici.

Odjíždí hrdě z mycího boxu..

.. a začíná pršet...

Omluvenku máš na hlavě

Právě jsem překryla své světlé vlasy tmavou barvou, tudíž se můžu pořádně opřít do blondýn. A že jich mám kolem sebe ve svém životě hodně. S blondýnou se nikdy nenudíte, dokáže vymyslet neuvěřitelné věci, když bych stejnou věc udělala já, pomysleli by si o mě ostatní, že jsem prostě debil. Cokoli neuvěřitelného provede blondýna je roztomilé a vtipné, historka se zapíše do Velké knihy blonďatých dějin a je minimálně jednou týdně vyprávěna ostatním. Mají prostě omluvenku na hlavě.

^{(pixabay.com)}

Taková Livie, éterická blonďatá bytost. S Livií se dokážeme smíchy kroutit pod stolem, takové věci jsem snad nezažila ani v pubertě. Livie se zapsala do Velké knihy celkem nedávno. Do kanceláře nám na začátku topné sezóny zavítal údržbář. Chvíli chodil po kanceláři, od topení k topení, pak se zastavil. Významně se rozhlédl po kanclu, ruce v bok a prohlásil: "Netopí".

Livie vyjekla, "Proboha netopýr, kde, kde?" sjela ze židle pod stůl a vyděšeně vykukovala na údržbáře. Samozřejmě jsme jí to vysvětlily, jí spadl kámen ze srdce, že tam nelétá žádná okřídlená myš a my jsme jen zkonstatovaly že omluvenku má na hlavě.

Nebo moje milá parťačka Aneta, blond víla, nadšená frankofilka se sklony k chorobnému hromadění sladkostí na svém kancelářském stole. Aneta je už týden bez hotovosti. Proč je Aneta už týden bez hotovosti? Neboť škrábala zamrzlé okénko auta svou debetní kartou, která ten mráz a tlak prostě neustála. Vypráví mi to, ptám se jestli nemá nějakou jinou kartu, třeba věrnostní, kterou na to mohla použít. No jasně, prý má od Camaieu, ale ta je francouzská, takže tu si nechce roztřepit, pak od Paula, tu taky nechce mít poškrábanou.

"A co ten tvůj L´occitane"? Ptám se, "ten přece kupuješ furt".

"Proboha Oh mon Dieu, ty jsi se úplně zbláznila, L´occitane má krásnou bílou kartičku, víš jak by vypadala? Nebudu používat žádnou mojí francouzskou kartičku na škrábání okna!" Kroutí hlavou a dívá se na mě jako na blázna.

Všichni se tomu zasmějeme, ještě párkrát si to vyprávíme s různými obměnami. Máme podezření, že se Aneta každý večer modlí ke svým francouzským kartičkám:

"Ó Dieu L´occitane, jenž jsi v obchoďáku,

posvěť se plast tvůj.

Poskytni slevy tvé.

Buď lesk tvůj, jak v peněžence, tak na pokladně.

Nákup náš vezdejší dej nám dnes

a odpusť nám tvoje škrábance.

A neuveď nás v pokušení škrábat

okénka zmrzlá

A zbav nás všech peněz."

Amen

Kačer

"Je kačer hodný nebo zlý?" Ptá se mě Zora vážně.

"Jaký kačer proboha, o čem to mluvíš" Ptám se a snažím se dedukovat

Nenechává se odbýt: "No ten co vyhrál nad tou starou paní."

Pomalu mi to dochází..

"Ty myslíš Donalda?"

Plácne se do čela: "A jo, Donald"

"Je hodný nebo zlý ten ka.. eee Donald?

Nevím co jí mám odpovědět, fakt nevím, znám jenom to co se nám dostane z médií, a to ještě na půl ucha..

"Necháme se překvapit... necháme se překvapit... "

... a připisuji si do nákupního seznamu konzervy a trvanlivé potraviny..

Romantická koupel

Děti spí u našich, bude romantický večer. Napouštíme vanu a přemýšlíme, jestli už jsme se někdy v tomto domě koupali oba v jedné vaně. Nekoupali. A to tu bydlíme už osm let. Přinutilo mě to se hluboce zamyslet a sepsat rozdílnost romantiky před dětmi a po dětech... anebo nejste-li postiženi dětmi, romantika po roce vztahu a po více než deseti letech vztahu.

Pár drobných rozdílů - pro přehlednost rozděleno na "před" a "po":

Před: Den předem se samozřejmě kompletně oholíte, provedete manikůru, pedikůru.. Zapálíte svíčky ve tvaru srdíček rozmístíte je po koupelně, zapálíte vonné tyčinky. Napustíte plnou vanu, nasypete sůl, kydnete do toho smyslnou pěnu od Manufaktury nebo cokoli ze Sephory. Oba si zalezete do vody, popíjíte šampáňo a povídáte si o tom kam budete cestovat, kam půjdete na večeři a co si koupíte na sebe. Provádíte si vzájemně masáž chodidel a snažíte se celou dobu vypadat o tři kila štíhlejší a máte pevně zatažené břicho. Na to "před" už si moc nepamatuju, proto vyzývám romantiky v ranějších stádiích vztahu o doplnění.

Po: Značně ušetříte, vody už potřebujete míň, protože máte dohromady aspoň o 30 kg víc. Pro vorvaně stačí voda jen tak na dno. Do vody nalijete dětskou pěnu, nic jiného nemáte. Najdete jakoukoli svíčku, zamyslete se, určitě někde nějaká stará bude. Měli jsme koupené vzhledem k blížícím se dušičkám jen svíčky hřbitovní, taky to stačilo. Atmosféra dokonalá. Lezete do vany. Hladina stoupá, vana je tak plná, že odtéká do přepadu. Svíčky plápolají. Povídáte si kdo půjde na třídní schůzku, že si vsadíte sportku, a co budete vařit v neděli. Ztratili jste před sebou veškeré zábrany za ta léta proto prdíte do vody. Ve vodě vám krásně změkla kůže na patách, takže je to ideální příležitost si romanticky vzájemně ostrouhat starou kůži. Hřbitovní svíčky vřele doporučuji, když vám vyšplouchne voda, jsou kryté proti dešti. Jo a rozhodně už nezatahujete břicho, za prvé to už moc nejde, za druhé už je vám to stejně jedno.

Každá fáze vztahu má něco do sebe, ta první je skutečně romantická

... v té druhé fázi vás aspoň nebolí břicho.

ještě k PMS

Kamarádka mi dneska říká:

"Tak jsem vysadila prášky a nestačím se divit, co se mnou ty hormony dělají."

Přitakávám "Jo hormony jsou mrchy, udělají ti z měsíce kolotoč, jednou jsi nadržená, další týden bys vraždila."

Ona kýve, hrozně si rozumíme, pronáší památnou větu:

"Vždycky jsem si myslela, že karma je svině, ale hormony jsou větší svině."

To bylo moudro tohoto týdne.

Asizora a Hanička

Můj muž Zdenda pochází z malého průmyslového městečka, kde každý zná každého. Jeho rodiče mají známou jménem Hanička. Hanička je ideálem maloměstského života a rodinné spokojenosti s až dětským náhledem na svět. Z toho vyplývá mnoho historek, které Hanička přivedla na svět svou úsměvnou prostotou.

Hanička se třeba jednou s tchýní do krve hádala, že ta kabelka je brčálově modrá. Smáli se, vysvětlovali, co je to brčál, Hanička si to nenechala vymluvit, podle ní je brčálová prostě sytá barva a hotovo. Poté jí kabelku pochválili, že je skladná. Ona říká, že rozhodně není z Kladna, ale z Litoměřic.

_{(pixabay.com)}

Jednou takhle potkala tchýni. Byla jsem zrovna těhotná s jejich v pořadí prvním vnoučetem. Jako hrdí prarodiče to šířili všude po městě.

Hanička nadšeně gratuluje tchýni a ptá se, jak že se to robátko bude jmenovat.

"Bude se jmenovat asi Zora." Nadšeně jí sděluje tchýně.

Hanička vytřeští oči: "Asizora? To je ale exotický jméno!"

Už je to sedm let, dnes, když potkáme Haničku, volá už zdálky "Ahoj Asizoro!"

Nese si svou kabelku. Tu už nemá brčálově modrou, ale hráškově červenou ale stále skladnou.