čtvrtek 18. listopadu 2021

Řitní energie

Jak se blíží konec roku, zdá se mi, že ta planeta nějak rychleji rotuje, všeho je moc, všechno se kupí, záda tuhnou, kdyby byl můj stres stromem, měla by Česká republika sekvojový park. Potřebovala jsem nutně navštívit jógu, protože se člověk zastaví, vyklidní. A jako bonus si protáhnu ten ztuhlej chrchel, co mám místo zad. 

Šla jsem na cvičení které mělo v názvu "zdraví" a taky "jóga". Znělo to dobře. Neproběhlo to dobře. 

Čistíme auru, nabíráme energii z  nekonečného (!!!)* vesmíru, ale máme pořádně roztáhnout prstíky a natáhnout krčky k vesmíru, abychom tu vesmírnou šťávu správně nasály. 

Já to lidem neberu, někdo věří na vesmír, já zase věřím na to, že jsou mezi námi. Ano oni. Jako v MIB, mají kostým člověka a zmáčknete tlačítko, odklopí se lebka a tam sedí malej mimozemšťan s páčkami a tlačítky. Každej prostě věří něčemu, a je to dobře. A tvrdím snad všem že maj v hlavě mimozemšťana? Netvrdím!  Teda teď jo vlastně.

...to mi právě probíhá při čistění třetí čakry hlavou. Poté si sedneme na bobek a snažíme se řitní otvor co nejblíže přiblížit zemi. Když už jsme nejblíž, jak to jde, máme začít nasávat řití energii ze zemského jádra. Podotkla bych, že jsou pod námi dvě patra, sklep a protiradonová izolace. Vlastně to není zas tak pitomý, jak to zní, spustila se mi představivost a vidím ohnivý lávový paprsek zařezávající se všem ženám ve studiu mezi půlky. Idea hodná zfilmování. 

Bohužel v ten moment, kdy si koleny tlačím na břicho, chci spíše něco vydávat paprsek do zemského  jádra, nežli přijímat. 

Já vím, já vím, řekneš mi, tak nelez na jógu, když nechceš ezo řeči. Chci si zacvičit, lehnout a chci si tím případným duchovnem projít sama v sobě. Protože jak to člověk vysloví, je to kravina. Jako když si prožijete krásný západ slunce, co to ve vás zanechá vs. když ten západ slunce vyfotíte a rvete to každýmu na potkání před obličej. Kýč. Apeluji na všechny jogínské cvičitelky, opatrně na nás, jinak se rozzlobíme a řitním otvorem  pošleme něco jiného, než zemskou energii. 

Takže tak

Józe zdar

Vaše Helga

Fotka od mohamed Hassan z Pixabay


 *Nejnovější vědecké studie odkazují na to, že vesmír je s největší pravděpodobností konečný a má tvar doughnutu.

sobota 13. listopadu 2021

Šnek Bedřich Autobusák

Máme doma malé akvárko. Má sice pár litrů, zato představuje nekonečnou studnici k psaní článků v době blogerské krize. Psala jsem o něm už "O rybičkách a lidech" a taky "Děda, akvárka a smilné oči"

Tak jako Cimrmani vytahují své jmelí, já vytahuju své akvárium. Copak covid, ale akvárko!

Po pár letech pohřbů, přemnožení, narození hendikepovaných rybek a opět pohřbů jsem pochopila, že rybky v akvárku jen trápím a pořídila jsem krevety 5 ks, šneka Stydlína a dvě malé škeble Petty a Selmu. Krevety jsou schované v rostlinách, šnek za filtrem a škeble se před půl rokem zahrabaly a jestli neumřely, jsou v substrátu dodnes. Z minulých chovatelských pokusů zůstává v akváriu jedna osamělá přísavka, která smutně ožužlává řasu za filtrem těsně vedle Stydlína.

Sedmset korun v hajzlu a akvárium je prázdný

Dokoupila jsem další krevety, aby se zvýšila pravděpodobnost, že při letmém pohledu do prázdného akvária se alespoň jedna odváží a vystrčí aspoň tykadlo. Chlubila jsem se našim, co teď pěstuji, zajímá je jen, kdy budou mít krevety jateční hmotnost.

Proběhlo výběrové řízení na dalšího šneka, tentokráte extroverta, který by se držel více na očích. 

Zvítězil Bedřich Autobusák.

V akváriu nastal nečekaný zvrat. Krevety se osmělily a jezdí na šnekovi (pouto začalo už při převozu z e-shopu). Autobusák má žluté tělo, černou ulitu, velmi inteligentní výraz v očích a svůdnou nohu a překvapivou hbitost. Založil v akváriu zastávky a jezdí pravidelnou linku Filtr- Kámen -Mech.  

Show nekončí ani po zhasnutí světel. Večer se z akvária ozývá pravidelné ťukání. Zkoumám, co to tam tak ťuká. "Zdendo, Zdendo, pojď se podívat, přísavka souloží se šnekem, tos ještě neviděl!" Volám za sebe. Oba scénu sledujeme, přísavka mlátí Bedřichovou ulitou do skla. Je to velká mezidruhová láska, anebo velká mezidruhová nenávist? Může ryba milovat? Může šnek nenávidět? Umí šnek couvat? A prdí krevety? To nedokážeme říci, život je jedna velká záhada, a jaké záhady řešíte vy?

Takže tak

Akvárkům a lásce zdar

Vaše Helga

Stydlín




pondělí 1. listopadu 2021

Cyberhero

Výhodou práce ve velké firmě je to, že ať chcete nebo nechcete, jste důkladně proškoleni o rizicích útoků hackerů. Jak to u nás dělají? Posílají namátkově e-maily, které vypadají jako seriozní oznámení HR oddělení, IT oddělení, různé požadavky na obnovu hesla atd.  Kdo klikne na odkaz, skočí na špek,  dostane okamžitě za odměnu dlouhé on-line školení. Kdo vydrží a všechny e-maily prověřuje a nekliká na všechno, obdrží gratulace

 "You are a Cyberhero"

Ano, skromně to přiznám, i já jsem se dostala do nepočetných řad kybernetických hrdinů a cítím svou občanskou povinnost šířit své znalosti a dovednosti vám pohanským #klikamnavšechno maniakům.  Zní to namyšleně a mnozí právě teď přestali číst, a dobře vám tak, nechť vás hackeři vyhledají a pošlou falešnou poukázku na Rayban brýle zdarma kterou pak nevědomě budete šířit dál.

Tento článek mám rozepsaný už hodně dlouho, mezitím mi na whatsapp přistály od dvou kamarádek dvě lákavé nabídky soutěží. Protože jsem cyberhero, odkaz jsem nechala být a napsala šiřiteli, ať si zkontroluje aplikace a stažené soubory v mobilu. Odkliknutím soutěže a vyplněním pár údajů k účasti se vám nainstaluje do mobilu aplikace, která umožní komukoli se dostat k vašim datům. A to je pro mě docela strašidelné, v mobilu mám snad všechno, od karty do Kauflandu po internetové bankovnictví a představa, že by někdo za mými zády použil mojí Kaufland card mě děsí.

Děsí to i vás? Kdokoli může vybrat Vaši slevu na věrnostní kartičce, mrknout na váš účet, anebo si vás natočí v choulostivé situaci a pak vás bude vydírat. Mě to děsí. Proto neklikám. Neklikejte i vy. Buďte cyberhero. 

Vaše Helga





sobota 11. září 2021

Měsíc v kostce

Pořád si po home officu nemůžu zvyknout na kancelář, na lidi. Chodíme teď 3 dny práce 2 dny home office, je to takový hezký balanc a moc se mi to líbí. "Tak jsme zase tady" Zdravím se s kolegy, plachost v jejich výrazech vzbuzuje obavu, aby se při pozdravu nerozprchli jako srny. Vyhodím rok prošlé ovesné vločky z šuplíku a nechávám se příjemně roztěkávat různými zvuky kanceláře, kterým jsem odvykla. Při prvních soustech v kantýně si vzpomenu, proč jsem si do práce nosila vlastní jídlo. Najednou je to všechno zpátky, je to nové a přece staré. 

Zora nám oznámila, že po prázdninách kluci ze třídy dorazili s úplně zmutovanými hlasy, ach to dospívání. 

Instalovali jsme do dveří kočičí dvířka. Hlavním důvodem bylo to, že nechceme už dělat vrátné kocourovi. Zdá se, že kočky v okolí to brzy prokoukly a stali jsme se oblíbenou kočičí restaurací. Teď už víme, proč se prodává ještě dražší varianta dvířek s čipem který pustí jen tu jednu vaši kočku. Ponaučení pro všechny, kteří plánují kočičí dvířka, kupte dvířka s čipem. Vyplatí se to. To co jsme ušetřili, už jsme utratili za  enormní spotřebu granulí.

Pochcípaly mi rybičky, koupila jsem krevety, šneka a dvě mušle. Mušle se zahrabaly do půdy, šnek a krevety se schovali za rostliny. Aneb jak utratit 750 Kč za nic. Okolo akvária mlsně přechází kocour a Zdenda. Kocour by je sežral hned, Zdenda odměřuje, jestli už mají krevety jateční velikost.

Během homeofficů jsme si doslova odrovnali kávovar. Zdenda už dva měsíce sjíždí youtube videa s recenzemi kávovarů a mlýnků. Neuvěřitelné, jakou vědu z kafe dokážou lidi udělat. Propadl tomu dokonale, dokáže hodiny vyprávět o beztlakovém porta filtru,  Demonstrativně jsem si uvařila turka. Když jsem ho vzkřísila, prohlásil, že jsem barbar.

Když už mě asi potřetí v centru osloví divný mladík v mikině, že vybírá na hendikepované lidi, dojde mi trpělivost a upřímně mu sdělím svou domněnku, že je to podvodník. Naštve se. Je to divná doba, 9 z 10 pouličních výběrčích charity jsou podvodníci. Říkal to Janek Rubeš, nebo něco podobného říkal. A co řekne Janek, to je pravda pravdoucí. Chtěla jsem být kladenský Janek.  Tenhle výběrčí  byl zrovna asi pravý, později si proklepnu na internetu nadaci a jeho povolení. Ach jo. Žena zákona se zmýlila. Poslala jsem odpustek na účet charity, karma vyčištěna, žijeme dál. Kvítek byl se mnou a nezapomněl tento hanebný čin sdělit hned druhý den ve škole.

Takže pracuju, restauraci pro kočky provozuji, pěstírnu krevet jsem založila, mám doma rodícího se kafe-nácka a příště si nejdřív charitu ověřím, než ji pošlu do hajzlu a jak jste se měli vy?

Takže tak,

Vaše Helga 

 

Naše kočičí restaurace, vlevo návštěvník, vpravo Pošuk


Helga-Gump krevetí farma









pátek 23. července 2021

Aspoň trochu dobrá dovolená

Risk nebo zisk, motto letošní dovolené. Po zkušenosti z tureckého davového šílenství už nevybíráme žádné přelidněné oblasti, ono se to i hodí. Letos zvítězilo Lago di Iseo v Itálii.  Ubytování jsme vybrali jen tak hala bala s pocitem, že stejně nikam nevycestujeme. Hala bala znamená v překladu, že jsme nezkontrolovali na fotkách kvalitu postelí a vzdálenost nejbližšího kostela a to nikoli z důvodu potřeby pravidelného množení a modlení. Při příjezdu nás uvítalo mocné bití zvonů ve 100 metrů vzdáleném kostele doprovázené romantickou zvonkohrou. A následujích každých 15 minut po deset dní, v noci každých 30 minut. "Ne, zase kostel." Podlomila se nám kolena. U kostela jsme bydleli ve Slovinsku a bylo to peklo. V noci jsme měli tedy na spojené matraci při souboji o jednu deku mnoho chvil na polemizování o  funkci zvonů, náboženství a duchovna v 21. století.  Chtěla jsem se rozepisovat na téma krás Itálie, přiložím pár fotografií na konci, ale se Zdendou jsme si slíbili, že do příštího léta sepíšeme seznam věcí, na které musíme dát pozor, aby rodinná dovolená aspoň jednou nebyla taková tragédie. 

Seznam pro dokonalou dovolenou:

- Kostel/Mešita a jiné náboženské stavby nesmí být blíže než 500 metrů ubytování (v některých zemích jako je třeba Itálie a Polsko téměř nesplnitelné)

- Na fotkách ubytování se ujisti, že postel nemá spojenou matraci a společnou přikrývku. Když to nezkontroluješ, tak v noci opatrně uléhej na svou polovinu, neboť při prudkém žuchnutí do postele můžeš katapultovat partnera  šikmo do výšky a na zem.

- Pokud se u ubytovatele vyskytují kočky, psi, králíci a jiná zvířata, nehladit. Kočičí blechy jdou na člověka. Blechy se špatně hledají. Použité oblečení dej preventivně do mrazáku a doufej, že tu havěť nedovezeš domů.

-Pokud sebou bereš rodinné příslušníky, zejména děti, choď na túře dostatečně rychle, abys neslyšel jejich nadávání. 

- Ujisti se, že v ubytování je velký mrazák, na to oblečení, popřípadě na rodinné příslušníky. 

- To, že bydlíš blízko jezera, ještě neznamená, že nepojedeš autem půl hodiny k nejbližší pláži. Mysli na to při výběru ubytování.

- Kup pořádný repelent, přírodní repelenty nefungují. Jediná funkce přírodního repelentu na olejové bázi tkví v tom, že z člověka vytvoří živoucí mucholapku, drobkolapku, pracholapku atd.  Vem sebou jedovaté repelenty, protože pro cizí komáry jsi exotická specialita. Italští komáři mají vlastní mafii, kterou přes den prostě neobjevíš, v noci útočí v gangu.

- Svačina 4x obložená houska+ půl kila mrkve+ půl kila meruněk+ plněné croissanty je málo.

- V Itálii je víc tureckých záchodů, než v Turecku. Turecké záchody šplouchají a rozprašují i v Itálii. Přibalit holínky bez ohledu na cílovou zemi.

Uvítám další tipy zkušených i nezkušených cestovatelů, čeho se máme vyvarovat. Týká se samozřejmě cestování kamkoli i po Čechách.

Takže tak

Fotky viz níže

Vaše Helga




"Mami já vyfotím toho daňka, půjč mi mobil"


Espresso silné tak, že by se dalo krájet




V baru jsme při zápasu DK:CZ seděli sami s dvěma Dány, normálně mě fotbal nezajímá, ale jak máte protivníka přímo před sebou, fandění se dostaví samo.


Piramidi di Zone, zajímavé útvary vzniklé erozí, super místo, a místní raději sedí v kavárnách než jezdit do přírody, na výletech jsme nikoho nikdy nepotkali, akorát jednou další českou rodinu.




Výlet na Lago di Garda - Sirmione

neděle 27. června 2021

Postřehy ze Sapy

Mnoho jsem toho slyšela, ale ještě nikdy nebyla v Sapě. Sestra se nabídla, že mi udělá průvodkyni, Zora se v rámci dámské jízdy přidala též. Zastrkávám si telefon do držáku na nápoj, protože v autě je držák na mobil, který jsem se rozhodla z rozmaru ignorovat. Přijíždíme a hledáme místo na zaparkování, projetím bránou Sapy končí veškerá pravidla silničního provozu, jako bychom projely portálem ze sci-fi filmu a ocitly se ve Vietnamu. Totální dopravní kolaps. Ozve se zvláštní pípání z mobilu, na obrazovce v autě se objeví něco jako "emergency" a mobil začne houkat jako alarm. Před námi projede muž na kole s klasickým asijským kloboukem na hlavě a v ruce na tácu balancuje pět mís s polévkou. Snažím se vykličkovat ze zácpy a někde nouzově zastavit, mobil vytáčí 112. Panikaříme v autě, křičím "vypněte to!", bušíme prsty na obrazovku, hlídám abych nebourala.  Telefon na druhé straně přijme pohotová dispečerka připravená zachránit lidské životy, já řvu do telefonu, že se hrozně omlouvám za tento nejapný omyl, pokládám. Volá vyděšený Zdenda, přišla mu sms, že jsem v nouzi. Totiž abych to vysvětlila, při dlouhém podržení tlačítek mobilu na obou stranách se spouští alarm a vytáčí se tísňová linka. No a to právě umí držák na nápoje. Je to šikovná věc a vsadím se, že až to budu opravdu potřebovat, tak si na to ani nevzpomenu. 

Konečně jsme zaparkovaly, vydýcháváme šok. Zastavuje nás mladík jestli nechceme adidas oblečení, zaručeně pravé samozřejmě. Nechceme. Korzujeme, divíme se, nakoupíme nějaké asijské potraviny, a ochutnávám vietnamskou kávu. Je to vlastně kafe se salkem, a protože mám ráda i kafe i salko, vůbec mi ta chuť nevadí, je to takový dezert a káva v jednom.



Samozřejmě stejně jako v domovině, jde zde hygiena a pořádek stranou, říkám si, že ten oběd nás buď neskutečně posílí, nebo úplně složí. V míse vlevo  výše byly vařené vnitřnosti, dost by mě zajímalo, jak je dál upravují.  V tomto obchodě jsme koupily dračí ovoce, jedla jsem prvně v životě. A nalákaly nás smažené sladké rýžové koule, ne, nechutnalo nám to nikomu, dovezla jsem ještě domů, zkusili, nechutnalo, vyhodili. V tom je ta záludnost, některá jídla vypadají lépe, než chutnají a naopak.



Zora škemrala, že by chtěla bubble tea, že ho měla před 4 lety jako malá, když byl ten velký boom, teď už tento nápoj žije asi jen v Sapě, ale zato totálně vytuněný různými želé kostkami, nudlemi, pudingy, radši jsem nezkoušela.


V areálu jsou kadeřnictví, doktoři dokonce i škola. Zde je prodej ryb.


Toto bylo jediné čisté místo, tipla bych konání svateb a oslav.


Sem zřejmě dojel ten pán na kole s polévkami na tácu, kolo zaparkované, polévka rozjedená.


Architektura, plech přibitý na jiném plechu přibitý na vlnitém polykarbonátu, tady podepřené, tady vycpané, drží to silou vůle, nechápu jak.


Tržnice mě překvapila, pamatuju si vietnamce v devadesátkách, každý prodával tak nějak všechno, od té doby se začali specializovat, takže co stánek, to čistě jeden druh zboží. Stánek s klobouky, vedle stánek s tepláky, vedle šaty. Pěkně přehledně, zde je obchod s plyšáky:

Zákoutí a temné uličky:

A na závěr dvě videa, provoz u bistra, kde jsme si daly oběd:

A malí krabíci, to fakt nevím, co na tom jedí, samá noha, samé klepeto. 


Nemůžete-li cestovat, jeďte na výlet do Sapy, zážitek je autentický, domluvíte se a není tu tropické vedro a vlhko jak ve skutečném Vietnamu, podpoříte místní mafie, obchod s drogami a můžete už jen spekulovat nad tím, jaký druh masa jste právě měli v bun bo nam bo. A když se pak vrátíte domů a jdete na procházku, tak už se zas tak moc neročilujete, že sem tam leží na zemi vajgl a v lese se válí roušky.

Takže tak.

Vaše Helga



 

čtvrtek 10. června 2021

O hovně

Po dlouhé době se mi ozval můj výživový exporadce, že možná přišel na kloub mojí záhadě  (sportuju, jím dobře, ale pokles váhy se zastavil). Jestli prý mám v pořádku střevní mikroflóru. Podle nejnovějších průzkumů stojí za všemi lidskými neduhy mikroflóra.  Pustila jsem si přednášku Radkina Honzáka a Radkin to taky říkal. A když to říkal i Radkin, tak na tom musí něco být. Střeva jsou druhým mozkem. Je třeba o ně pečovat. Po dalších mnoha rešerších na odborných stránkách jako bleskprozeny.cz a idnes.cz jsem ubila myšlenku, že je to jen tahání peněz z lidí a šla do toho. Výsledek bude jasný, podle Radkina jsme si všechny bakterie vybili antibiotiky a průmyslově zpracovanými potravinami. Dostanu pár probiotik a začnu zázračně hubnout. 

Jak to probíhalo.  Ano, odebírá se kousek toho, co si myslíte. O velikosti lískového ořechu, ani víc, ani míň. Překvapila mě sofistikovanost celého procesu, i tak ponižující a nechutná akce se rázem proměnila ve vědecký výzkum, toaleta se proměnila v laboratoř a s doslova zatajeným dechem jsem provedla co se provést mělo. Akce musela proběhnout zcela tajně, Zora by už asi zájem nejevila, ale jakmile by Kvítek zjistil, že dělám takovou zajímavou věc bez něj, bylo by zle. 




Objednala jsem si odvoz vzorku kurýrem. Bála jsem se že přijede "diskrétní" vůz s nápisem ve stylu "vaše ho.na, naše radost", naštěstí to bylo jenom GLS bez podružných nápisů.  Předání proběhlo rychle, bez očního kontaktu a zbytečných slov, snažila jsem se tvářit ležérně,  že odesílám rtěnku nebo parfém. 

One month later..

Se zatajeným dechem otevírám výsledky, zřím jak moc mrtvé jsou mé útroby, kolik peněz ještě zasyčí v průmyslu s potravinovými doplňky a hle, padá mi myš z ruky: "Váš lacto-bifi věk je 0-1 let"  Jinými slovy mám bakterií na rozdávání, tímto nabízím svůj materiál pro případné zájemce, protože prý frčí i transplantace stolice, kdy se nezdravému jedinci transplanují ehm bakterie zdravého jedince. 

Radost z výsledků a hrdost na mé nové kámoše bakterie se mísí se zklamáním, že prostě musím bojovat sportovat a nežrat dál, zázraky se nekonají. Ale musím přiznat, že si kvasím zeleninu a piju kefírové mléko, asi to k něčemu fakt je. 

Takže tak,

Stolici a kvašení zdar,

Vaše Helga