Šumná Ruda

Jedeme do Železné Rudy. Bereme sebou lyže i běžky, pro všechny případy. I když předem víme,  jestli půjdeme letos na běžky,  bude to s dětmi letos poprvé a zase naposled. Nenápadně sonduju u Kvítka, jestli se těší na běžky, prý těší, paměť je opravdu milosrdná.   Do kopce na nich neumí vyšlápnout a z kopce se bojí. Hledáme nějaký okruh s minimálním převýšením. Jenže jsme na horách. 

Na odpočinek od sjezdovek jsme zvolili rovinku na Černé jezero. Trasa byla krásně zledovatělá, plná větviček, jehličí, psích hoven a ušlapaná pěšími turisty. Jakýkoli pokus předchozích běžkařů o udržení stopy byl společně s naší představou idylické vyjížďky zadusán do ledu. Děti si vzpomněly, že loni v Krušných horách byly takové ty dvě čáry, které vám drží běžky u sebe. Ano stopa. Každopádně příští rok si aspoň všichni budeme vážit jakékoli stopy a přísahám bohu, že pokleknu a opatrně ji políbím až ji uvidím. Zhruba v půlce cesty Zora zjišťuje, že nemá bodec u hůlky, Zdenda gentlemansky vymění hůlky se Zorou a poté legračně zavrávorá (Zdenda), opře se o hůlku z půjčovny a láme ji. Poskytli jsme hůlkám důstojný odchod z tohoto světa.

Vosk podkluzuje.  Demotivace roste snahou nepodkluzovat nejen dozadu ale i doprava a doleva.  Odrazit se dá jen na větvičce, šišce či zmrzlém bobku. Kvítek už nemůže a Zdenda  odrážeje se jednou hůlkou se hrdinně šoupe všemi směry do cíle. Nakonec jsme se rozdělili, muži jdou zpátky pro boty, my se se Zorou posunujeme směrem k jezeru. Chodci, kteří nás předešli cestou, už se od jezera vrací, to znamená jediné, musíme si sundat běžky, jestli tam chceme dojít ještě dneska. Docházíme do cíle, kvůli blížící se vichřici udělám rychlou fotku místa, kde si myslím, že se jezero nachází a šlapeme zase zpátky. Mám namožená třísla a rukama už se nemůžu ani odrazit. 

Následující dny už nelyžujeme, prší, vichřice, konec světa.  Trávíme dva dny v německých aquaparcích a termálních lázních. Němci nezklamali, s neuvěřitelnou důsledností kontrolují certifikáty, občanky, pasy, trochu se bojím, jestli nebudeme muset být v bazénu s respirátorem, naštěstí ne. Shodou okolností právě čtu knížku o holokaustu (Narodili se aby přežili) a vidím až děsivě mnoho podobností. Neříkám, že pravidla se nemají dodržovat, ale snad to jde i v klidu a s rozumem. Moje životní motto je, zlatá střední cesta. Ještě teď mi zní v uších fašisticky panovačně štěkavě vyslovené "Ausweis!" (Průkaz)

Zmlsaní z maďarských termálů, kde kromě gerontosekce jsou také části pro děti, zažíváme překvapení. Zde jsou celé lázně obsazeny německými a rakouskými seniory. Naše děti jsou v areálu jedinými dětmi. A my se Zdendou jsme nejmladší dospělí. Jedná se o sirné lázně. Kvítek se bojí, že jsou jedovaté a nechce do vody. Ale pak přesune svou pozornost na vysoký počet svraštělých postav a hlasitě se tomu diví. "Ti lidé vypadají jako vyfouklé balónky." Naštěstí jsme tam jediní Češi. Je to zvláštní, chtěli jsme tam strávit půlku dne, místo toho už se po půl hodině nudím. V sauně jsme byli předchozí den v aquaparku, kde byl věkový průměr o 50 let nižší, i tak to nebyl hezký vizuální zážitek. Tady slovo sauna nevyslovím ani já ani Zdenda, a to saunování milujeme. Děti jsou naštěstí spokojené, jim stačí, že se nachází ve vodě. Po pár hodinách navrhuju, že budeme ve vodě hrát důchodcovskou babu. Pravidla jsou následující, honíme se velmi pomalou rychlostí, jakmile někdo udělá prudký pohyb, dostane trest, musí splývat po hladině a hrát mrtvolu. Já vím, je to neuctivá a sarkastická hra. Já mám staré lidi ráda a mám k nim úctu, ale černý humor a etika dohromady nejdou. 

Příjemně unaveni se ještě zastavíme v železnorudské pohádkové cukrárně. Není to úplně typická cukrárna. Většina rodičů tu popíjí vínko,  děti si hrají ve zvukotěsné místnosti (tedy naše už ne), a já oceňuji tento nápad. Majitelé cukrárny to pochopili. Rodiče malých dětí potřebují alkohol a zvukotěsnou místnost. Je to taková skrytá hospoda pro zhrzené unavené matky, hospoda pod nálepkou cukrárny. Chválím majitelce geniální myšlenku. Přiznává, že se tam rodičům líbí, že zde dokonce čepují prosecco a prý už padly i návrhy místnost pro děti vypolstrovat a zevnitř dát místo kliky kouli. Společně se zasmějeme. Děti se tedy moc nesmějí, jen my dospělí. Místo dortíku si dávám víno a vzpomínám na hodiny v dětských herničkách, kde jsme většinou trávili s dětmi krátké zimní dny, ach to byly časy.

Večeřím syrečky a využívám poslední zbytky rozbředlého sněhu na večerním lyžování.  Kotvy pomáhá nandávat zejména ženám veselý  vlekař pod vlivem. Kdybych měla sjezdovku v Čechách s našim kolísajícím počasím a vládními opatřeními, taky bych pila, nemám mu to za zlé.  S rostoucí hladinou rumu v krvi roste jeho nahodilé osahávání zadků. Je pravda, že v mém věku mě jakýkoli náznak zájmu stran opačného pohlaví může už jen těšit, nicméně jsem vdaná žena, tudíž při další jízdě dýchnu svůj syrečkový odér ve směru rumového odéru a po zbytek večera si kotvu beru už sama. 

Toliko k našim jarním prázdninám. A jak jste na tom s lyžováním, termálováním a osaháváním vy?

Takže tak.

Vaše Helga