Nesbalená

Kdy mě oslovil nějaký muž a pozval mě třeba na kafe? Když nebudu počítat podnapilá drmolení na diskotékách a klubech, tak snad jen jednou, asi tak v šestnácti. Připadala jsem si prašivá. Kdykoli jsem někam šla s nějakou hezkou kamarádkou, všichni se mohli zbláznit z ní, mě si nikdo ani nevšiml, výhodou pařeb s hezkými kamarádkami bylo akorát to, že jsem prostě vždycky tak nějak zbyla na kamaráda, který stejně pošilhával po ní, ale holt se musel spokojit s tou divnou vtipnou, místo té žádoucí krásné, že jo. Nebyla jsem žádná příšera, ale nemám prostě dlouhé blond vlasy a anorektickou postavu. Vypěstovala jsem si za ta pubertální léta úplnou nenávist k povrchnosti druhého pohlaví a mám jí dodnes. Málokdy se najde muž, který má adekvátní ambice co se týče žen. Ale většinou míří o čtyři příčky výše, než je on sám. Setkávám se s tím dodnes. A hlavně, vůbec nejsem zvyklá na to, že by mě někdo balil. No a dneska si tak jedu na kole a najednou se mnou souběžně jede cyklista a ptá se, kudy jedu. Překvapena oslovením odpovídám: „Rovně“. „Tak jedem“ odpovídá on, a jedeme spolu asi tři sta metrů. Za těch třista metrů mi proběhne hlavou:

• Je to masový vrah

• Je to úchyl

• Viděl mě proboha jenom zezadu, ten už musí být fakt zoufalej

• Jsem vdaná!

• Jestli si ze mě nedělá prdel, tak to mi lichotí.

• Dělá si ze mě prdel.

• Ty vole, kde jsi byl, když mi bylo šestnáct he? Jsi čuměl po mých blond kamarádkách a teď jsem ti dobrá co?

Tok myšlenek přerušuje dotazem: „Kolik už máš kiláků?“ „Málo“ Odpovídám stroze, protože nás učili na kurzu sebeobrany se nevybavovat s cizíma lidma.

• Je to vrah, je to jasný

• Nebo mě fakt balí

• Ne, je to vrah

„A nešla by jsi na kafe?“ „Promiň, ne.“ Nesměle odpovídám.

• ty vole mám dvě děti a jsem šťastně vdaná,.

"Čau," loučíme se na křižovatce, kvapně odbočím, jedu domů.

"Tak Kvítku, mohl jsi mít nového tatínka," vyprávím veselou příhodu doma. Říkám Zdendovi, ať si mě váží, protože venku na mě stojí fronta nadržených, svalnatých, kávomilných cyklistů v přiléhavých legínách. Když to shrnu, zájem cizího kolemjedoucího cyklisty mě potěšil, o to méně Zdendu.

Takže tak.

Vaše Helga