Od té doby, co se v našem městě objevil podnik typu "Running sushi", nemluví Zora o ničem jiném. Je to dost drahá sranda, tak jsem návštěvu oddalovala seč jsem mohla. Takový klidnější týden, výplata na účtě, Kvítek u babičky, volné odpoledne před sebou, Zora škemrá, tak jo. Jdeme na Running sushi. Usedáme k pásu a hladově sledujeme kroužící talířky. Dáváme se první kousky sushi, já ho miluju, je dobré a vypadá i čerstvě. Zora chutná jedno s lososem a plive vzápětí zpátky na talířek.
Je fajn zjistit v sushi baru, že nejíš sushi.
Ale nevadí, na pásu kolují i talířky s nudlemi, jarními rolkami a jinými asijskými čuňárnami. Po chvíli si všímáme, že průhledné pokličky, které zakrývají talířky, jsou odklopené, u jiných úplně chybí. Podívám se podél pásu a vidím dvě malé snědé ručičky, jak zvedají pokličky. Vyháním dítě, které si udělalo malou degustaci. Tu odklopí pokličku, tu ochutná, tu olízne prstíček. Připadám si jako ve špatném snu. Degustátor přivedl staršího bratra a scénář se opakuje, teď už je vyháníme společně s obsluhou sushi baru. Naproti nám přes pás sedí chlap jak hora, dva metry na výšku, dva metry na šířku, říkám si kurnik, ten kdyby se zvedl a ty spratky vyhnal, už by se nevrátili.
Zora se soustřeďuje na jarní rolky, já na sushi. Sledujeme, co k nám míří, Zora se raduje, tleská, "Mami, právě přijíždí jarní rolka!... aha a vzal si ji pán" přidává smutný dovětek. Byl to ten pán 2x2m, talířky bere z pásu po pěti. Zora opět zbystří a číhá na jarní rolku, dvoumetrák je bezednej, rolky do něj padají jak Němci do krytu. K nám přijíždí už jen plněné mušle, které nikomu nechutnají. Jsme po jídle, platíme, odcházíme.
Zora si začíná stěžovat, že je jí zle. Paráda. Jde spát a v pět ráno nám přijde Kvítek oznámit, že právě Zora blije na koberec. Paráda. Jdu pro kýbl a než se stihnu vrátit, kocour radostně vybírá kousky masa z hromádky. Takhle brzkou snídani nečekal a přivítal ji s nadšením. Chvilku rozespale přemýšlím, jestli úklid nemám nechat na kocourovi, ale uznávám, že je to dost nechutný, tak ho vyháním. Zora pak ještě celý den zvrací chudák malá. Myslím, že na Running sushi už nikdy nepůjdeme. Běží rychle, běží pěkně, běží dovnitř, ale běží rychle i ven.
Takže tak.
Blití zdar.
Helga
Pořád říkám, že nejhorší s malými dětmi je noční blití, ale takhle uměle si ho sama vyrábět..?! To jsi vážně masochistka...
OdpovědětVymazatDoma jíme jenom sake sushi, to s lososem, máme kousek od bytu ověřenou restauraci...
Já byl tedy na running sushi jen jednou - Praha, OC Nový Smíchov. Naštěstí jsem zjistil, že sushi jím (též to pro mne byla premiéra, někde to člověk zjistit musí), a špatně mi také nebylo, takže pohoda. Vypadá to na špatnou konstelaci hvězd nebo výběr podniku.
OdpovědětVymazatMňam, sushi. Já si sushi dělám domácí a asi s ním mám celkem úspěch, protože jen se zmíním, že přemýšlím, že bych ho mohla opět udělat, tak se mi sama od sebe zve spousta strávníků. A většinou pak slýchám, že mám sushi lepší než v restauraci. Konec samochvály.
OdpovědětVymazatJím jenom zeleninový sushi - hlavně avokádový - a to je dobrý. A hezky pěkně celej mix do krabičky s sebou - to je jistota.
OdpovědětVymazatSushi! Mňam!
OdpovědětVymazatTo je takovy to sushi jak zaplatis jednou a pak snis, kolik chces? Se panovi nemuzes divit, ne?
OdpovědětVymazatZorka vi co neni dobry, taky nejim sushi. Jo, ani jsem to neochutnala, staci mi to videt a vedet z ceho to je a muzes taky zacit uklizet.Kocour je borec, Ketyna uklizela taky... joo, prislo mi to hodne nechutny...pak uz min... a pak jsem uz byla obcas tak lina, ze jsem zavolala "Ketyno, pojd to uklidit!" A co jako
[6]: chaa to jsi mě pobavila, možná časem taky nebudu kocoura vyhánět , i když to byly hromady, to by nedal.. ale možná by to trochu zredukoval, asi to ještě zvážím
OdpovědětVymazatJo, byla bych na tom stejně jako Zora!
OdpovědětVymazat