čtvrtek 25. února 2021

Sádlo

Před nedávnem jsem zaregistrovala nový podcast Sádlo  od Ridiny Ahmedové. Pořady o vaření sleduji ráda  a vaření se sádlem mi přišlo jako skvělá myšlenka.  

Na rozhlasových vlnách jsem ale nenašla seznam cholesterolových receptů, podcast se týká ženského pochroumaného sebevědomí! Když už jsem tady, tak si to poslechnu. Sluchátka na uších a již pouštím první příběh, ideální poslouchat večer před usnutím, takže po každé zpovědi zhrzené ženy, energicky gestikuluji rukou v pěst a potichu šeptám "Yes" a "Ámen" a "Svatá pravda" a "Dobře vona", opravdu velmi potichu, abych neprobudila spícího Zdendu.

Předem upozorňuji, že se mi nelíbí "legalizace" obezity, obezita je nemoc a je potřeba ji léčit, bez urážení, bez zavrhnutí společností, je to psychická nemoc. Lidé, kteří jsou od přírody štíhlí to nikdy nepochopí "Stačí přece nežrat a hýbat se." Jednoduché. Kdyby to bylo tak jednoduché, tak jsme národ proutků a špagetek.  Zaměřím se spíš na mozky nás žen, zejména těch, které nemají ani nadváhu, ale považují se za tlusté. V podcastu jsou rozhovory a výpovědi žen, které si samy sebe neváží, ale zato se váží furt na váze. A nemusí být vlastně ani tlusté, jen jim někdo někdy řekl, že mají tlusté lýtko, příliš otylé oční víčko nebo že jim trčí tlustý vlas na hlavě, ideálně v pubertálním věku, tudíž se to stalo na věky svatou nejpraudivější praudou v celém vesmíru.  

Když ta závratná informace o nějaké nedokonalosti nepřijde od rodiny, přijde to od prvního přítele. Asi mají kluci mezi sebou soutěž, kdo bude chodit se štíhlejší holkou? Jak jednou řekl Kazma.. "Jízda na skůtru je jako chodit s tlustou holkou, je to super, ale nechceš aby tě viděli kamarádi."  Ale nejsmutnější na tom je, že hledají špeky na absolutně normálních holkách. Stabilnější dívčiny to hodí za hlavu a vytisknou hochům reklamu na zvětšení pimpulína (opravdu se stalo, viz výpověď v podcastu), ale většina věčně pochybujících samic si to zapíše navždy do nejhlubších vrstev sama sebe a začne se nenávidět. 

Další skupina  jsou trenéři a trenérky. Moje dcera Zora má kamarádku, velmi štíhlou, myslím že možná až moc a je moc šikovná na sporty. Trenérka jí  řekla, že má moc velký břicho. A ona přestala jíst úplně. Moje ségra dělala závodně aerobik, trenérka jim soustředění proměnila na odtučňovací kůru. Dostávali tak málo jídla, že starší holky žebraly od mladších, aby jim něco ulily, protože starší prostě potřebovali víc. Tajně si prý koupily Magnum nanuk, a když to trenérka zjistila, musely za trest v přezkáčích běhat kolem chalupy.  

Navždy jsme si zapsaly do hlav: Kdy mě bude rodina/partner/trenér mít rád? Až zhubnu samozřejmě! A jsme tam. Místo toho, aby se člověk radoval z toho, že je zdravý, má práci, děti a tak, tak pořád někde vzadu hlodá ten červíček.. ALE SEŠ TLUUSTÁÁ... Z padesáti ženských co tak znám, tak 49 řeší, že jsou tlusté.. i když nejsou. 

Taky to řeším, ale na rozdíl od vás všech řešitelek, já opravdu jsem obézní, takže to musím řešit, protože bych se ráda taky ještě něčeho dožila.  Nějaký úbytek mám za sebou viz Helga hubne, 20 kg dole, ale karanténa na mě negativně zapracovala a váha začala zase růst. Zaregistrovala jsem se na STOB, abych si zapisovala jídelníček. Narazila jsem tam na diskuzi, jedna z diskutujích měla přezdívku "Macatice" a hádejte co? Macatice vážila 70 kg při 165 cm, což je vlastně pěkná normální holka. Proč? Pak taky moje blogová víla Míša Padesátka píše na blogu děsivou a zavrženíhodnou zprávu o tom, že se ve svých letech, kdy je metabolismus na bodu mrazu "vyžrala" na 63 kg. Jako fakt?  NORMÁLNÍ VÁHA! Když vidím jenom tohle, chce se mi zajít do nejbližších lahůdek a demonstrativně se zavraždit se půl kilem vlašáku, takovej Jan Palach za všechny "jsemstrašnětlustá" ženy.  To by byl titulek v novinách panečku: "Zhrzena nesebevědomými ženami spáchala sebevraždu vlašským salátem". Rozjela by se pak instagramová kampaň, kde by ženy fotily svoje špeky/celulitidu/strie s heštegem #jsemtlustakrava, nebo #fatlivematters, nebo #metoofat.

Na parté by se psalo: 

"Zemřela tragicky v lahůdkách U Labužníka se smutkem v duši a vlašákem na plicích." 

A co teď ptám se? Už jsem to asi přenesla taky na svoje děti a jestli ne, tak jim to řekne přítel nebo trenér. Jak ten řetěz přerušit, jak si to vymazat z hlavy? Nevím. Ví někdo? Pěstovat v nich zdravé sebevědomí? 

Takže tak

Vaše zhrzená Helga




36 komentářů:

  1. Je to jako mor. Můj 25let starý syn si hlídá jídlo,aby nepřibral a neměl špeky. Přitom denně posiluje v přírodní posilovně a chodí nejméně deset kilometrů po okolí. Čas od času ho pak dožene vlčí hlad a spráská, na co přijde... Já s váhou bojuji celý život, už po čtyřicítce se mi tak zpomalil metabolismus, že prostě nehubnu, ať dělám, co dělám. Denně chodím 4-5km. Dvakrát jsem zkoušela hubnout s výživovou specialistkou,jedna byla komerční, druhá na pojišťovnu. S první jsem zhubla kilo, s druhou dvě pribrala. Fakt. Kardiolog mi řekl,že mám prostě tělo nastavené na zlé časy. Možná na tom něco je .. Můj táta onkologickou léčbu zřejmě přežil i díky tomu,že měl nadváhu. Ztratil 25kg. Myslím,že kdyby je neměl,už by tu s námi nebyl, protože několik týdnů vůbec nemohl jíst, jen pil nutridrinky... Dokud nás budou ze všech stran masírovat hubenými modelkami a až nesmyslnými dietami,asi se to nezastaví... A taky to, co je v jídle, které si v dobré víře kupujeme jako zdravé, určitě nastavení našich těl neprospívá... Ivča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jak se říká, až tlustí budou hubení, hubení budou studení.. Já mám pocit, že mám tělo taky nastavené na zlé časy :-)

      Vymazat
  2. Tady se asi rozběhne opravdu rozsáhlá debata. Odjakživa tvrdím že by se ženy měly mít ráda takové, jaké jsou. Po celá staletí byly ceněny ženy, které jsou z dnešního pohledu tlusté a tedy k politování. Tehdy naopak litovali ty hubené. A pak přišla Tviggy a všechno bylo v háji. A víte co? Těm co ovládají svět se tato epidemie méněcennosti moc hodí. Víte kolik peněz se protočí v hubnoucím byznysu? A zcela zbytečně, každý máme svou váhu nastavenu jinak a někdo nepřibere a jiný nezhubne. Jiná věc ovšem je přežírání zcela zbytnými věcmi jako jsou sušenky, čokolády (co ani nejsou čokoládami), křupky, brambůrky, slazené nápoje... Tam bych ubrala. Co se pak týká rakoviny, je to tak, měla jsem kamarádku, která byla enormně štíhlá a už tu s námi není. Po první léčbě chemoterapií nám všem začala klást na srdce, ať nechceme být hubené, že když pak přijde nemoc, je z čeho hubnout. Navíc - každá země má jiné svoje kulturní vzorce. Přečtěte si Americký deník Jany Ciglerové. To co se tady považuje za tlustou babu, tam jí chválili coby úžasnou štíhlost. Tak asi tak.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi se přestěhuju do Ameriky, nebo v Africe bych byla bohyní, co :-), je to tak, ženy se mají mít rády.. ale jak je přeprogramovat? Jak to přehodit v těch mozcích? Ták a odteď se budu mít ráda, myslím že to vyžaduje roky psychoterapií nebo nevim..

      Vymazat
    2. Je to o sebelasce a jsou na to různé postupy. Dá se to přeprogramovat. Není to otázka týdne, je to na delší dobu. Vztah s kýmkoliv/čímkoliv je potřeba opečovávat a udržovat, jinak jde pomalu do hajzlu. Postupy jsou v různých kurzech, absolvovala jsem jich několik. Prima průvodkyně jsou Denisa Palečková nebo Lucka Harnošová. V jednom postupu se doporucovalo dávat tělu pozitivní pozornost. Cilene si těla všímat, hladit a dekovat jednotlivým částem za to, co pro mě dělají, co díky nim můžu prožívat. Začít u nejoblíbenějších části a propracovat se k těm málo oblíbeným. Zní to ezotericky, ale funguje to, pokud do toho jdeš naplno. Když x let tělo ignorujes, nesnášís, zanášís, tak to chce čas, než si k němu zas najdeš cestu. A též je fajn upustit od hodnocení druhých - pak se snadněji odbourá hodnocení sebe.

      Vymazat
  3. Myslím, že s tloušťkou/hubeností je to dost podobné jako s penězi nebo s lajky: u nich taky neexistuje žádný strop a vždycky se můžeme srovnávat s někým, kdo jich má ještě řádově víc. Navíc tady taky velmi nepěkně bude fungovat i srovnání s vlastní minulostí - já kdybych přibrala na 70 kilo, tak si budu nepochybně připadat tlustá, protože k takové váze jsem se nikdy ani nepřiblížila a spíš jsem vždycky řešila opačné problémy (ty jsou mimochodem sice společensky tisíckrát přijatelnější, ale upřímně, fakt nechci skončit jako moje ségra se dvěma školními dětmi a pětačtyřiceti kily). Jak ten řetěz přerušit, to je hodně zapeklitá otázka, ale mám pocit, že se možná pomalu ale jistě posunujeme tím dobrým směrem - mezi svými vrstevnicemi znám jen velmi málo žen, které řeší svoji váhu a snaží se zhubnout. Tak si držme palce, třeba se tam jednou dostanem :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. to je hodně dobré přirovnání k těm penězům a lajkům

      Vymazat
  4. A já bych ti klidně rozšířil i na muže. Taky nepatřím k těm štíhlým, svalnatým a vysportovaným jedincům a v podstatě celé dospívání jsem s tím bojoval. Nebyl jsem nijak zvlášť tlustý, spíš takový oplácaný, ale to stačilo, abych si velmi těžko hledal partnerku, většina holek se chovala jako Kazma :-). Dvě rande a konec. Nakonec jsem zjistil, že umím být vtipný a společenský, našel si partu dobrých lidí a to byl ten zlom, kdy jsem svoji postavu přestal až tak řešit a potom už to šlo v pohodě. Dnes mám dvě děti, manželku a s váhou bojuji dál. Loni na začátku pandemie jsem se zakousnul a hlídáním jídla a sportem jsem zhubnul 15kg.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To sice jo, i když mezi ženskými si myslím že ne každá úplně tíhne po fyzické kráse, tedy loví-li ten muž aspoň na svém "levelu" vy máte ještě šanci oslnit humorem, inteligencí nebo vysokým příjmem, ale jakmile není ženská podle ideálu krásy, může vydělávat miliony, být geniální a vtipná a stejně o ní nikdo nebude jevit zájem. Ve svém okolí mám spíš případy, že ti chlapi nemají vůbec sebereflexi a snaží se lovit ve vodách krasotinek, které je pak odmítají kvůli sebemenší chybičce na povrchu,tak takové nebrat prosím :-). Gratuluji k úbytku, pandemie pro většinu lidí zabijácká co se týče kil navíc.

      Vymazat
    2. No já nevím, já vidím spíš jak si sebevědomá ženská umí ty chlapy povodit a ještě pak držet na dlouhém vodítku. Umět ty kila navíc prodat, to je oč tu běží... :-)

      Vymazat
    3. ale to zase jo.. to my umíme dobře.. :-)

      Vymazat
  5. Tak já tady budu za menšinu, já se v dětství nutila do chlebů se sádlem, neb jsem se dychtila vysvobodit z přezdívky Kostra, která za mnou rachotila celý dětství. Ještě před třicítkou jsem se od sdílnější části kolegyň dozvěděla, že o mě kolují zprávy, že musím být bulimička, že to není normální. Po dětech už neposlouchám nic:) Na chvíli, než budu vyžraná (ještě pár měsíců vládních omezení a je to doma). Chci na tom jen říct, že ať je člověk jakkoliv jinej, budou ho ostatní srovnávat a hodnotit, ať už mile/hnusně/veřejně/šeptem. Takže já se svým dětem snažím jen předat, ať jsou úplně jakýkoliv, ale hlavně sami sebou, protože ustát ten tlak zvenčí je hrozný v jakýkoliv nestandardní velikosti:(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jj.. svatá pravda.. jinakost se neodpouští..Noo i když se to teď snaží v reklamách zvrátit, všimla jsem si, že už se moc neukazují překrásní lidé, spíš si teď všichni libují v "jinakosti" tak třeba to jde tím správným směrem? Kdo ví?

      Vymazat
    2. Taky myslím, že to jde správným směrem! Minimálně, že se o tom mluví a píše, vznikají tyhle podcasty a dokonce i ty barbíny už se vyrábí i při těle:) Za mého dětství to bylo hrozně černobílý, děti byly s normální váhou = správné a třídní tlusťoši/ párátka = špatné. Třeba Čičman má ve třídě děti od XS do XL a ještě několika národností a barev a nikdo to neřeší. To mi přijde proti maloměstu za socíků fajn start:)

      Vymazat
    3. Připojuju se k psici. Při 157 cm stabilních nějakých 45 kg, půl roku s dítětem a jsem na historickém minimu asi od roku 2008, protože výdej při získávání potravy s kojencem převyšuje příjem:D. A je to prostě jen genetika a štěstí (sportuju přiměřeně jen to, co mě baví, a zelenina mi holt chutná, tak se vykompenzujou ty dortíky a pizzy).
      Klasika z opačnýho břehu: "Seš nějaká nervní, radši se nažer, ne?" - "Ty s náma asi nejdeš na zmrzlinu, hlídáš si váhu, co?"
      Tohle mi je celkem jedno, ale nejvíc zamrzelo obvinění, že se kamarádím se svojí tlustou kámoškou jenom proto, abych vypadala ještě hubenější. A dál nevím, jak mám zacházet s tím, když mi i "normální" kamarádky říkají, že si vedle mě připadají jako slonice. Asi nepomáhá říct, že já si vedle nich přijdu jak mladší ségra, kterou jim s sebou rodiče vnutili do baru.

      Vymazat
  6. Tak tento odkaz mi zrovna dnes poslala kolegyně. Aktuálně řeším vážnější problémy s jídlem u jednoho z dětí - rozjeté touto situací s covidem - a opravdu to není žádná sranda... :-/


    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. není.. Kvítek se mi zvětšil během toho posledního roku.. zahání nudu jídlem a to je tak špatně.. Jdem na kolo dneska..

      Vymazat
  7. Moje milá zhrzená Helgo,
    ano, mám dobré spalování geneticky dané a celý život jsem si držela váhu mezi 55-57 kg na 170 cm výšky. Teď jsem se přehoupla přes 60 kg. Mám oplácané kamarádky, které jsou na tom fyzicky daleko líp než já. Ty asi budeš mezi nimi. Když přiberu, naroste mi jenom obrovský břicho, prsa nic.
    Teď jsem přibrala, protože jsem se příšerně rozežrala a přestale se hýbat, taky v práci velký stres.
    Ale pořád asi to množství jídla, které sním, není takové, jak u holek, které jsou tlusté. Kolegyně sní k snídani čtyři rohlíky. Z něčeho ta nadváha je. Z jídla. Ano je to v hlavě. Chodím Globusem a dívám se, co tlusté mámy s obézními dětmi mají ve vozíku. Prasárny. Colu jsem kupovala jen na Vánoce.
    Tchibo má na e-shopu tlustou modelku. Nelíbí se mi, ale kromě toho ty kila prostě nejsou zdravý.
    Takže asi tak. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jojo taky nakukuju do vozíků, je to smutný, mám vždycky ten nejzdravější nákup v celém lidlu. Tak a teď se budou všichni chodit koukat na tvojí stránku co je to tam za nespokojenou babu, nemáš zač :D, špatná reklama, taky reklama ;-)

      Vymazat
    2. Já jsem Ti zapomněla za u reklamu poděkovat. Já zase až plácnu do článku nějakou zdrobnělinu, dám odkaz na ten Tvůj skvělý článek. :-D

      Vymazat
  8. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je fakt, lepší vlašák, než covid. Děti si umí linii ohlídat líp :D, jednou se mnou byla Zora u poradce, musela jsem jí vzít sebou, poradce měl zrovna přednášku na téma škodlivosti uzenin, ona to pak papouškovala, když přespávala u kamarádky, její udivená maminka mi volala, jestli jsme vegetariáni, že dostali vynadáno za salám

      Vymazat
    2. joj, cos mi to tu vyvedla s komentáři :D, hacker well-bloud, mám to nějaký šoupnutý, vidím to jen já?

      Vymazat
    3. Ježíš marjá...já to tady neumím :)) Ale dost možná za to může Jíškoslav, on má hrozně rád enter...

      Vymazat
    4. Dá sa to tam tá medzera v komentári vymazať? Myslela som si, že sa mi zle načítala stránka 😄

      Vymazat
    5. já bych to musela jedině smazat a to je zase škoda.. Bloud si takhle dělá dobrou reklamu na svůj blog "Načítá se.." prostě dává příspěvky, kde máš pocit, že se ti to furt načítá a ono se nic nenačítá! Ježiš to je vlastně úplně geniální!

      Vymazat
    6. :)) prosím, smaž to:) já to zkoušela, ale jsem marná...

      Vymazat
  9. Sebevražda vlašákem je taková malá česká varianta Ferreriho filmu Velká žranice :-).

    OdpovědětVymazat
  10. Je jedno, či je človek štíhly alebo tlstý. Ľudia si na nás vždy niečo nájdu, čo im vadí. Si moc bledá, tmavá ako cigánka, moc vysoká, strašne malá, krátke nohy, príliš dlhé nohy... Väčšinou si to vybíjajú na ostatných tí s mindrákmi.
    Je to proste z extrému do extrému. Buď sa ľudia sebou až príliš zaoberajú (potom niektorí to začnú preháňať s vylepšovákmi a plastikami) alebo sa vôbec neriešia, majú pomaly 200kg a je im to jedno. Vo vlaku potrebujú dve sedačky a ládujú sa kolou.
    Každopádne v oboch prípadoch chýba láska k sebe samému, čo je najdôležitejšie. Naše telo je ten najväčší a najtrvácnejší dar do tohto života.

    OdpovědětVymazat
  11. Odpovědi
    1. Ámen by som ešte nevravela. Dnes som narazila na toto 😄

      https://www.novinky.cz/koktejl/clanek/v-novem-nizozemskem-poradu-se-dospeli-svlekaji-pred-detmi-do-naha-40353460

      Vymazat
  12. Taky mám kolem sebe spoustu starších dam, které hodně řeší váhu, i když na tom, dle mého nejsou tak špatně. A taky znám spoustu starších pánů, kteří prahnou po hubené, ideálně blondýně 40nici. Takže, kdo za to může?????! No chlapi! ;D

    OdpovědětVymazat