Helga hubne

Vietnamec to všechno rozhýbal. Můj vietnamec gynekolog mne zdravě nasral: "Jšte obéžní, ploto máte výkyvy nálad. Máte dvě možnošti, buď zhubnout, nebo blát holmony a antideplesiva". A protože holmony a antideplesiva do sebe cpát nehodlám, hned druhý den hledám na internetu výživového poradce v mém městě, který 1) nenabízí nějaké hnusné koktejly 2) neúčtuje si za jídelníček majlant 3)google ho najde na prvních pěti pozicích, dál se totiž nedívám. Zadařilo se, jsem objednaná.

Od té doby se loučím s nápoji a pokrmy, které navždy budu muset eliminovat ze svého života, za víkend vypiju pět piv, sním jeden zrající sýr, jeden pytlík brambůrků a jeden pytlík nachos. Loučím se s pizzou, loučím se s hamburgerem, i když ho vlastně ani nemám ráda, ale dám si ho už jen z principu. Nasmažím bramboráky, které dělám asi podruhé v životě, se kterými se taky hezky rozloučím. Děti se na mě dívají divně, ale pak se jim hra zalíbí a loučí se s nimi též. Nestíhám se rozloučit s vínem, ale s tím jsem se loučila v podstatě nepřetržitě posledních deset let téměř každý den. Loučím se bílým rohlíkem, i když ho vlastně taky skoro nejím, ale už jen tak z principu. Jsem rozloučená, připravená, začíná nová éra života.

Dnes vyrážím k poradci. Jsem tam o něco dřív, chvilku se tam jen tak procházím a dělám, že vůbec nemířím do toho domku s velkou cedulí na plotě "Výživový poradce - poradenství pro obézní tlusťochy, co se nedokážou kontrolovat, jsou hnusný, mastný a líný". Ba ne, to tam samozřejmě není, ale jako by to tam bylo. Projdu kolem domku tam, pak zase sem, pak zase tam, dělám, že se kochám zahrádkami, sem tam k nějakému keříku přivoním, prostě taková děsně nenápadná romantická procházka. Když míjím dům potřetí, slyším "Dobrý den!" Kouknu za sebe, kouknu před sebe, nikde nikdo, asi bych si fakt měla zobnout nějaké to antidepresivum, už slyším hlasy. "Dobrý den! Vy jdete asi ke mně?" Ozve se nade mnou v okně. "Jak jste to proboha poznal?" Tvářím se totiž celou dobu hrozně hubeně, ale asi to nezabralo.

Uplynuly dvě hodiny, jsem zvážená, změřená, pan poradce vypadá, že radí rád a přihazuje půl hodinu rad navrch. Mám samozřejmě všeho moc, tuku v pravé ruce, tuku v levé ruce, v nohou, v trupu, venku, vevnitř. Dokonce se rozhlížím, jestli nějaký tuk náhodou nelevituje i okolo mne anebo neodkapává pod židli. Mám tolik tuku, že by si s ním děti v průměrné africké vesnici mohly smažit řízky 4 roky, pokud by tedy nějaké řízky sehnaly. Mám tolik tuku, že by v izolovaných částech Tibetu pokryl spotřebu Jačího másla průměrné tibetské rodiny na deset let. Jediná pozitivní zpráva je, že mám nadlimitně hodně svalů. Prý kdybych se nehýbala, tak jak se hýbu, tak bych byla dávno mrtvá. Ne to samozřejmě neřekl, ale že prý bych tam nevyzařovala to co vyzařuju. Nevím co jsem vyzařovala, nebo ne, jedno je jisté, k večeři si dám ještě poslední pivo a matesy. Od zítřka píšu jídelníček, ten už si nechci zasviňit prasárnami.

Držte mi palce!

Hubnutí zdar!