Když se bojíš vlastních muškátů

Když nastane ten posvátný okamžik, kdy jsem sama doma, vypukne hysterie. Pobíhám po domácnosti, a najednou nevím, co si s tím volnem počnu. Co dřív? Musím nutně vytřídit skříně podle Marie Kondo, podívat se na zanedbaný záhonek a vytrhat, co tam roste, jestli okrasné rostliny nebo plevel se rozhodnu podle toho, čeho bude míň. Chci si tajně zahrát na malé elektronické piáno, zazpívat karaoke, a neohrozit tím vývoj svých dětí a poslední mikroskopické zbytky iluzí mého manžela. Chci si dát  lžičku arašídového másla tajně do pusy a nedávat tak špatný příklad dětem a podívat se na všechny horory a thrillery. 

 

Skříně jsem stihla, přede mnou se jako pět modrých medůz válí pět odpadkových pytlů. Jsou plné oblečení, kterému jsem se slzami v očích děkovala za to, že mně a mé rodině sloužilo se ctí a vší parádou. To vše jen proto,  abych následující týden šla s Livií darovat krev  a poté při second-handových orgiích v důsledku volného dne donesla tři růžové igelitové medůzy zpátky. Nutno dodat, že všechny balíčky složené s láskou podle Marie Kondo jsou sežvýkané, jakoby je skládala cvičená surikata a skladovala ve sloní zadnici. 

skládání "na výšku" podle Marie Kondo a cvičených surikat

Záhonek hyperaktivně  poházím sušeným koňským trusem, zryju, vytrhám všechno, o čem si myslím, že je plevel, kvetoucí plevel nechávám, jinak by tam nic moc nezbylo. Hnůj se rozmočí a ještě další dva měsíce dodává našemu dvorku a přilehlým 500 metrům sousedních pozemků aroma luxusních koňských stájí, až mám nepopsatelnou chuť si od srdce zařehtat. 

Na zpěv a piáno nezbývá čas, je večer. Čas na horor. Pouštím si "The Boy" o holce, která se má v Anglii starat jako chůva o porcelánovou panenku chlapce. Moc se bojím. Ale ještě ne dost, přidávám "Ve vysoké trávě" napínavé, trochu blbost, ale při cestě do postele foukne vítr a muškáty za oknem se děsivě pohybují jako travnaté pole v hororu. Jsem dospělá, rozumná, vyzrálá žena, přece se nebudu bát blbého hororu. To si v duchu říkám, zatímco sprintuju ke dveřím, zamykám, a s válečkem na těsto běžím po schodech do postele, abych se ujistila, že pod postelí není the boy. Arašídové máslo jsem nestihla, ale na to kašlu, protože by mě mohly požrat muškáty. 

Jsi spokojená Helgo? Ptám se s hlavou pod peřinou, s válečkem v ruce a mobilem v druhé. Jo jsem, protože takhle přesně nakládá dospělá rozumná vyzrálá žena se svým volným časem, kterého má pomálu. 

Takže tak

Vaše Helga

Bronzová plaketa, už jsem vypustila 5 litrů krve!