Díváme se na dokument o přírodě Nového Zélandu. O pobřežní skály se tříští vlny vyvolané větry zvanými "Řvoucí čtyřicítky". Zdenda se na mě významně podívá, já se uchechtnu a už si píšu poznámku do mobilu, že tohle bude dobrý námět na článek. Jsem sice jen řvoucí devětatřicítka, ale ten název mě nutí se zamyslet. Čím jsem starší, tím jsem sice trpělivější, ale taky si nenechám už jen tak něco líbit. Takže když to zprůměruji, je to pořád stejné, jen teď s většími výkyvy na křivce.
To takhle třeba žehlím a už mě bolí ruka, tak říkám plénu sedícímu na gauči, že mě bolí ruka. Není v tom žádný záměr, jen takové postěžování, sdílená bolest, poloviční bolest. "Tak žehli druhou rukou" odpovídá Zora, ani neodvrátí zrak od televize. Řvoucí čtyřicítka.
Loupu jablka na žemlovku a říznu se do palce, starostlivý Kvítek běží do koupelny pro náplasti a s radostí převyšující lítost, mi lepí jednu batmanovskou na palec. Radost má asi proto, že to není palec jeho. Jsem ráda, aspoň někdo z rodiny má nějakou empatii v sobě. Pak mě čeká loupání ořechů a mytí hrnců. U obojího asistuje svou přítomností Zdenda. Když mi při mytí odpadá druhá náplast, s klidem mi doporučuje "Tak si vem gumový rukavice." Řvoucí čtyřicítka se dere do našeho domu a splachuje všechny živé bytosti z obytných místností domu. Je sice pravda, že makal dopoledne na dvorku, a užívá si svoje volníčko, ale nedráždi čtyřicítku bosou nohou.
Pozor na větry. Pozor na ženy. Pozor na řvoucí čtyřicítky, ty jsou nejhorší.
Čtyřicítkám zdar
Vaše Helga
 |
| Není to Nový Zéland, ani vítr, ani vlny, ale aspoň nějaká fotka lepší než žádná. |
Já se děsím spíš hysterického jekotu padesátek!Na druhou stranu, podle jednoho psychologického výzkumu čtyřicátníci prožívají největší deprese a stresy svého života. V 50 to mizí a hladina štěstí se postupně zvedá a kvete. Takže sice budu zpocená, stará a hnusná, ale nejspíš mi to bude úplně fuk:)
OdpovědětVymazattak to se můžu s radostí těšit
VymazatMilá Psice,
Vymazatta poslední věta je top! :-D
A tobě Helgo děkuju, že jsi to sepsala. Po 40 můj život teprve (konečně) začal! :-)
Ách, jsem zpocená, stará a hnusná Padesátka, a mi to úplně u prdele...:-D
VymazatOmlouvám se, Helgo, za sprosté slovíčko..:-D
Jen do toho, pořádně si občas zařvat je, myslím, rozhodně ku prospěchu věci :-)
OdpovědětVymazatno nevim, jak ženská zařve, hned je za hysterku, ale zase se jí uleví
VymazatExistuje i knížka, https://www.databazeknih.cz/knihy/rvouci-ctyricitky-295910 - ale neměla jsem odvahu si ji přečíst :D
OdpovědětVymazatjéé a já si myslela, že jsem to vymyslela, tak zase nic.. si připadám jak Jára Cimrman.. tak aspoň dvoudílné plavky
Vymazatjináč taková technická, ale když se chci přes tvůj příspěvek prokliknout na tvůj blog, tak skončím na nějakém skotském, to je záměr?
VymazatZáměr, jak to popsat... můj současný blog není na bloggeru, ale na wordpressu, takže na tomhle profilu ho nemám a asi to proklikává na můj poslední blog na bloggeru, co jsem psala v Irsku :)
VymazatTak jsem to teď kontrolovala a jiný než bloggerácký tam nenahraju :) leda bych si založila nějaký nový a zrcadlila ho tam nebo prolinkovala. Zvážím.
VymazatNo, já jsem zrovna ráno na netu natrefila na docela vtipný článek o padesátkách. A teď další o čtyřicítkách. Což mě docela duplicitně pobavilo, páč když to zprůměruji, tak jsou oba přesně pro mě :-)
OdpovědětVymazatasi na ten podzim upadají všechny věkové dekády do sebezpytování a depresí..
VymazatPozitivní je, že různé řevy je možné od sebe rozeznat, zatímco ticho čtyřicítek je snadno zaměnitelné za zcela jiná ticha :-).
OdpovědětVymazat:D a to byla myšlenka dne!
VymazatJá jsem sice třicítka, ale vím, že člověk nemůže od lidí čekat, že začnou dělat práci sami, musí jim prostě rovnou zadat úkoly. Třeba svému muži jsem dnes dala za úkol udělat večeři, protože jsem šla večer učit. A večeře se povedla, bylo to moc dobré! :D
OdpovědětVymazatjojo, je to tak, trochu jsem zabředla při psaní do klišé nesplněných očekávání, ale neboj, už jsem se celkem i naučila nemít žádná očekávání, a když něco očekávat, tak to nejdřív přikázat, je to osvobozující, jen ta řvoucí čtyřicítka se nějak vynořila mrcha
VymazatMyslím, že i když člověk zadá jasné požadavky, nebo sníží očekávání, stejně čas od času ta potřeba si zařvat se prostě vynoří :-) A je úplně jedno, v jakém věku se to děje :-)
VymazatMimo článek, ale milá Helgo, opravdu moc Ti děkuji za ten tip na knížku. Už jsem ji sehnala, čte se výborně a opravdu, velká část toho mi je velice blízká. Neskutečně dobrý a perfektně načasovaný tip, vážně za něj dík! :-)
OdpovědětVymazatjé to jsem ráda! Ta léčba tbc mě fascinovala a to jsem se do toho ještě nemohla vcítit tak jako ty!
VymazatJsme měkké matky. Moje generálka by tohle v životě neřekla, v devíti letech mi vrazila žehličku do ruky, pár facek, když mi to nešlo. Od té doby už nikdy nežehlila. A tak bych mohla pokračovat.
OdpovědětVymazatZ vlastní zkušenosti, kolem 50 to dostane úplně jiný a daleko krásnější rozměr. Tak přežij tohle, to další je fakt boží.
:D díky za povzbuzení
OdpovědětVymazatMilá Helgo, znám to. Moje rodina má taky na všechno odpověď.
OdpovědětVymazatBuď ještě ráda za Kvítka, užívej to, než z toho vyroste...
Jo a děkuju, Tvoje články svým humorem krásně vyplňují mezery mezi mnou a starší dcerou. U čtení jsme si vždycky tak nějak blíž. :-)