středa 21. října 2020

Zlatá horečka

"Jdeme na túru." Naši kouzelnou větu děti milují. Jak se začneme chystat a balit svačinu, běží do lednice otrávit se prošlým jogurtem, padají ze schodů v naději, že si způsobí otevřenou zlomeninu, nebo aspoň předstírají covid, jen aby s námi nemuseli. Ba ne, Zora už moc neprotestuje, největší nepřítel výletů je už jen Kvítek. Tentokrát vyrážíme na naučnou stezku "Zlaté psí hory." Je to místo u Slapské přehrady, kde se nachází majestátní ložiska zlata. A to je právě jediný důvod, proč Kvítek odkládá prošlý jogurt aby později  dobrovolně vyšlapoval, protože vidina náhodně nalezeného zlatého nugetu na cestě je velmi lákavá. 


Nuget se nikde neválí ale zato narážíme na potok. Potok, kde je určitě zlato. Kvítek po lokty ve vodě. Něco našel. Hrdě nese na vztyčeném ukazováčku mikroskopický kousek něčeho třpytivého. Zastřeným hláskem a klepající se bradou se mi šeptem svěřuje, že doufá, že teď nedostane tu zlatou horečku. Naštěstí chmury zahání odhadováním hmotnosti té neviditelné šupinky na prstě. Minimálně pět gramů. Jsme boháči. 


Cestou vyprávím Zdendovi, že můj táta propadl kryptoměnám. Vyplňuje dotazníky, pouští si reklamy a za to dostává nějaké halíře od bitcoinů. Po čtrnácti dnech má na kontě kryptoměnu v hodnotě devíti korun. Ale co když kurz bitcoinu klesne? Ptala jsem se táty, jestli počítá s tím, že se může hodnota jeho virtuálního bohatství smrsknout i na sedm nebo šest korun. Prý ano, je připraven to riziko podstoupit. Přidal si mě do nově vznikající skupiny kryptoměny "Pí" je to měna na bázi sociální sítě. Trochu jsem googlila, jestli je to podvod, nebo není. Zatím to ještě nikdo nezjistil, tak jsem tátovi udělala radost a přidala se do skupiny. Už mám 35,72 Pí. Chlubím se Zdendovi. Zdenda mi s vážnou tváří oznamuje, že on zase sbírá kryptoměnu "Ča" a když to dáme dohromady, tak máme velkou.. 





Z hurónského smíchu nad povedeným vtípkem nás  vytrhl Kvítek. Ztratil to jeho zlato. Tak aspoň nebudeš mít zlatou horečku, snažím se ho uchlácholit. Přicházíme příjemně unaveni k autu, Kvítek už zase něco slavnostně nese na ukazováčku. "Jé, tys našel to ztracené zlato?" 

"Ne, to je holub."

Takže tak

Zlatu zdar.

Vaše Helga




18 komentářů:

  1. Tak to byl moc pěkný výlet s vloženou lekcí investování. Hlavně že nešlo o kryptoholuba :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tedy kreativita se v tobě nezapře, kryptoholuba bych si nechala patentovat a vymyslela novou, ryze českou kryptoměnu, zejména děti by pak měly naspoříno během mládí na svoji první nemovitost.

      Vymazat
  2. Lepší holub v hrsti, než bitcoin na střeše! Tak ať se vám investice množí. Teda ta krypto, ne holubník v nosu:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D jak říkám, škoda že neexistuje kryptoholub, jak navrhuje čerf, to bychom se topili v penězích

      Vymazat
  3. Pobavili jste mě, jen co je pravda :-D Teď už jenom sehnat nějaký erární počítač, který by vám tu kryptoměnu těžil, šoupnout ho do pěkně vychlazeného sklepa - a brzy budete boháči! :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-) dík za tip, i když ten počítač by nám tam sežraly myši a plíseň

      Vymazat
  4. Krásné :-)
    Syn se zrovna dnes pokusil nacpat asi prošlým jogurtem před návštěvou zubařky a já si doteď myslela, že to bylo omylem :-)

    Vybavily se mi vzpomínky na Zlaté hory v Jeseníkách, kde jsme s dětmi zlato fakt rýžovali - ale myslím, že ani tak velký třpyt, jako je na fotce, jsme nenašli, takže se vám v rodině klube docela slušný talent na hledání pokladů. Ty geny po krypto-dědovi se holt někde provalit musí :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já myslím, že to, co jsme našli my, asi ani nebylo zlato, ale radosti z toho bylo, jako by to zlato bylo. :D prošlé jogurty frčí.

      Vymazat
  5. Teda u vás musí být veselo :-) Fakt jsem se pobavila. Pozdravuj rodinku .-)

    OdpovědětVymazat
  6. Nos je spolehlivý, tam se vždycky něco najde...:-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. to tedy! Historku z holubem jsem musela osekat, v původní skutečné verzi byla nechutná, nechala jsem to na levelu "roztomile nechutná"

      Vymazat
  7. Taky jsem takhle túry nesnášela, ale ještě horší pro mě byly výlety na kole. Pak naši pochopili, že na kolo mě vážně nevyženou, takže dětský teror ustal, ale pár výletům jen tak pěšo jsem se nevyhla. Nakonec si z nich stejně jouby pamatuji, tak doufám, že aspoň rodičům to stálo za to. :D No, kdyby si psali takovýhle blog, možná to za to i stálo, přece jen jsem u tohohle článku neskutečně pobavila. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to hrozný, člověk chce, aby neseděli doma a nehráli hry a doufá, že v nich vypěstuje lásku k pohybu a ono je to naopak, nenávist k pohybu. Na kolo už je taky nedostaneme. A jak to máš teď, pořád nechodíš na túry, nebo sis k tomu našla cestu?

      Vymazat
  8. Moc jsem se pobavila, skvele napsany. Ja se s detmi chystam na celodenni vylet zitra (tedy vlastne dnes) abych se vyhla vareni a peceni a abych je vytahla od monitoru. Takze jedem nekam za mesto ale nadseni starsiho je skomirave. Snazi se vylecitovat les za more, nevim uplne presne co tam chce delat ale zrejme predpoklada absenci kopcu a nizkou pravdepodobnost toho ze se ztratime, nebo ztratime signal. Drz mi palce :D

    OdpovědětVymazat
  9. ps: tyjo jak mas nastaveny cas nebo kde je chyba v matrixu - u nas je 1:50 rano 24ho. Jo a na Slapech jsme byli v lete ;)

    OdpovědětVymazat
  10. mám to divný a nevím jak to změnit.. jak dopadla procházka? Koukám všude stejný

    OdpovědětVymazat
  11. Tak to jste měli brát. Zlato je dneska dobrá investice. :D Každopádně skvělá procházka. My s rodinkou to tam máme taky rádi. Paradoxně je kolem i pár stezek na kočár, takže můžeme chodit úplně všichni. Jinak hodně chodíme jen se starším do lesa. Já jsem myslivec, tak doufám, že on si vztah k přírodě taky vytvoří. :)

    OdpovědětVymazat