Loni o Silvestra k nám dorazila zatoulaná kočka. Když ji Zdenda osvobodil ze zdi, odkud se nemohla dostat, a nesl ji domů, trochu jsem se vyděsila, že sem z lesa doběhl rys. Byla obrovská a měla štětinky na uších. Jediné, co se z ledničky dalo použít jako žrádlo pro kočku, byl uzený losos, musela se u nás cítit neskutečně dobře. Nemajíce základních znalostí v péči o kočku jsme jí nalili i mléko. Ona zase za odměnu chodila srát do vany (po mléku to bylo výživné), byť jsme jí vytvořili provizorní wc z králičí podestýlky a lavoru. Rychle jsme se sžili.
Zdálo se, že to bude krásný a dojemný vstup do nového roku. Protože ale vypadala trochu vznešeně a asi někomu patřila, svědomí nám nedovolilo si jí nechat, aniž bychom se nepokusili najít majitele. Rozvěsila jsem letáčky, Zdenda dal fotku na FB. Říkali jsme si, jestli se do 14 dnů nikdo neozve, bude naše. Po pár dnech se ozvala majitelka a já to skoro obrečela.. no skoro.. úplně obrečela. Za ty 4 dny jsme si na ní tak zvykli, že jsme okamžitě začali shánět "náhradní" kočku. Náhradnice se našla, byť už nebyla taková milá jak ta silvestrovská, společnost nám dělala necelý rok. Psala jsem o ní v článku Kočka je pipina.
Přišel další Silvestr. Zora ráno hlásí "Pipina jen leží a spí a je studená". Odvezli jsme ji na veterinu. Veterinář jen zkonstatoval, že je to infekce a prý má špatné ledviny a už s tím nic nenadělá, dostala poslední injekci. Oznámili jsme to dětem. Kvítek řval, já jsem řvala, Zora kroutila hlavou, že prý se na to nemůže koukat, jak řveme, že je umírání přece normální a patří k životu. Pak mě průběžně celý den kontrolovala "Mami, ty zase brečíš?" ptala se mě skoro až otráveně, a já jsem se vždycky vymluvila na cibuli, smítko v oku, rýmu.. atd. Kvítek ještě chvílemi hledá kočku, než si to uvědomí.. "Kde je kočka? .. a jo já jsem žapomněl, je mutvá".
Dneska celý den sháním další náhradnici. Máme domluvené návštěvy dvou útulků příští týden, tak třeba si nás vybere už nějaká, která s námi zůstane déle. Tedy jestli budeme posouzeni jako vhodní osvojitelé, jeden útulek se mnou dělal předběžnou prověrku už po telefonu, nevím, jestli jsem uspěla. Paní se vyptávala, kde kočka bude, co jí budeme dávat žrát, a jestli s námi bude spát v posteli, kolik bude mít hraček a jaký používáme kočkolit. Vyděšeně jsem paní ujišťovala, že se u nás kočka bude mít jako v nebi, že je neustále někdo doma. Mám trochu strach, že když jim řeknu, že kočka s námi nebude spát v posteli, tak nám ji ani nedají. Ale chápu na druhou stranu, že nechtějí dát kočku jen tak leckomu a mají můj obdiv co se týká zapálení pro péči o tolik zvířat, která musí být náročná jak fyzicky, tak finančně.
A také musím ocenit originalitu některých útulků při volbě jmen: Tak třeba kočky nalezené ve sběrném dvoře se jmenují Hliník a Sutinka, kočka odchycená v asijské tržnici se jménem "Bun bo nam bo". Hospozínský útulek má zase kočky pojmenované v IT tematice: Google, Jobs, Dell, LG, Sharp, Sony, Fuji a Mac.
Silvestr je u nás poslední dva roky ve znamení ztrát a nálezů, a já přeji Vám všem do roku 2017, abyste našli všichni také "náhradu" za to, co jste kdy ztratili. Prázdná místa v životě i srdci je potřeba zaplnit.
Vaše
Helga
Milá Helgo,
OdpovědětVymazatvelmi hezké a nápadité přání do nového roku. Pár škvírek v srdci mám...budu se snažit..:)
Jůůů, to bylo pěkné čtení! O to pěknější, že kočičku hledáte v útulcích
OdpovědětVymazat[1]: tak přeji úspěšné záplatování [2]: musíme si trochu zvednout karmu no.. měli jsme to udělat už předtím, chtěli jsme ale kopii té první silvestrovské a takové v útulcích nejsou ..
OdpovědětVymazatJe hezké že chcete kočičku z útulku :) Ta první, to je teda kóča!
OdpovědětVymazat[3]: Já jak vím všechno o psech, tak o kočkách nevím nic... tak jsem si myslela, že ta první je prostě nějaký mourek Kaju se, kaju... vygooglila jsem, že je to nějaká mainská mývalí asi, že...Jinak se dívám, že jste si založila blog tak nějak ve stejnou dobu, jako já, to je pěkná náhoda
OdpovědětVymazatA napište, pokud můžete, o tom, co, proč, jak a kde jste dělala v UK, mně by takový článek moc zajímal
[5]: šmarjá, tykejme si, vždyť jsme kolegyně blogerky ne? Já tady na férovku tykám každému, tak se zastydím, když vidím někoho slušně vychovaného . Ono je to už 15 let, co jsem byla pryč, byla jsem au-pair a už si toho moc nepamatuju , ale pokaždé když si přečtu nějaké zážitky někoho v cizině, dýchne to na mě zase. Ale mohla bych to zkusit, třeba něco vylovím z paměti.
OdpovědětVymazatMoc přeju, aby ta současná byla stálice vaší rodiny a neodcházela s půlnocí nového roku...držím palce.
OdpovědětVymazatTakovou Mainku mám doma a je fakt přítulná i když je jak mamut-vlasně rys.
OdpovědětVymazatTo je moc smutné. Když nám zemřelo druhé morče, taky mě jeden z potomků spíš uklidňoval...
OdpovědětVymazatAle ta jména z útulků - tak to se povedlo.