Krav Maga

Klepou se mi ruce, levá ruka už je téměř bezvládná, pravá se neřízeně cuká. Jmenovalo se to SEMINÁŘ (!!!) Za poslední léta cokoli co se jmenovalo seminář, byla činnost duševní, nikoli fyzická. Ano, čekala jsem že sem tam někoho bouchnu, sem tam se někomu budu bránit, ale tohle mě fakt překvapilo. Překvapilo mě to natolik, že se o to musím podělit se svým okolím:

Přicházím na vrátnici mého zaměstnavatele, kde má být údajně něco jako tělocvična. Drzý vrátný si neodpustí řeči jako jestli mám věci na převlečení, že mě čekají dvě hodiny pekla, já říkám "cha cha na mě leze rýmička, se nehodlám sedřít, budu spíš nasávat teorii". Ptá se, jestli vím, kde je posilovna. Fakt nevím, cedím vztekle mezi zuby, jestli snad vypadám, že chodím do posilovny. Prý vypadám. Zdravě mě to naštvalo, nu což, říkám si, možná se to hodí být naštvaná na SEMINÁŘI Krav Maga.

Vcházím do tělocvičny, potetovaní tři chlapi v černých hadrech, vypadají jako dost velcí magoři. A jedeme, nejdřív rozcvička, a už nemůžu ... stále čekám kdy začne SEMINÁŘ.

A abych to shrnula, v následujících dvou hodinách střídavě umírám a jsem mrtvá. Střídavě je do mě bušeno a buším já. Cvičíme jak vydloubnout protivníkovi oči (hrozím se a říkám už asi po stopadesáté "ježišimarjá"). Nacvičujeme jak nakopat do citlivých míst (ježišimarjá), citlivá místa sice nemám,ale můj sparing partner si to taky potřebuje nacvičit. Cítím na stehnu vznikající modřinu. Bolí to jak blázen i přes tu matraci s úchytkami.

Přemýšlím, že se nenápadně vypařím s výmluvou na počínající nemoc, v tu chvíli na nás řve trenér: Protivníka nezajímá že už nemůžete, že jste se špatně vyspali, že vás něco bolí. Jde vám kurva o život, makejte, každý deset kliků, desetkrát se zatočit dokola a bušit. Dívá se na mě a řve "dááámskýý kliky neexistujou!!!" Dělám pánský kliky, to jest v mém podání prkno a jemné pohyby v loktech cca o 1 cm.

S každým dalším nácvikem už se uchechtávám se slovy, výborně, tam ještě modřiny nemám. Přestávám vnímat co říkají, už vím, jak se cítí boxeři v ringu, když jsou právě na kameře ve zpomaleném záběru padající na zem kapající pot a sliny. Že já KRAVa nešla na jógu. Prohlížím si už jen to jejich tetování. Jeden má na lýtku Ninju, druhý má na ruce hodně pěkné umělecké dílo, je to vytetovaný obličej vousatého muže (asi tattoo selfíčko, majitel je také takhle vousatý). No nebudu to tady už dál rozepisovat, bohužel studií tetování jsem promeškala co máme dělat a poté dostala nafackováno. Pár dní si asi ani nevyčistím zuby, o fénování ani nemluvě. Rýmička se mi stala chronickou, zpestřuji klid v kanceláři tuberáckým kašlem.. Ale což "nepřítele nezajímá, že vám je špatně!!!"

Příště jdu na jógu.