Královna alobalů

Ta zvláštní atmosféra u kadeřníka. Nejde jenom o vlasy, je to celý soubor rozkoší, zvláštního klidu, nahodilých konverzací a časopisů o módě. Nastal ten správný čas, kdy mi vlasy přesahují přes uši a stříbrňáky v pěšince hází prasátka po celé koupelně, to je znamení, že je potřeba sestřihnout a dobarvit. Přede mnou je na řadě pán, mluví s přízvukem, laškuje s kadeřnicí, ona se hihňá, slyším jenom útržky, hlavně tedy toho, co říká ona: "Ale vy máte husté vlasy... ne, nejste zas tak šedivej, některý ženský za to tady platí těžký prachy, aby byly šedivé, to je teď v kurzu... obočí nechcete zastřihnout? .. jo pěstujete.. hihihi."

Přicházím na řadu já, barva, tlachání, klídek, klasika. A nastává ten okamžik, kdy se mi dostává do rukou módní časopis. Je to zvláštní, čím jsem starší, tím mi tyhle časopisy připadají směšnější. Je to velká reklamní brožura, vlastně ani v něm nic ke čtení není, jen se prohlíží obrázky. Abych jim nekřivdila, čtou se tam ceny a značky oblečení, kabelek, šperků a kosmetiky.

_{pixabay.com/khfalk}

Říkám si, že se vzdělám v líčení. Píšou, že máme popustit uzdu fantazii a zároveň že v jednoduchosti je síla, takže z tvářenky si máme udělat oční stíny. Na fotce to vypadá stylově, modelka vypadá jak když si opařila oči, zrovna právě nakukovala do rychlovarné konvice, jestli už se voda vaří. Prohlížím dál, zaujala mě fotografie koženého modelu, modelka má zakryté koženým černou kombinézou jen jedno ňadro, druhé je volně ložené v prostoru, bradavka je zakrytá kouskem alobalu. Připadá mi to velmi kreativní a upadám do snění, dívám se do zrcadla a vidím ten můj kulaťoučký obličej, na vlasech alobaly, krasavice na pohled. Nanáším si tvářenku na oči, abych se vyrovnala svou krásou světovým topmodelkám. Sním dál, představuju si na sobě ten kožený model, s jedním alobalovým prsem venku. Úchylná myšlenka, kouknu kolem sebe jestli není v okolí někdo, kdo by dokázal číst myšlenky a sním dál, kráčím po molu, kroutím zadkem, kulím ta rudá očiska, odhalené ňadro se bimbá vzduchem, jsem topmodelka, publikum volá:

"Pojď! Pojď! Pojďte.. Pojďte si mýt hlavu... Haló, už je čas, umyjeme hlavu!"

Probírám se ze snění, už jsem zase zpátky ve vytahaném triku a roztrhaných džínách, alobal už mám jen na hlavě, rozpačitě se usmívám na kadeřnici a říkám si, že je ten náš svět celkem fajn, jsem ráda, že si neumíme číst myšlenky, protože za moje myšlenky bych šla minimálně do blázince. Myje mi vlasy, masíruje mi hlavu, je to žůžo, upadám do transu, jsem zpátky na molu, publikum tleská, já se nakrucuju, jsem modelka, jsem topmodelka, jsem královnou všech alobalů, jsem vládkyní všech tvářenek na očích... takže tak.