středa 10. února 2021

Běžky máte? A mohla bych je vidět?

Přísahám, že hlásím rodině už poslední dva roky, že by bylo dobré očichat, pohladit a možná se i projet na běžkách, odpočinout od sjezdovek. A co situace nechtěla, letos nám nic jiného nezbývá.  Jarní prázdniny začaly,  jedeme omrknout Krušné hory, nákaza nenákaza jsme na samotě v chatce, tak co. Běžky nemáme, půjčujeme, je fuška vůbec sehnat půjčovnu. Zkoušení probíhá chaoticky přes výdejové okénko venku na parkovišti.  [čti kňouravě]"Moc malý, moc velký, tlačí malíček, tlačí palec, nelíbí." "Nekecej to není módní přehlídka." Půjčovna vyřízena, boty v kufru, lyže na střeše.

Zora si v rámci rychlého pubertálního růstu stěžuje na bolesti kolen, Kvítek nám večer před odjezdem oznámil, že má asi rýmu. Pro jistotu ještě navštívíme lékárnu. Potřebujeme tři věci, obvazy na kolena, sprej do nosu a líh do ucha.  Jestli jste viděli Lásku nebeskou a Rowana Atkinsona jakožto zdržujícího prodavače, tak takhle jsme se přesně cítili v lékárně. Parkujeme hodně špatně, tudíž potřebujeme nákup vyřídit rychle, pokusím se popsat náš rozhovor s lékárnicí:

My " Dobrý den, potřebujeme sprej do nosu"

Lékárnice:  "A chcete sprej "A" za cenu 1, nebo sprej "B" za cenu 2... nebo sprej..?" 

My nečekáme na variantu "C" a "D" rychle vyhrkneme "Sprej "B" prosím."

Lékárnice: "Potřebujete vitamín C na posílení imunity?

My: "Ne, ten máme"

Lékárnice: "Můžu vám nabídnout i mořskou vodu do nosu která je vhodná jak pro děti tak pro dospělé?"

Probíhá mi hlavou flashback na miminka na přebalovacím pultu, kterým násilím vystříkávám dutiny  a poté pouštím vysavač s napojeným odsavačem nudlí a vysávám jim všechen obsah nosánku a kontroluji podle barvy, jestli už se nejedná o mozečky. Brr, oklepu se celkem zřetelně. 

Já: "Ne děkuji, to jsem jednou zkusila, hrozný, už chápu proč mimina tak řvala"

V lékárně jsou povolené dvě osoby, což se Zdendou naplňujeme,  fronta se tvoří pomalu ale jistě venku a to jsme teprve ve třetině nákupu.

Já: "Potřebujeme stahovací obvazy."

Lékárnice: "Na co?"

Já: "Na stahování" a na chvíli se zamyslím, na co ještě by se daly používat stahovací obvazy.

Lékárnice nehne ani brvou, profík každým coulem: "Na stažení čeho?" upřesňuje svůj dotaz.

Já: "Kolena"

Lékarnice: "Pak bych vám ještě nabídla doplněk stravy z kopyt, kostí a šlach libovolných licho a sudokopytníků a možná i nějakého toho kuru na obnovu chrupavek a želatinazi celého organismu" (kecám, doplněk stravy na klouby řekla)

My jednohlasně: "Ne, děkujeme" natolik hlasitě , že fronta na mrazu za dveřmi pokýve hlavami uznale nad naším tahem už nákup nadále nezdržovat. 

Dopracovali jsme se ke třetí položce našeho seznamu. Potřebujeme líh. Rychle si v hlavě připravuji odpovědi. Když řeknu, že to chceme kapat do ucha počínajícího zánětu, bude obchodnice nabízet hromadu dalších doplňků.

My: "A ještě bychom potřebovali líh"

Lékárnice se už nadechuje k otázce. A je to tady, Helgo mysli, mysli.

Než stihne cokoli říct, vyhrknu: "Na běžky to potřebujeme, namazat ehm vyčistit, vyleštit .. eee prostě polejt .." koktám, potím se..

Dívá se na mě s kamenným výrazem profesionální lékárnice: "Chtěla jsem se zeptat jestli budete chtít tašku."

Odcházíme, vyhýbám se očnímu kontaktu s rozzuřenými očiskami studené fronty stojící před lékárnou. 

Vracíme se na chalupu. 45 minut cesty od nejbližší půjčovny, abychom na chalupě zjistili, že Zora má obě boty levé a pro jistotu ještě každou jinou velikost. Výrazně se jí ulevilo, že minimálně dalších 90 minut nebude muset běžkovat, protože to jedou se Zdendou  vyměnit. 

Kooonečně vyrážíme na běžky. Neměla jsem přehnaná očekávání. Předbíhá mě do kopce cizí pětileté dítě, nenaštve mě to.  Zatímco za sebou slyším "To podkluzuje, to nejede, to je blbý, chci pauzu na svačinu, chci domu" Házím přes rameno zadýchanou odpověď:  "Ty běžky mají protiskluzové šupiny, nemůže ti to podkluzovat." 

Střídavě se válíme na zemi a vzpomínáme na techniku z mládí,   vybavujeme si naše výkony na Artiskách. Děti umlčíme a protiskluzové  šupiny plníme stoupacím voskem, doufám, že tohle nebude nikdy číst žádný majitel půjčovny. Tentokrát se děti přilepí permanentně ke svahu. "Kašlem na ně, sundáme je cestou zpátky," funí Zdenda do kopce. Později večer sháníme cokoli, čím vosk sundáme. Ano, přichází na řadu i ten líh. Vítězné famfáry!  Já to věděla! 

Pokus nevyšel, líh není totéž co benzín, lihem to prostě nejde.  

Děti prohlašují, že už běžky nechtěj v životě vidět, teda Zora později nekonečný údaj zkrátí že "minimálně do příštích Vánoc je nechci vidět" a to je pozitivní. Člověka hned hřeje u srdce, že probudil pozitivní vztah aspoň poloviny dětí ke sportu. 

Po pár dnech se začínáme chytat, teda jenom my dospělí a po příjezdu se rozhodneme, že je ideální doba na koupi nových či ojetých běžek. Ejhle, stejný originální nápad měli úplně všichni. Běžky došly, teda běžné velikosti běžek. Naši hrabou na půdě, posílají nám fotky starobylých pokladů přes whatsapp na naši rodinnou diskuzi. Odepisuji "A máte hůlky?" A moje vtipná sestra ihned dodává "A mohla bych je vidět?" No a to je asi konec příběhu, právě mi píšou z e-shopu, že boty, které jsem si objednala, jsou už vyprodané. 

Takže tak

Sportu zdar

Vaše Helga







Procházka po Kraslicích do nás vnesla naději a osvícení




15 komentářů:

  1. Dobrou destinaci jste si vybrali - za Krušné hory vás na rozdíl od Petřína nikdo nebude popotahovat ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Jejda, že bych promeškal novou módu? Snad se skutečnost, že nemám běžky ani sjezdovky, na mě neprovalí! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. a to není vůbec špatně, páč sjezdovky bývají stejně přeplněné a běžecké trasy teď už asi taky.. je dobře, že existuje ještě někdo, kdo nelyžuje :-)

      Vymazat
    2. Hele, Helgo, ty se čile raduješ z cizího "neštěstí"! :-)

      Vymazat
    3. Nene, jen hledám pozitiva na tom, že čerf nelyžuje

      Vymazat
  3. Na běžkách jsem stála v živote jednou v Praze, v Kunratickém lese. Zuzana už na běžkách byla, jen já trčím nemocná doma, ale chuť bych teda měla, zkusit to znovu :-D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A máš běžky? Tak snad sníh vydrží až do doby kdy budeš fit!

      Vymazat
  4. Haha, já jsem vytáhla naše mláďata v rámci návštěvy prarodičů. Naše děti už (skoro) dorostly do velikosti běžkobot mámy (Čičman) a mně (ŽMur). Bohužel to svědčí spíš o tom, že budou mít jednou monstrózně velká chodidla, protože oba jsou víc než o hlavu menší než já s mámou. Běžky z devadesátek se málem nepodařilo ani nasadit (jo, to šílený vázání) a pak jsem je protáhla rozoraným zasněženým polem. Ve výsledku si mohu odškrtnout, jak jsme jim pěkně znechutili jeden zimní sport: Detaily možná rozepíšu taky na blogu, dík za inspiraci:)

    OdpovědětVymazat
  5. tak když jim to neznechutíme my, znechutí jim to lyžák na druhém stupni nebo na střední škole.. jsme vlastně udělali škole službu

    OdpovědětVymazat
  6. Všude stejný:D U našich se teda v garáži běžky našly a jedou daleko líp než ty moderní, jen to vázání prozrazuje, že jsou pár desítek let zastaralý..horší jsou hůlky, ty vyhrabali rodiče jen bambusový a manžel s tím odmítá se mnou jezdit, jedině potmě:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. bambusové hůlky jsou náhodou super retro, naši je měli taky, ale už je vyhodili

      Vymazat
  7. Tak to nemá chybu :D aneb jak může být návštěva lékárny zážitkem. Skvěle napsáno, jdu pročítat dál:)

    OdpovědětVymazat
  8. O co, že nejmenovaná lékárna je DrMax? :)

    OdpovědětVymazat