"Takovou dobu jsme ještě nezažili" povídám Zdendovi. Italové zpívají z oken písně proti trudomyslnosti. Dojalo mě to.
"Zdendo, vykloníme se z oken a budeme taky zpívat," navrhuji v záchvatu solidarity a odhodlání tuhle dobu přežít v dobré náladě.
"Jsi se zbláznila, chceš zabít ještě víc lidí?"
Má pravdu ten hoch, tak jdu zpátky k plotně. Zaženeme trudomyslnost pečením. Protože peče celá země, a když peče celá země, tak peče i Helga. Blíží se dvojitá oslava narozenin Helga & její sestra, přičemž sestra má kulatiny, chce to něco honosnějšího. Myšlenka je jasná, musí v tom být buráky, karamel a čokoládová pěna, to vše zalité perfektní lesklou mirror glaze polevou s efektem vesmíru, hvězd a mlhovin. Realita je jiná. Arašídový korpus se zdrcnul a čokoládový mousse ztuhnul tak, že se naše betonová dlažba na dvorku kroutí závistí. V podstatě bych jím mohla vydláždit zbytek dvorku. Karamel řídký. Vznikla kulatá hnědá cihla zhnisaná žlutým hlenem, mňamka. Pak že matiku člověk v životě nepoužije, ať mi tohle někdo ještě jednou zopakuje a rozbiju mu dortem hlavu. Při pečení je potřeba násobit. Tip pro ostatní pekařské nadšence, děláte-li dvojitou dávku, je vhodné vynásobit dvěmi všechny suroviny. Nevadí, hlavně to nevzdat. Moc často nepeču, takže dort jsem dala do placu a děti i Zdenda se na něj žádostivě přisáli. Ukrojit to nešlo, mohli jen žužlat. Když jsem je odtrhla, nasekali jsme dort jako cukrovou homoli.
Pokus číslo dvě. Korpus dobrý, nezdrcnul se! Mousse skvělý, poměry surovin tentokrát spočítány správně. Karamel tak akorát. Dort musí zmrznout aby na něm poleva ihned ztuhla. Mirror glaze poleva musí mít přesně 32 stupňů Celsia. Zdenda vytahuje teploměr, který používáme na grilování. Ten v polevě nefunguje! Zoufalství. Hledám teploměr na měření tělesné teploty. Taky nefunuguje! Přichází Kvítek do kuchyně, má chudák hlad. Podívám se na něj, z očí mi šlehají plameny a z nozder pára. Couvá. Velké finále. Je to napínavé. Potřebuju obarvit bílou polevu na všechny odstíny mlhovin, hvězd, nicoty prostě vesmír. Nemám barvy. To mě trochu naštve. Myslela jsem, že barvy mám. Nemám. Nebo mám, ale nevím kde. Poleva chladne. Do kuchyně přichází Zora, sežehnu jí plamenem hrůzy a děsu, stala se ze mě nepříčetná saň. Našla jsem ve špajzu jen zelenou barvu, aneb když nemáte vesmírný barvy, dejte tam zelenou. Dort je hotový. Vyrábíme ještě karamelové ozdoby. Pokračování "Peče celá země" rázem mění název na "Lepí celá domácnost". Karamelové vlasy a kousky máme všude.
Nakonec byl dort aspoň dobrý. Skutečná krása se skrývá uvnitř. A aspoň na chvíli jsme nemysleli na koronavirus. Vytloukla jsem klín klínem.. A jak proti trudomyslnosti bojujete vy?
Vaše Helga
Jak to mělo vypadat:
Jak to vypadalo:
Finálový díl pečící show byl jediný, který jsem náhodou viděla. Označení "rantlíky" pro nohy makronek netřeba komentovat. Ty dorty vypadaly docela tragicky, až na ten vítězný. Ten skelný karamel vypadal ošklivě ještě před tím, než vůbec vznikl.
OdpovědětVymazatKrizové situace, které popisuješ, jsou přesně tím důvodem, proč mě do kuchyně nikdo nedostane za přítomnosti dalších členů rodiny pod stejnou střechou. Což v současné chvíli moc nejde.
Ale nejdůležitější je, že dort chutnal. :)
Veliká pochvala, každá snaha se cení.
OdpovědětVymazatPřipomíná mi to mojí nejmilejší generálku, neuměla vařit, ani péct a měla dny, kdy nás chtěla odměnit, obšťastnit.
Upekla koláč, který byl jako jeden karamel, já se strašně smála.
Dostala jsem přes držku, dosmála jsem se a mám a pak už nikdy nic neupekla se slovy, že nám nebude dělat kreténa.
Já bojuji prací, včera jsem nabuzená zlomila rýč, netuším, jak to vyřeším.
A hned jsem byla trudomyslná, nemá rýč
A píšu jako debil, nemám rýč
OdpovědětVymazatJako "nepečič" bojuji s trudnomyslností různě, aktuálně mi stačí podívat se z okna na to, že jaro - jakkoli o rok starší - nijak nezestárlo, jen roste do krásy .
OdpovědětVymazatÚplně jsem viděla svého manžela v kuchyni, když jsem se do ní v jeho přítomnosti ještě snažívala vstoupit. Dnes už takové hlouposti nedělám. Dort nevypadá vůbec špatně.
OdpovědětVymazatJinak proti trudomyslnosti bojuji přírodou. Naštěstí to mám z domu hned do přírody, takže beru psa a prchám před civilizací.
je já ani nespočítám, kdy se mi něco nepovedlo, každopádně byl určitě dobrý
OdpovědětVymazat[1]: na druhou stranu stačí rodinu vycvičit a pak už je člověk vyžene z kuchyně jen pohledem[2]: no a jak to dopadlo s rýčem, půjčí ti někdo, nebo budeš hrabat rukama? [4]: jaro je všemocné, dnes jsme se byli projít do lesa a rozplývala jsem se tam nad novými naklíčenými javůrečíčky ze semínek.. ó už stárnu[5]: ano přesně tak chápu ho a pozdravuju, ta příroda to jediné nám zbylo a je to tam pěkný[6]: šťastná to žena!
OdpovědětVymazatJá bojuju proti trudomyslnosti čtením si u Helgy...
OdpovědětVymazatTlemila jsem se ráno nahlas na celou poloprázdnou tramvaj.
[8]: to je správná odpověď!
OdpovědětVymazatJéééééé, ty máš jenom o pár tejdnů mladší ségru, než jsem já! Mám v hlavě, že tobě už 30 bylo, doufám, že to tam mám dobře Válíš!! Jako já. Zrovna nedávno jsem pekla novinku. Prostě podle receptu. Nemělo to žádný komenty, ale líbilo se mi to na obrázku. Už během tvoření jsem si řikala, že to tam beztak dal nějakej debil, co se chtěl vysmát nějakýmu jinýmu debilovi, že to vážně zkoušel upéct. A obrázek byl samozřejmě odněkud staženej!No ale pak jsem si spravila chuť jinou prvotinou. Pokud jste na sladký, hodně sladký, tak googli Makové řezy Kluci v akci.
OdpovědětVymazatNoo ona měla narozky už 5. slavili jsme to později, takže možná jste úplně stejně? Ano, jsem starší.. mě čekaj kulatiny příští rok.. neee[10]:
OdpovědětVymazatsladíme málo, takže to naše sladký je málo sladký, to by nás asi zabilo jestli je to sladký hodně sladký
[10]: vlastně všechno nejlepší!
OdpovědětVymazatKdyž zpívali Italové, byla jsem nadšená, chtěla jsem také zavést něco podobného, ale dřív, než jsem další ráno stihla rozlepit oči, se stejným nápadem přišli zdejší nepřizpůsobiví a romale se táhlo do širého okolí, násobené repráky a zesilovačem.
OdpovědětVymazatTakže místo, abych pěla z okna, řvala jsem o pomoc, ale ten kravíl odvedle to stejně přehlušil...Ovšem za dort Ti tleskám.
A jdu tenhle článek přečíst rodině, aby věděli, že v tom nejsou sami. Když máma začne...