Krátce stručně výstižně

Ve zkratce:

Na fb na mě vyskočila stránka "cyklistická žena" . Potěšilo mě, že si fb všiml mé záliby. Když jsem zjistila, že se to nejmenuje cyklistická nýbrž cyklická žena, moje nadšení narostlo. Dočetla jsem se, že PMS je náš kamarád a pomáhá pročistit vzduch. Dokonce mají i cyklický obchod, měla jsem nutkání objednat magnetku na lednici odkazující na fázi cyklu v jakém se nacházím. Cítím se být zase o kousek více ženou a uvažuji že pokryju díru na trhu a založím stránku "Cyklistická cyklická žena".

Kvítek měl poklidné období ve škole, je ve druhé třídě a se Zorou jezdí zpátky autobusem, protože se prý mají děti nechávat v nepohodlí a rodiče jim nemaj dělat taxíky. A taky aby zažily drsnou realitu dělnického města. Za tu dobu jsme ho hledali po městě jen dvakrát, jinak trefí ceklem dobře i když nastoupí do špatnýho autobusu. Z autobusu má pěkné zážitky, řidič prý sprostě nadává a hnědé děti zlobící na zadních sedačkách, se tomu hlasitě smějí.

Byli jsme na horách v Itálii osvíceni vesmírem, vyšší mocí a všemi bohy a svatou prostatou, jeli jsme tam už na začátku ledna. Kvítek zvracel. Všude. Obě cesty. Nejsme na to zvyklí, tak jsme neměli žádný sáček. Zdenda na něj volá ať aspoň zvrací z okénka. Tak nazvracel přesně do škvíry ve dveřích. Okénko drhne. Auto smrdí dodnes.

Začala jsem chodit pěšky do práce, mám to něco přes 3 km, ideální rozcvička ráno a odpoledne. Zjistila jsem, že to jsou přesně dvě půl hodinky, kdy si můžu popřemýšlet o čem chci, a nikdo a nic mi je nevezme. To v autě moc nejde, když jsem se naposledy zamyslela v autě, projela jsem na červenou.

Zora byla na škole v přírodě. Vrátila se a voněla lesem. Při noční bojovce šla jako poslední a zatímco plnila úkol a hledala v lese strom, který by objala, učitelé ji předběhli a sesbírali všechny svíčky, které měly značit cestu. Našla silnici a dorazila do chaty po silnici. Prý ji ani nehledali. Ještě že začínají jarní prázdniny, stihnu vychladnout.

Dostal mě film "Králíček Jojo". Moc pěkná věc zase po delší době.

Kvítek našel v ložnici zapomenutý obal od ochrany. S vyčítavým pohledem mi ho přinesl. Nastal čas mu vysvětlit, jak se věci mají. Už něco přece jen ví, ale stále si myslí že k našemu spojení s otcem došlo pouze dvakrát a to při plození Zory a podruhé při plození jeho. Přiznala jsem barvu, a to že jsme v ložnici tajně jedli bonbony.

Takže tak.

Vaše Helga

_{zdroj: pixabay}