Bez roušky

Tak už jsme 6. den doma. Dospělí na home office, děti na home škola. Jak bych to zhodnotila, připadám si jako matka, zaměstnanec, učitelka a kuchařka v závodní jídelně v jednom. Vytáhla jsem největší hrnec, který máme a přemýšlela jsem, jestli není lepší vyrvat vanu a uvařit to v ní. Ráno rozdám dětem úkoly, Zora se k tomu staví rozumně a opravdu celé dopoledne dělá nějakou školní práci. Kvítek se snaží ze všeho vykroutit, nejdřív počítal matiku tajně na kalkulačce, když už je nebaví počítat na papír, můžou se dívat na vzdělávací videa.. no samozřejmě tam tajně ladí něco jiného, jak to říct, kdyby se dělala státnice z minecraftu a robloxu, tak by prošli.

Odpoledne pak jdeme do blízkého lesa. Venku svítí slunce, ve vzduchu voní krokusy, fialky a dezinfekce. Nemáme roušky, říkám si, že v lese snad není takové riziko nákazy jako třeba v MHD. Nicméně rozsáhlá kampaň, která během včerejška proběhla v médiích má za následek to, že i v lese potkáváme téměř všechny lidi orouškované. Vyhýbáme se na cestičkách vzájemně obloukem. Bojím se jejich vyčítavých pohledů. Začínám si uvědomovat, že se z nás stávají černé ovce, infikovaná hovada, co chodí do lesa bez roušky. Děti jsou prý největší přenašeči. Proboha, já mám sebou dvě časovaný bomby! Dvě chuchle bakterií a virů na nožičkách! Dva rozsévače infekce, dvě neřízené střely. Plně si riziko uvědomuji a nenápadně stahuju děti k sobě, po půl hodince už si je vycvičím a procedím jen lehce přes zuby "Děti, k noze!" když je potřeba. Hezky se zarovnají za sebe a obloukem obcházíme kolemjdoucí paní se psem, která uznale pokývá, že mám ta psiska dobře vycvičená.

V lese je hodně lidí, zítra už si ze šátků uvážeme taky něco na ústa, Zora našla na tik toku nějaký návod s šátkem a gumičkami, aspoň na něco je ten tik tok dobrej. Právě jsem dovařila tunu kapustových karbanátků, snad to vydrží aspoň na dva dny, a zítra zase nanovo. Na druhou stranu ten každodenní frmol, do školy, do práce, ze školy, z práce, na kroužky, na schůzky, na nákup, do masny mi ani vlastně až tak nechybí. Jen se teď nějak sladit doma, najet si nějaký rytmus aby se z toho člověk nezbláznil. No a jak vypadají vaše dny v této nelehké době?

Vaše Helga