Hrnčířské trhy Beroun

"To je podložka na štrůdl! Podívej!" Zastaví se dvě kamarádky u stánku s keramikou.

"No ale udělat ten štrůdl tak akorát dlouhý, aby se na podložku vešel, veď? Obě se na chvíli zasní, v hlavě se jim promítá scénář pečení štrůdlu, pokyvují hlavami, chvilku je ticho.

"Nebo na chlebíčky by se to mohlo hodit, veď? Povídá zas ta druhá

"To je jasný, takhle když přijde návštěva, tak nemám nic, na co bych mohla dát chlebíčky!" Obě zase mlčí a prsty něžně přejíždí přes keramický podnos ve tvaru obdélníku. Našly si obhajobu, až jim budou chlapi vyčítat, že zase vyhodily peníze za zbytečnost.

Je to velká dámská událost roku, tedy vlastně půlroku. Na jaře a na podzim se konají hrnčířské trhy v Berouně. Letos jsme to s mámou zvládly navštívit v obou termínech a udělaly jsme si radost, nakoupily jsme si vzájemně dárky na Vánoce, to byla naše obhajoba nesmírného utrácení. Při poslední návštěvě jsem kromě hrnků sledovala tak po očku i zákaznice. Píšu zákaznice, protože muži se sice na události také vyskytují, ale pouze z donucení. Některé muže ženy odložily u občerstvení, ti odvážnější se derou davem společně se svými drahými polovičkami a sem tam utrousí větu: "Už sis vybrala?" Slyším ji často. Tímto bych chtěla vzkázat mužům, že tato věta je plýtvání vzduchem z plic, my ženy nemáme NIKDY vybráno. Na trzích se ženy vrací do svých pravěkých rolí sběraček ovoce, hrnky zvedají, ohmatávají, pokládají a některé si dokonce ze zvědavosti i čichnou.

Sběračka Helga hledá kvašák. Rozhodla jsem se, že si budu kvasit zeleninu, chutná mi kimči, ale v Albertu je hrozně předražené. Jídlo chudých korejců a za malou sklenku mám dát 80Kč? Udělám si vlastní kimči! Tak zní moje obhajoba pro kvašák.

Mezitím se scházíme s mámou u jejího nejoblíbenějšího stánku s designovým porcelánem. Hrnek tam stojí kolem 500. U stánku je tlačenice. O porcelán je velký zájem. V tom všem shonu a vybírání se do přední řady protlačí rázná dáma, její muž stojí za ní.

"Přišla jsem si vybrat nový hrnek, manžel mi ho rozbil!"

V tom okamžiku ustalo strkání, ciknání, placení, vybírání, ptáci přestali zpívat, jako byste zapauzovali film. Všechny ženy zabodly své nevěřícné pohledy do muže. Byl slyšet jen šepot "on rozbil hrnek" vedle sebe jsem zaslechla tichý povzdech "bastard!!" Čekala jsem, že se strhne veřejný lynč a muže z Berouna vyženou ženy s vidlemi a loučemi v rukou. Muž neztratil svou tvář, vytáhl z peněženky tisícovku: "A proto ti nekoupím jeden, ale DVA!" Situace byla zachráněna, a už byl u stánku zase běžný ruch.

Kvašák jsem koupila, a taky hrnek, a ještě malej hrnek, a ještě ptáčky na provázku na pověšení na strom a dárky a solničku s pepřenkou, a taky mísu na ovoce. A takhle tam šíleli všichni .. a jestli neumřeli, tak tam nakupují dodnes.

Takže tak,

Vaše Helga