To ti holila i... ?

Zdenda nastupuje do nemocnice. Má sice z operace strach, ale snažím se na jeho plánovaném pobytu hledat pozitiva: Budeš mít kolem sebe mladý sestřičky, nebudeš se muset zvedat na malou, všechno půjde hezky do pytlíčku u postele.. Netváří se moc nadšeně, ale ví, že nemá na výběr. Nechávám ho tam a následně probíhá následující komunikace přes whats up:

Zdenda: Zítra jdu na řadu jako první hned ráno v 9 hod.

Helga: To je dobře, aspoň budou mít ještě čistý nástroje

Z: Byla tu sestra, oholila mě od břicha až po stehna, celkem mě poškrábala.

H: To ti holila i .. ? Mrcha!

Z: Jo

H: Dostane po držce, nemá tě tam co holit a ještě tě škrábat!

Po operaci:

Zdenda posílá ztrápené selfíčko s hadičkama a sluchátkama na uších.

H: Prosím tě selfíčka se dělají zvrchu a špulí se u toho pysk, ty se fotíš odspodu a nic nešpulíš, nejsi správná puberťačka.

Z: No ještě se to učím.. Prý si budu píchat něco na ředění krve, spoléhám na tebe.

H: Uááá, já která mám panickou hrůzu z jehel? Ok, ale nebudu se na to dívat, prostě ti to někam bodnu.

Z: To asi ne, abys mi to nepíchla do jizvy. To si to radši píchnu sám.

Navštěvuji ho každý den na jipce, sledujeme všechny ty kabely a hadičky co z něj vedou, překecám ho aby na chvíli zadržel dech, jestli přiběhne sestra, nikdo nepřiběhnul.

Už je doma, čeká ho další onkologická léčba, snažíme se s tím srovnat. Prostě to musíme nechat plynout a neztrácet humor. Jak člověk ztratí humor, ztratí život.

A tolikrát omílaná fráze o tom jak je zdraví nejdůležitější, opravdu je. Nejhorší je, že si to člověk uvědomí, až když to musí řešit. Máme velké předsevzetí, přestáváme řešit hovadiny, začínáme žít.

P.S.: Zdendovi najednou hrozně chutnají moje nevalné pokrmy, pozitivní dopad nechutné nemocniční stravy, snad mu to vydrží aspoň měsíc.