Žuch!

Byla jednou jedna kartářka, ráno svařila pár žabích bobků jako čaj, posnídala levitující krajíc chleba a jala se přijmout prvního hosta. Ano, prvním hostem jsem byla já. Já nevěřící na tyhle žvásty. Pravda, trochu mě překvapil levitující bochník nad kuchyňskou linkou, ale to se dá vědecky vysvětlit -místo s narušenou gravitací, je jich na světě několik. Co mě prý trápí. Říkám jí, že mě rozhodně nic netrápí, že jsem přišla jen zjistit, jak je to s těmi nadpřirozenostmi. Žena mě vzala za ruku, upřeně se na mě podívala. V tu chvíli něco žuchlo. Byl to bochník. Přestal levitovat. Ahá dámičko, tak jsme dokouzlily, co? Říkám si pro sebe. Ale v tu ránu se se mnou začala posouvat židle, nejdřív jen lehce, poté začala levitovat a to dokonce i se mnou! To se dá vědecky vysvětlit, říkám si. Místo s narušenou gravitací, je jich na světě.. Žena se dala do smíchu, volala na mě ke stropu: takhle je to s těmi nadpřirozenostmi! Takhle! Cha cha cha!!! Probouzím se, samozřejmě to byl jenom sen, nic takového se vůbec nestalo.. jdu se nasnídat.. něco bouchlo.. na linku spadnul bochník chleba.