Cyberhero

Výhodou práce ve velké firmě je to, že ať chcete nebo nechcete, jste důkladně proškoleni o rizicích útoků hackerů. Jak to u nás dělají? Posílají namátkově e-maily, které vypadají jako seriozní oznámení HR oddělení, IT oddělení, různé požadavky na obnovu hesla atd.  Kdo klikne na odkaz, skočí na špek,  dostane okamžitě za odměnu dlouhé on-line školení. Kdo vydrží a všechny e-maily prověřuje a nekliká na všechno, obdrží gratulace

 "You are a Cyberhero"

Ano, skromně to přiznám, i já jsem se dostala do nepočetných řad kybernetických hrdinů a cítím svou občanskou povinnost šířit své znalosti a dovednosti vám pohanským #klikamnavšechno maniakům.  Zní to namyšleně a mnozí právě teď přestali číst, a dobře vám tak, nechť vás hackeři vyhledají a pošlou falešnou poukázku na Rayban brýle zdarma kterou pak nevědomě budete šířit dál.

Tento článek mám rozepsaný už hodně dlouho, mezitím mi na whatsapp přistály od dvou kamarádek dvě lákavé nabídky soutěží. Protože jsem cyberhero, odkaz jsem nechala být a napsala šiřiteli, ať si zkontroluje aplikace a stažené soubory v mobilu. Odkliknutím soutěže a vyplněním pár údajů k účasti se vám nainstaluje do mobilu aplikace, která umožní komukoli se dostat k vašim datům. A to je pro mě docela strašidelné, v mobilu mám snad všechno, od karty do Kauflandu po internetové bankovnictví a představa, že by někdo za mými zády použil mojí Kaufland card mě děsí.

Děsí to i vás? Kdokoli může vybrat Vaši slevu na věrnostní kartičce, mrknout na váš účet, anebo si vás natočí v choulostivé situaci a pak vás bude vydírat. Mě to děsí. Proto neklikám. Neklikejte i vy. Buďte cyberhero. 

Vaše Helga

Měsíc v kostce

Pořád si po home officu nemůžu zvyknout na kancelář, na lidi. Chodíme teď 3 dny práce 2 dny home office, je to takový hezký balanc a moc se mi to líbí. "Tak jsme zase tady" Zdravím se s kolegy, plachost v jejich výrazech vzbuzuje obavu, aby se při pozdravu nerozprchli jako srny. Vyhodím rok prošlé ovesné vločky z šuplíku a nechávám se příjemně roztěkávat různými zvuky kanceláře, kterým jsem odvykla. Při prvních soustech v kantýně si vzpomenu, proč jsem si do práce nosila vlastní jídlo. Najednou je to všechno zpátky, je to nové a přece staré. 

Zora nám oznámila, že po prázdninách kluci ze třídy dorazili s úplně zmutovanými hlasy, ach to dospívání. 

Instalovali jsme do dveří kočičí dvířka. Hlavním důvodem bylo to, že nechceme už dělat vrátné kocourovi. Zdá se, že kočky v okolí to brzy prokoukly a stali jsme se oblíbenou kočičí restaurací. Teď už víme, proč se prodává ještě dražší varianta dvířek s čipem který pustí jen tu jednu vaši kočku. Ponaučení pro všechny, kteří plánují kočičí dvířka, kupte dvířka s čipem. Vyplatí se to. To co jsme ušetřili, už jsme utratili za  enormní spotřebu granulí.

Pochcípaly mi rybičky, koupila jsem krevety, šneka a dvě mušle. Mušle se zahrabaly do půdy, šnek a krevety se schovali za rostliny. Aneb jak utratit 750 Kč za nic. Okolo akvária mlsně přechází kocour a Zdenda. Kocour by je sežral hned, Zdenda odměřuje, jestli už mají krevety jateční velikost.

Během homeofficů jsme si doslova odrovnali kávovar. Zdenda už dva měsíce sjíždí youtube videa s recenzemi kávovarů a mlýnků. Neuvěřitelné, jakou vědu z kafe dokážou lidi udělat. Propadl tomu dokonale, dokáže hodiny vyprávět o beztlakovém porta filtru,  Demonstrativně jsem si uvařila turka. Když jsem ho vzkřísila, prohlásil, že jsem barbar.

Když už mě asi potřetí v centru osloví divný mladík v mikině, že vybírá na hendikepované lidi, dojde mi trpělivost a upřímně mu sdělím svou domněnku, že je to podvodník. Naštve se. Je to divná doba, 9 z 10 pouličních výběrčích charity jsou podvodníci. Říkal to Janek Rubeš, nebo něco podobného říkal. A co řekne Janek, to je pravda pravdoucí. Chtěla jsem být kladenský Janek.  Tenhle výběrčí  byl zrovna asi pravý, později si proklepnu na internetu nadaci a jeho povolení. Ach jo. Žena zákona se zmýlila. Poslala jsem odpustek na účet charity, karma vyčištěna, žijeme dál. Kvítek byl se mnou a nezapomněl tento hanebný čin sdělit hned druhý den ve škole.

Takže pracuju, restauraci pro kočky provozuji, pěstírnu krevet jsem založila, mám doma rodícího se kafe-nácka a příště si nejdřív charitu ověřím, než ji pošlu do hajzlu a jak jste se měli vy?

Takže tak,

Vaše Helga 

 

Naše kočičí restaurace, vlevo návštěvník, vpravo Pošuk

Helga-Gump krevetí farma

Aspoň trochu dobrá dovolená

Risk nebo zisk, motto letošní dovolené. Po zkušenosti z tureckého davového šílenství už nevybíráme žádné přelidněné oblasti, ono se to i hodí. Letos zvítězilo Lago di Iseo v Itálii.  Ubytování jsme vybrali jen tak hala bala s pocitem, že stejně nikam nevycestujeme. Hala bala znamená v překladu, že jsme nezkontrolovali na fotkách kvalitu postelí a vzdálenost nejbližšího kostela a to nikoli z důvodu potřeby pravidelného množení a modlení. Při příjezdu nás uvítalo mocné bití zvonů ve 100 metrů vzdáleném kostele doprovázené romantickou zvonkohrou. A následujích každých 15 minut po deset dní, v noci každých 30 minut. "Ne, zase kostel." Podlomila se nám kolena. U kostela jsme bydleli ve Slovinsku a bylo to peklo. V noci jsme měli tedy na spojené matraci při souboji o jednu deku mnoho chvil na polemizování o  funkci zvonů, náboženství a duchovna v 21. století.  Chtěla jsem se rozepisovat na téma krás Itálie, přiložím pár fotografií na konci, ale se Zdendou jsme si slíbili, že do příštího léta sepíšeme seznam věcí, na které musíme dát pozor, aby rodinná dovolená aspoň jednou nebyla taková tragédie. 

Seznam pro dokonalou dovolenou:

- Kostel/Mešita a jiné náboženské stavby nesmí být blíže než 500 metrů ubytování (v některých zemích jako je třeba Itálie a Polsko téměř nesplnitelné)

- Na fotkách ubytování se ujisti, že postel nemá spojenou matraci a společnou přikrývku. Když to nezkontroluješ, tak v noci opatrně uléhej na svou polovinu, neboť při prudkém žuchnutí do postele můžeš katapultovat partnera  šikmo do výšky a na zem.

- Pokud se u ubytovatele vyskytují kočky, psi, králíci a jiná zvířata, nehladit. Kočičí blechy jdou na člověka. Blechy se špatně hledají. Použité oblečení dej preventivně do mrazáku a doufej, že tu havěť nedovezeš domů.

-Pokud sebou bereš rodinné příslušníky, zejména děti, choď na túře dostatečně rychle, abys neslyšel jejich nadávání. 

- Ujisti se, že v ubytování je velký mrazák, na to oblečení, popřípadě na rodinné příslušníky. 

- To, že bydlíš blízko jezera, ještě neznamená, že nepojedeš autem půl hodiny k nejbližší pláži. Mysli na to při výběru ubytování.

- Kup pořádný repelent, přírodní repelenty nefungují. Jediná funkce přírodního repelentu na olejové bázi tkví v tom, že z člověka vytvoří živoucí mucholapku, drobkolapku, pracholapku atd.  Vem sebou jedovaté repelenty, protože pro cizí komáry jsi exotická specialita. Italští komáři mají vlastní mafii, kterou přes den prostě neobjevíš, v noci útočí v gangu.

- Svačina 4x obložená houska+ půl kila mrkve+ půl kila meruněk+ plněné croissanty je málo.

- V Itálii je víc tureckých záchodů, než v Turecku. Turecké záchody šplouchají a rozprašují i v Itálii. Přibalit holínky bez ohledu na cílovou zemi.

Uvítám další tipy zkušených i nezkušených cestovatelů, čeho se máme vyvarovat. Týká se samozřejmě cestování kamkoli i po Čechách.

Takže tak

Fotky viz níže

Vaše Helga

"Mami já vyfotím toho daňka, půjč mi mobil"

Espresso silné tak, že by se dalo krájet

V baru jsme při zápasu DK:CZ seděli sami s dvěma Dány, normálně mě fotbal nezajímá, ale jak máte protivníka přímo před sebou, fandění se dostaví samo.

Piramidi di Zone, zajímavé útvary vzniklé erozí, super místo, a místní raději sedí v kavárnách než jezdit do přírody, na výletech jsme nikoho nikdy nepotkali, akorát jednou další českou rodinu.

Výlet na Lago di Garda - Sirmione

Postřehy ze Sapy

Mnoho jsem toho slyšela, ale ještě nikdy nebyla v Sapě. Sestra se nabídla, že mi udělá průvodkyni, Zora se v rámci dámské jízdy přidala též. Zastrkávám si telefon do držáku na nápoj, protože v autě je držák na mobil, který jsem se rozhodla z rozmaru ignorovat. Přijíždíme a hledáme místo na zaparkování, projetím bránou Sapy končí veškerá pravidla silničního provozu, jako bychom projely portálem ze sci-fi filmu a ocitly se ve Vietnamu. Totální dopravní kolaps. Ozve se zvláštní pípání z mobilu, na obrazovce v autě se objeví něco jako "emergency" a mobil začne houkat jako alarm. Před námi projede muž na kole s klasickým asijským kloboukem na hlavě a v ruce na tácu balancuje pět mís s polévkou. Snažím se vykličkovat ze zácpy a někde nouzově zastavit, mobil vytáčí 112. Panikaříme v autě, křičím "vypněte to!", bušíme prsty na obrazovku, hlídám abych nebourala.  Telefon na druhé straně přijme pohotová dispečerka připravená zachránit lidské životy, já řvu do telefonu, že se hrozně omlouvám za tento nejapný omyl, pokládám. Volá vyděšený Zdenda, přišla mu sms, že jsem v nouzi. Totiž abych to vysvětlila, při dlouhém podržení tlačítek mobilu na obou stranách se spouští alarm a vytáčí se tísňová linka. No a to právě umí držák na nápoje. Je to šikovná věc a vsadím se, že až to budu opravdu potřebovat, tak si na to ani nevzpomenu. 

Konečně jsme zaparkovaly, vydýcháváme šok. Zastavuje nás mladík jestli nechceme adidas oblečení, zaručeně pravé samozřejmě. Nechceme. Korzujeme, divíme se, nakoupíme nějaké asijské potraviny, a ochutnávám vietnamskou kávu. Je to vlastně kafe se salkem, a protože mám ráda i kafe i salko, vůbec mi ta chuť nevadí, je to takový dezert a káva v jednom.

Samozřejmě stejně jako v domovině, jde zde hygiena a pořádek stranou, říkám si, že ten oběd nás buď neskutečně posílí, nebo úplně složí. V míse vlevo  výše byly vařené vnitřnosti, dost by mě zajímalo, jak je dál upravují.  V tomto obchodě jsme koupily dračí ovoce, jedla jsem prvně v životě. A nalákaly nás smažené sladké rýžové koule, ne, nechutnalo nám to nikomu, dovezla jsem ještě domů, zkusili, nechutnalo, vyhodili. V tom je ta záludnost, některá jídla vypadají lépe, než chutnají a naopak.

Zora škemrala, že by chtěla bubble tea, že ho měla před 4 lety jako malá, když byl ten velký boom, teď už tento nápoj žije asi jen v Sapě, ale zato totálně vytuněný různými želé kostkami, nudlemi, pudingy, radši jsem nezkoušela.

V areálu jsou kadeřnictví, doktoři dokonce i škola. Zde je prodej ryb.

Toto bylo jediné čisté místo, tipla bych konání svateb a oslav.

Sem zřejmě dojel ten pán na kole s polévkami na tácu, kolo zaparkované, polévka rozjedená.

Architektura, plech přibitý na jiném plechu přibitý na vlnitém polykarbonátu, tady podepřené, tady vycpané, drží to silou vůle, nechápu jak.

Tržnice mě překvapila, pamatuju si vietnamce v devadesátkách, každý prodával tak nějak všechno, od té doby se začali specializovat, takže co stánek, to čistě jeden druh zboží. Stánek s klobouky, vedle stánek s tepláky, vedle šaty. Pěkně přehledně, zde je obchod s plyšáky:

Zákoutí a temné uličky:

A na závěr dvě videa, provoz u bistra, kde jsme si daly oběd:

A malí krabíci, to fakt nevím, co na tom jedí, samá noha, samé klepeto. 

Nemůžete-li cestovat, jeďte na výlet do Sapy, zážitek je autentický, domluvíte se a není tu tropické vedro a vlhko jak ve skutečném Vietnamu, podpoříte místní mafie, obchod s drogami a můžete už jen spekulovat nad tím, jaký druh masa jste právě měli v bun bo nam bo. A když se pak vrátíte domů a jdete na procházku, tak už se zas tak moc neročilujete, že sem tam leží na zemi vajgl a v lese se válí roušky.

Takže tak.

Vaše Helga

 

O hovně

Po dlouhé době se mi ozval můj výživový exporadce, že možná přišel na kloub mojí záhadě  (sportuju, jím dobře, ale pokles váhy se zastavil). Jestli prý mám v pořádku střevní mikroflóru. Podle nejnovějších průzkumů stojí za všemi lidskými neduhy mikroflóra.  Pustila jsem si přednášku Radkina Honzáka a Radkin to taky říkal. A když to říkal i Radkin, tak na tom musí něco být. Střeva jsou druhým mozkem. Je třeba o ně pečovat. Po dalších mnoha rešerších na odborných stránkách jako bleskprozeny.cz a idnes.cz jsem ubila myšlenku, že je to jen tahání peněz z lidí a šla do toho. Výsledek bude jasný, podle Radkina jsme si všechny bakterie vybili antibiotiky a průmyslově zpracovanými potravinami. Dostanu pár probiotik a začnu zázračně hubnout. 

Jak to probíhalo.  Ano, odebírá se kousek toho, co si myslíte. O velikosti lískového ořechu, ani víc, ani míň. Překvapila mě sofistikovanost celého procesu, i tak ponižující a nechutná akce se rázem proměnila ve vědecký výzkum, toaleta se proměnila v laboratoř a s doslova zatajeným dechem jsem provedla co se provést mělo. Akce musela proběhnout zcela tajně, Zora by už asi zájem nejevila, ale jakmile by Kvítek zjistil, že dělám takovou zajímavou věc bez něj, bylo by zle. 

Objednala jsem si odvoz vzorku kurýrem. Bála jsem se že přijede "diskrétní" vůz s nápisem ve stylu "vaše ho.na, naše radost", naštěstí to bylo jenom GLS bez podružných nápisů.  Předání proběhlo rychle, bez očního kontaktu a zbytečných slov, snažila jsem se tvářit ležérně,  že odesílám rtěnku nebo parfém. 

One month later..

Se zatajeným dechem otevírám výsledky, zřím jak moc mrtvé jsou mé útroby, kolik peněz ještě zasyčí v průmyslu s potravinovými doplňky a hle, padá mi myš z ruky: "Váš lacto-bifi věk je 0-1 let"  Jinými slovy mám bakterií na rozdávání, tímto nabízím svůj materiál pro případné zájemce, protože prý frčí i transplantace stolice, kdy se nezdravému jedinci transplanují ehm bakterie zdravého jedince. 

Radost z výsledků a hrdost na mé nové kámoše bakterie se mísí se zklamáním, že prostě musím bojovat sportovat a nežrat dál, zázraky se nekonají. Ale musím přiznat, že si kvasím zeleninu a piju kefírové mléko, asi to k něčemu fakt je. 

Takže tak,

Stolici a kvašení zdar,

Vaše Helga

Není svišť jako sysel

Asi pět kilometrů od našeho bydliště se nachází malé letiště. Jedná se tedy o ideální trasu pro  vycházku. 

Před pár týdny jsme zjistili,  že na letištní ploše žije mnoho svišťů, postávají nad svými norami jako surikaty.  Bohužel mám u sebe jen mobil, ale i tak natáčím ten kousek přírody a rozesílám  videa příbuzným. "Je to sysel" odpovídá mi otec. Tímto děkuji kapele Chaozz, která vymyslela píseň "Svišti na golfovém hřišti", tomuto bludu jsem věřila dodnes.  

Sysli na letišti

Svišti na golfovym hřišti

Později vyprávím doma můj hajlajt dne, týdne a možná i měsíce. Absolutní nezájem všech mi ale nevezme nadšení a druhý den beru zrcadlovku s tím nejdelším objektivem, abych sviště, teda sysly  mohla navždy zvěčnit a hezky zblízka. Představuju si, jak ležím v letištní trávě jako reportérka National Geographic a čekám na ten správný moment, úhel a světlo. Těším se. Po pěti kilometrech rychlé chůze se přede mnou rozevře zelená letištní plocha. Sysli nikde. Kromě dvou seniorů, kteří roznáší syslům mrkev a jinou kořenovou zeleninu na přilepšenou nic. Ani syslí chlup.  Vyfotím si seniory a letadlo. Cestou domů lovím objektivem ptactvo v lese, nic moc, zpívají hlasitě, ale nejsou vidět, připomíná mi to snahu najít v cikádu v Řecku. Naše ptactvo to jsou takové naše cikády. Jednu pěnkavu jsem akorát našla.

Pěnkava obecná

A dnes nastává další pokus. Kvítek odtržen násilím od počítače, svačina zabalena. Své nadšení jsem přenesla trochu i na něj, protože si bere dalekohled, aby ta nebohá zviřátka utlačovaná  letadly mohl také sledovat. Po hodině přicházíme na staré známé místo. A světe div se. Nic. Sysli zalezlí. Senioři zalezlí. Sem tam proletí letadlo. Nuda. Aspoň máme to jídlo, protože bez jídla by to byl pro Kvítka už totální propadák. Cestou opět lovíme v lese, ale Kvítek si zapomněl brýle, takže spíš asi dělá, že se dívá, ale moc toho chudák nevidí. 

Cestou z letiště, kvíz najdi Kvítka, dělali jsme testovací fotku s novou maskáčovou soupravou

Co o syslích říká Wikipedie? 

"Sysel je denní zvíře. Hloubí si nory, ve kterých spí. Vyskytuje se na místech s trvale nízkým travním porostem, aby měl přehled o blížících se predátorech. Díky tomu si často k životu vybírá travnatá sportovní letiště nebo golfová hřiště.

Sysel je kvalifikován jako kriticky ohrožený druh (C1) a podléhá ochraně z celoevropského hlediska (dle zákona č. 114/1992 Sb. a vyhlášky č. 395/1992 Sb.)."

Dobře, takže denní zvíře, už jsem začala mít podezření, že kladenská odnož syslů bude nějaká "night club" verze, paří v norách a na povrch vylézá jen pro mrkev přidělenou místními seniory. 

O dalším vývoji lovu syslů vás budu informovat, jelikož se k tomu momentálně upíná celá podstata mé existence. Chcete unikat realitě? Hledejte sysly. 

Syslům zdar a svišťům též

Vaše Helga

Test najdi srnku, maskovaná je tedy o dost lépe, než Kvítek

Sběratel kroků

Chlubím se své sestře svým narozeninovým dárkem. O věku jsem se zmínila zde,  Přála jsem si hodinky. Nejsou to ale obyčejné hodinky, jsou ručičkové a zároveň na pozadí velmi chytré, dá se dokonce říci i inteligentní. Jak to sestra viděla, začala shánět něco podobného, od koupě chytrých hodinek ji prý doposud odrazoval jejich výhradně sportovní vzhled a černý displej. Teď máme obě prudce elegantní a chytré přístroje a zjistily jsme, že se můžeme propojit přes aplikaci Garminu a vzájemně se vyzývat a soutěžit v počtu nasbíraných kroků.

Vypadají, jako úplně obyčejné ručičkové hodinky..

.. ale jsou velmi mazané

Zleva: Nové hodinky Garmin vivomove Style, chytrý náramek Mi band a moje úplně nejstarší hodinky na měření tepu Sigma. Zachyceno při testování měření tepové frekvence.

První výzva vytvořena. Zatím jen na víkend.  V pátek společně ještě vyrazíme na kalibrační procházku a sledujeme si vzájemně tepové frekvence. Vypadáme obě jak idioti, mobil v jedné ruce, druhá  ruka s  hodinkami skrčená před obličejem. Při stejném tempu jsem já už dávno v infarktozóně, jí hodinky hlásí, že odpočívá. Párkrát se proběhne, aby trochu vyšvihla tepovku aspoň do spalovací zóny. Moje hodinky jsou v červených číslech, až se bojím, aby se tajně nespojily přes mobil se záchrankou. 

Pak si porovnáme míru stresu v zaměstnání, zde zase vítězím já. Zatímco ona je ve stresu v podstatě pořád, já při práci odpočívám, podle hodinek to vypadá na hezkých osm hodin relaxu, jediné výkyvy do extrémních hodnot jsou v momentě, kdy zadávám Kvítkovi práci na domácí školu a když ji pak po dvou hodinách vyžaduji. 

Je sobota ráno, výzva začíná. V sobotu  jsem zmákla velmi dlouhou procházku, už to vypadá, že vyhraju. V neděli mi přistane na chatu (čti "četu", nejedná se o rekreační objekt) zpráva:

"Dneska mám "restday" (u dnešních třicátníků oblíbené cizí slůvko pro odpočinkový den), tak to asi vyhraješ."

Tuším, že restday u mé sestry znamená, že nepoběží dvacet kilometrů, ale ujde jen deset, takže se i tak snažím nachodit co nejvíc, abych měla výhru jistou. Zdenda sestru odpoledne potkal v našem městě, ačkoliv bydlí v přilehlé vesnici vzdálené minimálně 4 km, šla pěšky, žádný restday se nekonal. Píšu jí rozzuřeně:

"Špinavá hra!"

Běhám po domě, a dívám se ven, leje jak z konve a kdo mi zaručí, když teď v osm večer nachodím pět tisíc kroků, tak ona nepůjde v noci ještě můj náskok stáhnout. Kašlu na to, vzdávám se, vyhrála.

Víkend byla zkouška. Nyní máme měsíční výzvu a zjišťujeme,jak moc jsme obě chorobně soutěživé. 

Včera jsem pochodovala na místě, když jsem se sprchovala, dneska jsem pochodovala na místě, když jsem vařila. Večer v Lidlu na nákupu jsem záměrně objela s vozíkem všechny regály dvakrát, každý krok se počítá. Zatímco jsem stála s vozíkem ve frontě, pochodovala jsem lehce s nákupním vozíkem sem a tam, tudíž jsem nabízela střídavě prostor lidem, kteří chtěli projet skrz frontu k jiné pokladně, taková živoucí závora. Mezi projíždějícími byl i malý starší Vietnamec. "Děkuju pany." Po zaplacení se ke mě hrne a podává mi hrst lepíků (promoakce v Lidlu, k nákupu veleúspěšné miniatury ovoce a zeleniny). "Pany, máte těti?" Kývu, děkuji a raduji se z přírůstku do sbírky.  Trojitá výhra, mám asi třicet kroků navíc, deset lepíků a ještě dobrou karmu za pouštění tolika lidí, kdo se nikdy nepokusil projet skrz frontu, neví o čem mluvím. 

Od našich vím, že ségra schválně chodí sem tam po baráku, tak jsem jim řekla, ať jí neprozrazují, že jsem k nim přišla pěšky (6,4 km, 9900 kroků jedna cesta ou jé). Těš se ségra, tentokrát tě roznesu na kopytech!

Chůzi zdar.

Vaše Helga 

Tulipány moje nejoblíbenější, narozeniny v březnu to je prostě klika.

.. někdo se chodí jenom projít, ale já sbírám kroky

Takhle se se Zdendou zlobíme, v kalendáři se posmíváme vzájemně svému věku, naštěstí jsem to včas uvedla na pravou míru. On je o pět let starší, takže já se vždycky směju víc od srdce, u něj už je to jen takové hořké postesknutí maskované posměchem.