neděle 27. června 2021

Postřehy ze Sapy

Mnoho jsem toho slyšela, ale ještě nikdy nebyla v Sapě. Sestra se nabídla, že mi udělá průvodkyni, Zora se v rámci dámské jízdy přidala též. Zastrkávám si telefon do držáku na nápoj, protože v autě je držák na mobil, který jsem se rozhodla z rozmaru ignorovat. Přijíždíme a hledáme místo na zaparkování, projetím bránou Sapy končí veškerá pravidla silničního provozu, jako bychom projely portálem ze sci-fi filmu a ocitly se ve Vietnamu. Totální dopravní kolaps. Ozve se zvláštní pípání z mobilu, na obrazovce v autě se objeví něco jako "emergency" a mobil začne houkat jako alarm. Před námi projede muž na kole s klasickým asijským kloboukem na hlavě a v ruce na tácu balancuje pět mís s polévkou. Snažím se vykličkovat ze zácpy a někde nouzově zastavit, mobil vytáčí 112. Panikaříme v autě, křičím "vypněte to!", bušíme prsty na obrazovku, hlídám abych nebourala.  Telefon na druhé straně přijme pohotová dispečerka připravená zachránit lidské životy, já řvu do telefonu, že se hrozně omlouvám za tento nejapný omyl, pokládám. Volá vyděšený Zdenda, přišla mu sms, že jsem v nouzi. Totiž abych to vysvětlila, při dlouhém podržení tlačítek mobilu na obou stranách se spouští alarm a vytáčí se tísňová linka. No a to právě umí držák na nápoje. Je to šikovná věc a vsadím se, že až to budu opravdu potřebovat, tak si na to ani nevzpomenu. 

Konečně jsme zaparkovaly, vydýcháváme šok. Zastavuje nás mladík jestli nechceme adidas oblečení, zaručeně pravé samozřejmě. Nechceme. Korzujeme, divíme se, nakoupíme nějaké asijské potraviny, a ochutnávám vietnamskou kávu. Je to vlastně kafe se salkem, a protože mám ráda i kafe i salko, vůbec mi ta chuť nevadí, je to takový dezert a káva v jednom.



Samozřejmě stejně jako v domovině, jde zde hygiena a pořádek stranou, říkám si, že ten oběd nás buď neskutečně posílí, nebo úplně složí. V míse vlevo  výše byly vařené vnitřnosti, dost by mě zajímalo, jak je dál upravují.  V tomto obchodě jsme koupily dračí ovoce, jedla jsem prvně v životě. A nalákaly nás smažené sladké rýžové koule, ne, nechutnalo nám to nikomu, dovezla jsem ještě domů, zkusili, nechutnalo, vyhodili. V tom je ta záludnost, některá jídla vypadají lépe, než chutnají a naopak.



Zora škemrala, že by chtěla bubble tea, že ho měla před 4 lety jako malá, když byl ten velký boom, teď už tento nápoj žije asi jen v Sapě, ale zato totálně vytuněný různými želé kostkami, nudlemi, pudingy, radši jsem nezkoušela.


V areálu jsou kadeřnictví, doktoři dokonce i škola. Zde je prodej ryb.


Toto bylo jediné čisté místo, tipla bych konání svateb a oslav.


Sem zřejmě dojel ten pán na kole s polévkami na tácu, kolo zaparkované, polévka rozjedená.


Architektura, plech přibitý na jiném plechu přibitý na vlnitém polykarbonátu, tady podepřené, tady vycpané, drží to silou vůle, nechápu jak.


Tržnice mě překvapila, pamatuju si vietnamce v devadesátkách, každý prodával tak nějak všechno, od té doby se začali specializovat, takže co stánek, to čistě jeden druh zboží. Stánek s klobouky, vedle stánek s tepláky, vedle šaty. Pěkně přehledně, zde je obchod s plyšáky:

Zákoutí a temné uličky:

A na závěr dvě videa, provoz u bistra, kde jsme si daly oběd:

A malí krabíci, to fakt nevím, co na tom jedí, samá noha, samé klepeto. 


Nemůžete-li cestovat, jeďte na výlet do Sapy, zážitek je autentický, domluvíte se a není tu tropické vedro a vlhko jak ve skutečném Vietnamu, podpoříte místní mafie, obchod s drogami a můžete už jen spekulovat nad tím, jaký druh masa jste právě měli v bun bo nam bo. A když se pak vrátíte domů a jdete na procházku, tak už se zas tak moc neročilujete, že sem tam leží na zemi vajgl a v lese se válí roušky.

Takže tak.

Vaše Helga



 

12 komentářů:

  1. My jsme tam byli před hodně lety, ale dodnes si pamatuju na nějaký sušený plachty kůže a snad sušený chobotnice?, který se pohupovaly ve vánku nad jedním stánkem. A ťukla mě ta fotka "prodej ryb", to si pamatuju - jen mi to přišlo spíš jako rybí kompot:)Rozhodně zajímavý, špatně nám nebylo. Jo - a po návštěvě Vietnamu bych jen připodotkla, že na pravém saigonském trhu se prodává maso na zemi jen na mokrých hadrech a od stánku se nikdy neodchází (v případě malé potřeby si prodejkyně jen čupne). Takže ještě je co dohánět:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. takže říkáš, že Sapa je slabý odvar? I tak to byl silný zážitek :-)

      Vymazat
  2. Na zážitek Psice nemám, ale kdysi v dávnověku jsme otevírali obchod v pěkném Oc, kde byla žrací zóna. A se světovými ff tam otevírali i vietnamci. Šla jsem zázemím a u nich dveře otevřené a na ještě neuklizené podlaze seděla paní - na zemi horu kuřat a ty sekala mačetou na díly na jinou hromadu. Hned jsem věděla, že i v případě smrti hlady, tak od nich nikdy nic. pozn. i když.. taky jsem viděla u české zmrzliny utírat hadrem na podlahu poličku nad plnými vaničkami s vhozením obsahu do zmrzky.. takže ani zmzku.. ") Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. takových příběhů znám spoustu, známá byla v továrně na ovesné vločky, od té doby nejí nic s ovesnými vločkami, prostě já říkám nějaká ta přirozená imunizace musí být :)

      Vymazat
  3. V Sapě jsem byla dvakrát, ale i tak moc díky za velmi trefný článek :-D.

    OdpovědětVymazat
  4. Půvabné :-D Sapa je opředená tolika legendami, že mám pocit, jako bych to tam znala jak své boty, přestože jsem tam ještě nikdy nebyla. Tak až budu chtít nějaký nevšední zážitek, vím, kam vyrazit!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ano a ideálně v nějakém tropickém dešti, to by dovedlo tu atmosféru k dokonalosti

      Vymazat
  5. Máme to do SAPY kousek, jezdíme tam na kole občas na večeři. Ty letní podvečery, kdy všechno utichne a my projíždíme SAPOU skoro sami, jsou velmi krásné...

    OdpovědětVymazat
  6. Dlouho jsem to měl do Sapy blízko a nikdy jsem toho nevyužil, takže počítám, že když to teď mám dál, asi to taky nevyjde :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. možná, až to budeš mít ještě dál tak snad? Říká se, že pod svícnem je největší tma.

      Vymazat