pátek 20. listopadu 2020

LEGO jako denní chléb

Dlouho jsem váhala s tímto "coming outem", ale je to tady. Jmenuji se Helga a pracuji v LEGU šest let.

Před revolucí pracovali snad všichni Kladeňáci v ocelárnách Poldi. I moji rodiče. Po směně se to hemžilo v ulicích chlápky s logem Poldi na montérkách. V jídelnách a bufetech na stojáka žmoulali rohlík a srkali polívku. Jako malou mě vzal občas táta na sváteční svačinu. Dostala jsem svůj obložený chlebíček na spodní kovové "žbrliny" vysokých stolků určené pro odložení tašek a tam jsem si pod pultem vychutnala své rychlé občerstvení. Pod pultem to chutná totiž úplně nejvíc. Mnohé to vysvětluje, například proč mám nutkání zalézat pod nejbližší stůl, když  konzumuji nějakou kalorickou lahůdku. 

Poldi propouštěla, teda vlastně asi ani nepropouštěla, ale neplatila. Spousta lidí zůstávala v zaměstnání ze setrvačnosti ve víře, že jim to hodnej Stehlík přece jednoho krásnýho dne zaplatí. Pamatuju si, jak stojím v paneláku v předsíni a sleduju tátu, jak se ráno nervózně souká do svatebního obleku, dusno, váže se kravata.  Šel na pohovor do korporátu. Stal se z něho obchodní zástupce a my se ségrou jsme se do "sytosti" nazvracely do sáčku v jeho nové služební Škodě Forman, jelikož jsme moc na cestování autem nebyly zvyklé. 

Foto z industriální části města

Netuším proč si LEGO vybralo zrovna Kladno, ale svou roli určitě sehrála vysoká míra nezaměstnanosti. Lidé zhrzeni ocelí jistě dají přednost stabilnějšímu plastu a dánským sociálním  jistotám. 

Na jižní straně města postupně vyrostly haly označené A,B,C,D. Potišťují se zde figurky a kostky, balí se stavebnice a staví  se modely pro reklamní účely. V "modelárně" právě dělám já. Kancelářskou práci podtrhuje námi již nevnímaný zvuk kladívek zatloukajících kostičky do úchvatných modelů. Některé tzv. WOW modely se musí stavět po částech a sestavují se mimo halu, protože by se do haly ani nevešly. Jo, musím říct, že v tyto okamžiky je člověk nesmírně hrdej.  

Největší model, jaký jsem kdy zažila je 15m Lego Tree postavený pro dánský LEGO House.

Teď už mi všechno přijde zcela normální a na korporátní "kulturu" jsem si snad i zvykla, ale když jsem nastoupila, nestačila jsem se divit. První věc, která mě zaujala, byly nástěnky. V LEGU není bílé zdi, která by zůstala nepopsána. Všude nástěnky. Skoro až s podivem, že nejsou nástěnky na stropech a na zemi, i když jsem si jistá, že v rámci zlepšovacích návrhů to už musel někdo přednést. Sleduje se úplně všechno. Úrazy, zpomalení, zrychlení, zastavení výroby, dlouhodobé cíle, krátkodobé úkoly, absence, průšvihy, úspěchy. A kromě tvrdých dat je zde prostor i pro pocity. Sleduje se nálada v týmech, každý tým má  na tabuli svou figurku s magnetem a posouvá jí na škále od temně rudé po zářivě zelenou. Čímž se firma tvrdě dělí na optimisty a pesimisty, protože některá oddělení se celých šest let vyskytují non stop v červené zóně, jiná v rámci sloganu z LEGO Movie "Everything is awesome" létají vysoko nad zeleným sloupcem a kdyby nekončila tabule, vylétli by až do zářivek nad ní.  

Korporátní kultura je hravá.  Někdo si odmítá hrát?  Naběhne na něj jednotka zvláštních playagentů, vrazí mu do rukou kostičky a musí je aspoň do sebe nacvaknout, a když i dál odolává, musí za trest bos chodit po náhodně roztroušených kostkách v místnosti. Kecám, ale playagenti fakt existují. Jednou za rok máme "Playday" den, kdy se NESMÍ pracovat a MUSÍ se hrát. Česká nátura samozřejmě okamžitě na nabídku hraní reaguje očmo vsloup, jako že ho teda ani náhodou nikdo nepřinutí hrát si. Střih. O dva dny později všichni nadšeně střílej mimozemšťany ve virtuální realitě a jezdí na segwayích. 

Interní časopis se jmenuje "Kostička" (překvapivě) a z kostek jsou vyrobené drobné detaily napříč továrnou, třeba rozdělovače na čajové sáčky v kuchyňce,  hodiny, obrazy. Po areálu jsou roztroušené různé sochy postavené z kostek. 

Montérkám s logem Poldinky procházejícím se po Kladně odzvonilo, ale zajdete-li po směně do jakéhokoli supermarketu, potkáte vždy hodně lidí v černo-červeném oblečení LEGO.  Postavy zůstávají, mudúr se mění.

A jestli nezkrachuje nebo mě nevyhodí, chci v LEGU zůstat až do důchodu. 

Kvízová otázka na závěr, jak se odborně v zaměstnanecké hantýrce nazývají kulaté výstupky na kostkách? 

a) legíky

b) čudlíky

c) knoby

d) klicky

e) čamrlíky

f) jau

g) cvaky


Takže tak 

Konec příběhu.

Vaše Helga 



Playday

Park v areálu továrny

Playday



umístěno v Lego House DK vyrobeno na Kladně, tenhle fešák komplet Duplo






13 komentářů:

  1. Helgo, tak to máš teda fakt práci snů :-) A moc pěkný hravý coming-outový článek.
    Ještě se k němu asi párkrát vrátím, ať to vše poberu :-)

    Jinak tipuji to osvědčené "jau"

    U nás tak po Ostravě chodívaly montérky Vítkovic a eNHáčka...

    OdpovědětSmazat
  2. Tohle mě baví. Tvoje práce vzbuzuje závist, moje zase zvracení...:-D

    OdpovědětSmazat
  3. Musím se přiznat, že při představě korporátní kultury, nástěnek všude, hodnocení nálad týmů i herního dne se ve mně pořád ještě všechno velmi živě bouří. Ale přeju ti tvoji spokojenost - ať Lego drží lépe než ocel :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. ano, původně to měl být srovnávací článek socialistického podniku vs kapitalistického vykořisťovatele, ale vzhledem k tomu, že tam chci fakt ještě pracovat, tak se nebudu pouštět do žádnejch větších akcí. Jinak pocit máš správný, je to opravdu tak, a je mi divné, že tohle ještě nikdo v postkomunistických zemích neřešil, že cokoli nám připomene první máj a minulý režim, že nám to automaticky vyvolává vzdor a odpor.

      Smazat
  4. Cvaky? A pridavam se k tichemu aaach. U nas je to sen Pizmura, ze bude navrhovat nova Lega. Kazdopadne (ne)pracovni den s nucenym hranim bych dala hned i ja!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. :D cvaky špatně! Jsem zvědavá, kdo to uhodne :-). Jo to chce asi každý dítě, na exkurzích se všichni ptají, na jakou střední mají jít, když chtějí pracovat v Legu :-)

      Smazat
  5. Knoby?
    Já se tak těším, až si dítě bude hrát s legem a kocour mu ztrácet kostičky!

    OdpovědětSmazat
  6. Páni, závidím! To znie úplne ako práca snov!
    Kiež by som aj ja a niečo také konečne natrafila :-)

    OdpovědětSmazat
  7. A já už jsem o vás slyšela. Vždycky se závistí, jak to tam máte vy perfektní a my na houby. Radši ale zapomínám... i když to lego pro dceru mě stálo dost a dost peněz :-) A veřejně tu říkám, že máte podnikovou prodejnu s levnější cenou než je v obchodech, ať ti trošku zavařím :-) :-)

    OdpovědětSmazat