Velikonoční lehárko

"Děti, mazejte na dvorek, je tam pěkně." Volám od počítače, ještě musím být chvíli "v práci", ale oni už si můžou hrát na dvorku, je tam skoro dvacet stupňů. Nechce se jim, používám strategii "vystrč a zamkni". Rozloží si na dece lego a hrají si. Aby náhodou neměli k tomu čerstvýmu vzduchu moc pohybu.

Blíží se Velikonoce, další dny vařím, peču i výlet do lesa stihneme, ale v neděli to na mě padlo. Touha nic nedělat. Tajně si vařím kafe. Po špičkách jdu na dvorek, počasí k tomu vybízí. Vzpomínám si, já už mám dva roky lehátko, ležela jsem na něm jednou. Nastal ten správný okamžik lehátko najít a pohovět si. Ležím, kniha v ruce, káva v druhé, ach jak krásné dlouhé tři minuty relaxu a odpočinku. Čtu druhou stránku napínavého thrilleru.

"Mami, co děláš?" Kvítek vykukuje ze dveří. Zvedám knihu v ruce, aby viděl.

"Aha".

Přečtu další dvě krásné stránky a vylézá znovu.

"Kde jsi vzala to lehátko?" Diví se. Vysvětluju že už jsme ho měli, ale nikdy jsem na něm neležela.

"Aha" Zalézá zpátky.

O dvě stránky později cvaknou dveře "Mami, a můžu si na to lehátko lehnout s tebou?"

"Tam se oba nevejdeme, najdi si nějakou židli". Mám celkem dobrou náladu, nastat tahle situace v jiný týden měsíčního cyklu, klid bych nezachovala. Jen si tak vždycky v duchu říkám, jen povídej, jen vyrušuj svojí unavenou matku, tvoje děti ti tohle přesně budou dělat taky, a až ty budeš velkej/velká, budete rodit děti v padesáti a to to budete teprv unavení. Hrozně uspokojující pocit. A vzpomínám si, jak jsem přesně taky vždycky vycítila, když si máma udělala kafe a už jsem otravovala. Tady to mám, kruh se uzavírá.

Zora vylézá. "Co tady děláte?"

Opakuje se zase stejný scénář. Kvítek přesně po mém vzoru usedá na židli s nápojem v ruce. Zora zmizí ve dveřích, vrátí se ve spodním prádle a volá "Balónková bitva ou jé". Relax skončil, jdu s knihou dovnitř aspoň dočíst kapitolu. Tak je to jasný, příště, až je budu potřebovat dostat ven, stačí si lehnout na lehátko. A mně je to v podstatě jedno, život s dětmi člověka naučí, relaxovat se dá i na záchodě. Dočítám tu načatou kapitolu na wc, sakra, nezamkla jsem se, cvaknou dveře, "Mami, uděláš mi uzel na balónku?" Ale jistě. Dělám uzel, balónek se vysmekne, voda mě ohodí. Věděli jste, že takhle na jaře je voda z potrubí úplně nejledovější za celý rok? Já už to vím. Osuším se, schovávám se do ložnice, tu kapitolu prostě dočtu. Venku ječí děti, štěkají psi, agresivní soused začal sprostě řvát na svoji rodinu, což podkresluje víkendový kolorit naší ulice. K dokonalosti snad jen chybí v dálce ječící cirkulárka. Dočítám kapitolu. Dneska by to nešlo. Jdu radši ven, balónky, to zní dobře. A jak jste si odpočinuli o svátky vy?

Vaše Helga