Věda jménem dětské kolo

Kolegyně z práce Ela prodává dětské kolo. Respektive je to její muž Tonda, kdo prodává kolo. Tondu znám jen z vyprávění, a vím, že je to zapálený cyklonadšenec. Koupě dětského kola od nich, to je tutovka, výhra v loterii, výhodný byznys. Můžete si být jisti, že bajk prošel několika koly výběrového řízení, zaměstnanec cykloobchodu, který jim kolo prodával, má dodnes vypálené panenky od lampy, která mu mířila do obličeje při výslechu. "Kolik váží? Dvanáct kilo? Nekecej, jaký má těžiště, přiznej to, jaký má těžiště!!!" Můžete dát ruku do ohně za to, že bylo náležitě vybráno, testováno, servisováno a vytuněno. Beru sebou Kvítka, protože kolo má být pro něj. Neměla jsem v plánu nějak kolo zkoumat, naprosto jim důvěřuju. Říkám "Díky, tak my ho berem" a podávám peníze. Ale oni ne, prý že si ho mám POŘÁDNĚ prohlídnout. Tak si ho pořádně prohlížím a odškrtávám si na fiktivním seznamu: řídítka má, šlapky má, kola 2ks, brzdy 2ks a dokonce přehazovačka tam je, barva dobrá, blatníky nemá (ale to už samozřejmě vím, že bajkeři nemají blatníky viz můj článek o bajkování)a co víc, kolo září čistotou, až by člověk pojal podezření, že na něm snad nikdo nejezdil. Kolo je skvělé, Kvítek se hrozně raduje z držáku na pití a z odrazek. Podávám peníze a chci zmizet. Nestačilo jim to. Tondovi se zableskne zlověstně v oku a už se znovu nadechuje. Nevšimla jsem si totiž výhodného těžiště kola a nablejskané přehazovačky a náležitě se dá do vysvětlování. "Fajn" a podávám peníze. Ne, to ještě nebylo vše, dostávám přednášku o flexibilním držáku na lahev, pojistce proti vypadnutí řetězu, cyklokompjůtru a o dalších vytuněných vychytávkách, jen zírám. Nikdy jsem netušila, že kromě odrazek se dá na kolo ještě namontovat tolik věcí. Děkuju jim za přednášku, jsem ráda, že Kvítek bude jezdit na závodním kousku. Ela mě jde vyprovodit ke dveřím. Kvítek testuje kolo venku a Ela mi ještě stihne se slzami v očích sdělit, že Tonda kolo včera myl ve vaně. Prý na něj jen smutně pípla "A nevadí ti, že jsem právě myla koupelnu?". Ženy cyklonadšenců to nemají lehké, ale my ostatní cykloanalfabeti máme radost, že máme v okolí cyklonadšence, kteří nám pak prodávají svoje kola. Zdravím Elu a Tondu, a pevně věřím, že článkem jsem vás neodradila od prodeje dalších vysloužilých kol do naší rodiny.

Cyklonadšencům zdar