Otevřely se knihovny. Doporučují nezevlovat po knihovně a knížky si objednat předem. Tak to dělám vlastně vždycky. Balím do tašky všechny naše knihy ke vrácení. Co to znamená, asi tři díly Deníku malého poseroutky, což je jediná literatura, kterou Kvítek bere na milost, mám za úkol přinést další díly. Přibaluji knížky Zory, která Poseroutku už má dávno v kapse a frčí na Deníku Mimoňky, prostě deníky jsou v kurzu. Moje knihy Řekni lituji- Michael Robotham - neee.. rozvláčné, přečetla jsem začátek a po několikadenním snažení a přemáhání zase konec abych věděla jak to dopadne, ty popisy na tři stránky, jak moc hustá, převalující se, studená a depresivní byla ranní mlha, to není nic pro mě, ti autoři snad závodí o to, jak tlustou knížku vydají? Je to jako poměřování camfrlíků? Tak v tom případě opravdu na velikosti nezáleží. Nebezpečná minulost - David Morell už byla o něco lepší, napínavější a dráždila mou touhu lézt do starých opuštěných baráků, tak jsem si jí splnila aspoň prostřednictvím literatury. Ovšem nejlepší moje koronavirové čtení byla Mormonka. V knihovně díky pandemii došlo k výraznému posunu organizace práce. Dříve seděly v každém oddělení dvě až tři dámy vedle sebe a nikdy jsem se nemohla rozhodnout, kterou z nich obšťastním vracenými knihami, aby se ta druhá i nadále mohla k smrti nudit. Nyní vyzbrojeny neprodyšným plexisklem, zahradními rukavicemi a rouškami, mají jedna na starosti příjem, druhá výdej, třetí sedí u vchodu a kontroluje počet lidí v knihovně a jestli si vydezinfikovali ruce. Tohoto progresu si cením, kromě toho, že to tam vypadá teď jako v bance, určitě to vyřeší životní dilema všech příchozích, kterou dámu zvolit.
Ještě jsem nikdy nečetla nic od Betty Mac Donaldové, hanba mi! Vybrala jsem "Co život dal a vzal". Překvapilo mě, že knihu mi společně s ostatními dětskými knihami předávaly dámy v dětském oddělení. Znervózněla jsem a ptám se opatrně, jestli to je knížka pro děti. Připravuju si v případě kladné odpovědi svou odpověď, že samozřejmě to mám pro děti, že milují Betty Mac Donaldovou a hned po Shakespearovi je to jejich druhá nejoblíbenější četba. Paní knihovnice si mě změří pohledem, vědoma, že knihu chci pro sebe,ujišťuje mě, že to je kniha i pro dospělé. Kvítek má s Poseroutkou smůlu, Poseroutka je do pondělí v karanténě.
Betty mě ale dostala. Už od prvních stránek se člověk neubrání širokému úsměvu a někdy se i uchechtnu a nevěřícně kontroluji datum narození autorky. 1908(nebo 1907)-1958. - Betty se dožila pouhých 50 let, kniha je souborem tří románů, které napsala téměř před osmdesáti lety! Nikdy bych nevěřila, že by před osmdesáti lety mohl někdo sršet tak nadčasovým, čerstvým a chytrým humorem a ještě v Americe. Jsem ráda, že jsem ji našla, pozdě, ale přece. Jsem zvědavá, kolik autorů mi takhle ještě uteklo? Nějaké tipy?
Takže tak
Vaše Helga
Žádné komentáře:
Okomentovat