Fenomén zahrádkaření

Jezdíme často a rádi za tchánem na zahrádku. Je to opravdu zahrádka, i když zatracuju zdrobněliny, slovo zahrada se použít nedá. Pozemek nemá víc než 400 m2 a uprostřed stojí chatička (opravdu chatička, chata je moc velká), ve které když se rozloží rozkládací gaučík na přespání, už se zde nedá stát, ale už jen ležet (ano, je to gaučík, normální gauč by se tam nevešel, uf já vyčerpávám svou roční zásobu zdrobnělin na jednom článku).

Zahrádkáři to je taková speciální skupina lidí ošlehaných sluncem a drsnou prací, která jim ale dělá velkou radost. Jsou to velcí ekologové a zrecyklují cokoli. Jakmile je něco úzké a dlouhé, šup a už to slouží jako opěrný kolík k rajčatům. PET lahve jsou hit a děsím se okamžiku, až podobně jako igelitky vymizí. Větrníky z nich vyrobené se třepotavě otáčejí na čemkoli úzkém a dlouhém. Fungují prý jako plašiče krtků a jiných potvor prý se ty vibrace od točení přenáší pod zem, což zneklidní nejednoho hlodavce či hmyzožravce. Když zafouká vítr, vypadá taková zahrádkářská kolonie jak malé Holandsko. Z pet lahví jsou vyrobené i lapače vos a sršňů. Okolo chatiček je sem tam zavěšené cédéčko na plašení vlaštovek a jakýkoli obal od margarínu, jogurtu, zmrzliny je vymyt a používán na sazenice, sklizeň ale i výměnný zahrádkářský obchod. Ano výměna na zahrádkách vskutku vzkvétá. Jedná se někdy už o dlouholeté dohody, kdy už si bez ptaní soused natrhá višně kdy se mu zamane, na oplátku nabídne meruňky nebo maliny. V nemilosti jsou ti sousedé, kteří se o pozemek nestarají a plevel z nich se přenáší na pozemky udržovaných zahrádek.

Cokoli není dost vkusné pro běžnou domácnost, odsouvá se na zahrádku, různé staré dekorace, obrázky, dřevěné masky a jiné pičičandy zdobí interiéry chaloupek. Čím více, tím lépe.

Když má zahrádkář narozeniny, obvykle uspořádá oslavu přímo na zahrádce. Zahrádkářům jsou pak z řad hostů nadělovány plastové figurky (dříve sádrové) žab, šneků, krtků, čápů na výzdobu pozemku.

Skoro to vypadá, že se svým článkem zahrádkářům vysmívám ale to je omyl! Já jsem hrdá na celý tento fenomén. Je to prostě naše, hezké české. Před několika lety k nám přijelo příbuzenstvo z Austrálie, uspořádali jsme jim prohlídku Prahy, Mělníka, Kutné Hory, na Řípu jsme byli a na závěr jsme přijeli i na zahrádku. Seděli, jedli koláč od tchýně a ani nedutali. Po několika letech se sem opět vrátili, tak se jich ptáme co za památky by chtěli vidět tentokrát. A oni že ani už nic, že už jim to stačilo, ale že by rádi zase navštívili tu malou zahrádku Zdendových rodičů. Takže přátelé, nikoli Pražský hrad, žádná rotunda, žádná kostnice..ale zahrádka!

Takže tak

Zahrádkářům zdar

Vaše Helga