Nůž z Lídlu

Baví vás žít? Tak bacha na nůž z Lidlu. No jo, máme ho taky. Utrácení, nákupy, body, nůž. "Do myčky nééé!!" řve na mě muž, když otvírám myčku že ho nechám umýt. Prý by se ztupil. Kroutím očima, ale akceptuju to.

V následujících dnech se dějí zvláštní věci. Nůž neskončil v šuplíku mezi ostatními. Je na lince na vyhrazeném místě a Zdenda něco štrachá ve sklepě. Jestli přijde s lanem a igelitovým pytlem, je to pro mě znamení sbalit děti a odjet k mamince. Naštěstí přichází jen se starým zrezlým stojanem na nože.

Nůž z Lídlu má svoje prominentní místo ve zrezlém stojanu uprostřed linky. Stojan všude překáží. Následuje několikatýdenní válka o to, kde bude nůž. Trpělivě ho dávám do šuplíku a stojan schovávám na nejrůznější místa domácnosti. On zase trpělivě stojan nachází a vrací nůž do stojanu. Vše v klidu, tiše, zdá se, že nás to oba hrozně baví.

A pak se to stalo! Nůž jsem umyla v myčce. Ano. Opravdu. Zdendovi vyběhly žíly na krku. "Uřežu ti obě ruce", cedí mezi zuby, zatímco nůž brousí, leští a vrací do stojanu. Ten nůž mu mění osobnost!

A pak se stal omyl č. 2, s nožem jsem se snažila ukrojit chleba. " Néééé" , volá můj muž, ten není na chleba! Vyskakuje mi žilka na krku: A na co teda je, na co teda je???? Blížím se šouravým krokem k muži, nůž si přehazuju z levé do pravé ruky a naopak. Vidím černě a asi vypadám zle. Děti, běžte si hrát do pokojíčku, pronáším klidným hlasem aniž bych spustila pohled z mého Pána Nožů.. A je to, teče krev, řvu, Zdenda se chechtá. Fikla jsem se do prstu.

Ponaučení? Nepodléhejte sbírání bodů v obchodech. Jde fakt o život!