V čekárně

V čekárně... k tématu týdne Blog.cz

Na schodech k čekárně jsem nehezky zakopla a nehezky nadávala. Tím jsem dala signál zubní hygienistce, že jsem dorazila. Bylo to bez čekání. Odpadlo mi zbytečné klepání na dveře. Otvírají se dveře ordinace, jdu dál. Proběhne zubní hygiena, copak hygiena.. to je špatné označení.. jsou to jatka!! Z dásní mi crčí krev, pulsují mi všechny zuby v hubě, dokonce i ty, co už tam dávno nemám. Přemýšlím že je to celkem škoda přijít o tolik krve, dala se přece darovat. Konstatuji té milé slečně, že mám ty dásně pěkně rozmr.. byť slovo nedopovím, chápe a hihňá se na mě svými stříbrnými rovnátky. Usuzuji, že je potřeba se náležitě odměnit za ta jatka.

Běžím do nejbližší parfumerie, protože jsem toho rána vystříkla poslední dávku parfému. A teď který, svěřuju se paní, že na papírku voní všechny parfémy hezky, ale jak to dám na kůži, tak mi to nevoní. To je jasný, mám si to prý nastříkat všechno na kůži. Po pátém parfému už lehce umdlívám, ale zadařilo se, jeden vybírám a pádím na poštu.

Stojím ve frontě, za sebou slyším malé dítě, jak říká mamince:

"Tady něco hrozně voní mami."

Začíná mi to docházet, to "to" jsem já. Připadám si jako obří vonná tyčinka. Táhne se to za mnou jak ten tenký pás kouře. Nejdřív se za to trochu stydím, ale po pár minutách si připadám jak Cyril a Metoděj, co přinesli písmo na Velkou Moravu. Já přináším na Českou poštu vůni. Přicházím k vám, ke smraďochům, přináším poselství vůně. Všichni dýchejte zhluboka, ať se vám roztáhnou hrudní košíčky. S hlavou vzhůru vyřizuji svůj balík a vonná tyčinka odchází z pošty.

Tak jsem to dneska přežila, popíjím večerní vínko a rozmr.. dásně pomalu přestávají bolet.

A kdo jste ještě nebyli na zubní hygieně, nečekejte, a něco hezkýho si pak kupte :-).