Dostala jsem od kamarádky skleničku domácí chilli pasty. Už při prvním otestování mi bylo v záplavě kašle a slz jasné, že se jedná o kvalitní materiál. Kam se hrabe Sriracha a chilli pasta z Lidlu, ty se ohroženě krčí v koutu lednice, přišla královna ve sklenici od hořčice. Chilli mám ráda, před rokem jsem měla tu čest vyzkoušet ten slavný, médii posléze označený jako nebezpečný, Challenge hot chip. Měla jsem z něj jen půl milimetru čtverečního, v rámci silvestrovské oslavy ve mě zmizel rychleji, nežli kamarádi z krabičky vyndali gumové rukavice, ve kterých se měl údajně konzumovat. "Mlíííkoo, mlííkoo..!!" Sípavě brečím, chrchlám, piju litr mléka (na litr bílého vína). Další hodinu to cítím, zatímco se mi v žaludku vytváří cottage cheese s příchutí chilli.
Ha, vyrobím si z pasty budapešťskou pomazánku, tím se zmírní pálivost. Povečeřím, popláču si. Druhý den, je 23. prosince a vydávám se na nákup do Kauflandu. V ovoci a zelenině mi srdce ustrne nad babičkami a dědečky ztracenými v záplavě zboží, octomilek, lidí a automatických vah. Pomáhám dědovi zvážit zelí, další babičce čtu složení dvou aviváží, abychom zjistily, co je to za vůni. Chcete dělat na Vánoce charitu? Běžte pomáhat babičkám do Kauflandu.
Cítím, že královna ze sklenice od hořčice dokonala svou cestu mým zažívacím traktem. Vyskakuje mi první kapka potu na čele, ještě odbavím paní u listového těsta, hledá pizza těsto, našly jsme a můj krok se zrychluje, svaly se zatahují, pot teče. Cesta na informace se stává únikovou hrou v reálným životě, kličkuju mezi informacechtivými seniory směr záchod. Soráč senioři, moje charitativní cesta je u konce. Parkuju vozík na bezpečném místě. Moje oči podlité krví mluví za vše a stačí jen pohled a paní na informacích mě pouští ven z obchodu. WC v Kauflandu má nový turniket. Turniket sakra! Zjišťuju na hranici atomového výbuchu. Přikládám kartu, doprčic, ověřuje se, ověřuje se, promítá se mi celý život před očima a vidím světlo na konci tunelu. Vrátka na WC se otvírají, spása, úleva. Otírám pot z čela, zakalený zrak se rozjasňuje, rozhlédnu se v kabince a zjišťuju, že už to někdo přede mnou nestihl. Anebo si jen hrál, těžko říct, zda hnědé umění na stěnách a na klice (ano, na té klice, na kterou jsem si pověsila kabelku) byla nehoda anebo záměr. Je mi to asi jedno, když jde člověku téměř o život, nějaká hnědota ho nerozhází. Říká se, že když vás pokálí pták, tak je to pro štěstí. Mám štěstí (nebo žloutenku typu A) garantované minimálně na půl roku dopředu.
A vám přeji do Nového roku, také to štěstí a zdraví i bez těch fekálních pověr.
Takže tak
Vaše Helga
 |
| Ilustrační fotografie.. z Lidlu.. nevim proč jsem to fotila |