čtvrtek 11. ledna 2018

Runtastic Helga

Nikdy jsem neuběhla ani 500 m ve škole, při dvanáctistovce jsem asi jako většina spolužaček prožila vždycky něco mezi udušením, mrtvicí a infarktem. Jenže Helga si už půl roku platí poradce, takže ho musí poslouchat. Poradce říká, že když má Helga 15 kg dole, tak má na sobě míň "závaží" tudíž se musí teď ještě víc hejbat. Rychlochůze je sice pěkná věc, ale už mi nestačí. Poradce radí indiánský běh, sto kroků chůzí, sto kroků během. Tak jo, jdu na to. Beru si sluchátka, ona ta chůze/běh není žádná velká zábava, člověk má moc času na přemýšlení o tom, kde ho co bolí, jak už nemůže a že asi brzo umře. Sluchátka černé myšlenky trochu utlumí. Prvních sto kroků rozmotávám sluchátka. Nesedřu se hned na začátku. Sluchátka jsou rozmotána. Pouštím si runtastic, protože to člověka docela motivuje, když z něho cáká pot, tečou slzy jiné tělesné tekutiny a ví, že ušel teprve 200 metrů.


Runtastic se mě snaží dalších sto kroků přesvědčit ke koupi placené verze. Nechci a už počítej zmetku vtíravej. Aha, mám povolené boty, prokrastinuju zavazováním tkaniček. Aha hraje mi blbá písnička, prokrastinuju hledáním vhodné motivační hudby. Po půl kilometru přerušované chůze můžu konečně začít s během. Hraje taková pěkná úderná píseň "když nemůžeš, přidej víc" běžím sto metrů, běžím dvě stě metrů, začínám rudnout a chroptět, naštěstí se neslyším, protože sluchátka mám našroubované až u bubínku, aby mi nevypadla a ještě mi do toho řve "zakřič prostě z plných plic" runtastic mi roboticky říká, že "jů hev burnt fifty kalorís" to je pro představu asi tak půl brambory nebo jeden jogurt, chce se mi opravdu křičet z plných plic. Nevím, co mám dělat dřív, jestli kmitat nohama, dýchat, nebo brečet. Dělám všechno dohromady. Lidi čumí, ale mě je to jedno, psi štěkají, ale já je neslyším, odezírám z jejich oslintaných tlam, že by se mi zakousli do svalnatého lýtka, které zanedlouho už jistě budu mít. Nechávám je daleko za sebou, připadám si najednou taková volná, svobodná, cítím se jako pták. Vlastně ne, tohle jsem vždycky četla od lidí co běhají, mě ale píchá na boku, odrazila jsem si patu a už mám zase povolené tkaničky. Dobrý pocit se dostavuje až teď, když sedím na gauči a jsem hrdá, že jsem se vykopala, že jsem chvíli běžela a tudíž jsem zase o kousek blíž svému cíli. A vám všem, co jste ve víru novoročních předsevzetí, přeju, aby to nebyl jen dvoutýdenní záchvěv hysterie, vydržte to, rok, dva, celý život, je to těžké, ale je to fajn.

Takže tak

Helga

16 komentářů:

  1. Parádní článek. Pobavil mě!

    OdpovědětVymazat
  2. Jsi vážně dobrá, milá Helgo.

    OdpovědětVymazat
  3. Runtastic mě taky jeden čas lákalo, ale já s sebou na běhání nerada tahám mobil, takže mě to zase rychle přešlo.
    Indiánský běh je fajn. Pravidelně jsem tak začínala vždycky, když jsem vyšla z formy - v zimě se mi prostě tolik běhat nechce, jsem trapná. Takže na jaře se do toho vždycky musím dostat.
    Indiánský běh ovšem našel svůj skon ve chvíli, kdy jsem si pořídila psa... Teda vlastně tehdy ještě ne. Bylo to v té době, kdy formule dorostla, abych ji mohla tenhle ďábelskej nápad ponouknout a pochopila, co se chce, když připravena a plna odhodlání zvolám "běž!"
    Běh pořád miluju, bohužel, už nejsem sama svým pánem a byť je to s takovým temperamentním běžcem o to báječnější, když jsem ve správném rozpoložení (to je takový to, kdy běžíš rychlostí blesku a přijdeš si volná, nespoutaná a jako pták ), ať se snažím sebevíc, jsou chvíle, kdy holt v tom úplně správném rozpoložení nejsem, nestíhám, nejsem si jistá, jestli ještě mám nohy nebo nás dobíhají někde vzadu a stačilo by za záda natáhnout plachtu a vznáším se vzduchem. Píchání v boku naštěstí už neřeším - to časem fakt přejde - jenom mám dojem, že někdy už ta rychlost není v možnostech lidských nohou - rozhodně ne, když jsou jenom dvě.
    Pořídila jsem si koloběžku!

    OdpovědětVymazat
  4. [4]: Jak jsem již psala, z důvodu strachu ze ztráty dělohy, zásadně neběhám...

    OdpovědětVymazat
  5. Vy jste měli dvanáctistovku
    Úpím závistí...
    My měli patnáctistovku
    Ale zas se musím pochválit, jednou jsem jí dala i dvakrát za hodinu tělocviku
    Poprvé to prý neplatilo, protože přece nebylo možné, abych to uběhla rychleji, než nejrychlejší spolužák...
    No a na známku z tělocviku jsem to uběhnout prostě musela. A protože neumím plavat, musela jsem někde nahonit známku, abych neskončila se čtyřkou z tělocviku
    Do dneška si pamatuju, že čas druhého běhu, toho, co počítala a měřila učitelka, byl 6:28 No, ale někdy mám pocit, že to bylo naposled, co jsem běžela.
    Tedy, pokud nepočítám to, jak jsem tuhle dobíhala těch třicet metrů na autobus...
    To byl zážitek...
    Země se třásla, já jsem se třásla, kolemjdoucí se třásli a když jsem doběhla, zjistila jsem, že se třese i řidič.
    Cccc, smál se tak, že se ještě dobré tři minuty nemohl rozjet...
    Ale stejně to nestačilo. vydýchávala jsem ještě o pět zastávek později, když jsem vystupovala...

    OdpovědětVymazat
  6. [6]: jeee my asi měli taky patnactistovku, mám ochrnute nejen nohy, ale i paměť..

    OdpovědětVymazat
  7. Já něco taky zhubla a poznám to nejen na hadrech ale i na pohybu.
    Osobně jsem ale ani jako děcko neuměla nic - lehce běhat, skákat anebo házet...
    Taková trochu diagnoza no.

    OdpovědětVymazat
  8. Nikdy jsem neběhala, možná tak na tramvaj. Teď už teda fakt neběhám, maximální zrychlím krok, a to pouze v kritickém okamžiku JInak pro Tebe pochvala, na okolí kašli, ať se dívají, co je to běh pro zdraví   

    OdpovědětVymazat
  9. Tý jo...zase na titulní stránce...
    Gratuluju, jsi fakt dobrá...

    OdpovědětVymazat
  10. [5]: tak to jsem ještě neslyšela, chechtam se tu jak blázen a hlášku použiju hned jak bude příležitost - prej ztráta dělohy!!     

    OdpovědětVymazat
  11. [11]: Měly jsme na blogu už debatu o běhání a Dorka mi napsala, že každý vypustí duši, jenom Míša vypustí dělohu...

    OdpovědětVymazat
  12. Doufám jen, že neběháš po asfaltu (chodník, silnice atd.), protože to si akorát zničíš kolena. :) Nejlepší je běhat po něčem měkčím (hlína, tráva atd.)

    OdpovědětVymazat
  13. Super článek Bude z tebe skvělý běžec!

    OdpovědětVymazat
  14. To je skvělý Držím palce, já podobný šílený nápad dostala v létě, jen teda s aplikací Sports tracker, ale je to stejné zlo. Nicméně, přes léto jsem zvládla "uběhnout" (pokud se to tak vůbec dá nazvat) 23 kilometrů

    OdpovědětVymazat
  15. Říká se: Sportem ku zdraví, ale i k trvalé invaliditě držím pěstičky aby u vás... spíš bylo... Sportem ke štíhlé postavě    .

    OdpovědětVymazat