Korfujeme

Vyrážíme na Korfu. Prosadila jsem si to. Zatímco Zdendu při výběru dovolenkové destinace strhávají dávné germánské geny do německy a anglicky mluvících zemí, u mě vítězí jih. Loni jsme cestovali po Německu, Rakousku a Švýcarech, je řada na mých touhách. Řecko mám ráda, je tam binec a pohoda, čas tam běží pomaleji. Zdenda vyznává pořádek a mantinely, prostě vše, co v Řecku nenajdeš. Dostal k narozeninám sluchátka potlačující okolní hluk. Značka sluchátek je britská. Sluchátka jsou jeho jediný ostrov západní jistoty, vzpomínka na řád a smutné memento vzdálených pořádkumilovných zemí. Nasazuje si je už v letadle. 

V hotelu je následující skladba hostů: 30% Polsko, 30% Ukrajina, zbytek se dělí mezi Francii, Británii, Německo a nás. Hlavní zábava je tipovat národnosti, "Hele Zdendo, to je Brit jak Brno." Zdenda nereaguje, má ta  britská sluchátka. Jídlo máme výborné, moře luxusní. Jediné, co pokulhává, je ubytování. No co, však tu budeme  jen spát. Klimatizace míří na mojí postel. Zatímco na mně se ráno sráží rosa a bradavky trhají prostěradlo, zbytek pokoje vadne horkem. Máme otisk něčího těla na skříni. Celý týden se snažíme rozšifrovat polohu toho člověka, který se stal živým razítkem opalovacího krému. Rozluštěno. Byl to muž, Zdenda odhalil v obrysech povědomý okurkovito vejcovitý tvar.

Šnorchlujeme s dětmi, potápíme se. S Kvítkem jsme byli na malém kurzu freedivingu před pár měsíci. Nadšeně vyprávím Zdendovi, že jsem viděla chlupatou podvodní stonožku. Má sluchátka. "Co?" Vrací se ze svého šťastného místa vyndáním jednoho sluchátka. "Máš smůlu, právě jsem ti vyznala lásku, tys to prošvihl, druhá šance už nebude." 

Cesta k vrcholku hory Pantokrator

Půjčujeme si auto a vyjíždíme na nejvyšší horu Korfu - Pantokrator. V překladu Hora Všemohoucího. Všichni jsme velmi rádi, že Řekové nejsou příznivci pěší turistiky a vybudovali slušnou asfaltku až na vrchol. Pohodlný národ, žádné strastiplné výšlapy, žádné pokání poutní cestou, hezky autem až k Všemohoucímu. Teploty šplhají ten den přes 40, zmůžeme se jen na plazení se stinnými místy podél zdí v klášteře na vrcholku hory.

Pantokrator - pohled z nejvyšší hory Korfu

Cestou zastavujeme na oběd v pěkné taverně. Zdenda pookřál.  Moment. Něco tady nesedí. Tavernu vlastní Němka, která se vdala za Řeka. Tím se toto místo stalo nejupravenějším a nejčistším místem v celém Řecku. Přísahala bych, že jsem chvíli zacítila i dezinfekci. Zdenda ani nenasadil sluchátka a vychutnává si německý pořádek. Přiznávám, z čistoty wc jsem uchvácena i já.

Německo-řecká taverna ve stínu vzrostlého jilmu

Podíváme se i na jiné pláže. Na jedné z nich podle výkřiků koupajících se lidí a vzápětí dle vlastní zkušenosti, zjistíme, že ve vodě řádí žahavý plankton. Naše pláž u hotelu je stejně nejlepší. Večer míříme do hlavního města. Slunce dávno zapadlo, ale teplota stále neklesla pod třicítku. Kvítek si vydobude nákup malého nabíjecího ventilátoru. Cena za umlčení nadávajícího puberťáka 3 eura. Zbytek rodiny se pere o jeden vějíř z předchozího výletu. 

Poslední noc leze po Zdendovi šváb a  jsme asi rádi, že jedeme domů.

Sedíme u recepce a čekáme, až pro nás přijede autobus. Ptá se nás zaměstnankyně recepce, jak se nám líbilo. Mno. Začnu pozitivy. Jídlo a moře super. Pak se ptá na čistotu pokoje,  nebudu lhát, tak zmíním, ať si otřou ten otisk pinďoura na skříni a nakladou pasti na šváby. Mimochodem její icebreaking otázka byla, zda jsme právě přijeli, anebo odjíždíme. Mlčím a pohled mi sklouzne na má rudá předloktí. Safra, asi si myslela, že moje rudo-hnědá barva je moje přirozená. No co, fototyp si nevybereš.

A kde jste se letos spálili vy?

Vaše Helga